Když slavná drag queen Dorian Corey zemřela, našli v její skříni zavražděného mumifikovaného muže

Když v roce 1993 zemřela newyorská drag queen Dorian Corey, zanechala po sobě spoustu nádherných kostýmů, paruk a vzpomínek na život strávený na pódiu. Jenže mezi jejími věcmi se našlo také něco, co nikdo nečekal. V jednom z kufrů leželo mumifikované lidské tělo. Patřilo muži, který byl mrtvý už mnoho let. A dodnes není úplně jasné, co se tehdy vlastně stalo.

Dorian Corey se narodila v roce 1937 v Buffalu ve státě New York. Tehdy se ještě jmenovala Frederick Legg. Vyrůstala v době, kdy se o homosexualitě nebo odlišné genderové identitě na veřejnosti příliš nemluvilo. A pokud ano, většinou to nebylo nic příjemného.

New York ale nabízel trochu jiný svět. Především v Harlemu postupně vznikala komunita lidí, kteří se nemuseli tolik přetvařovat. Mohli se oblékat podle svého, vystupovat, soutěžit a alespoň na chvíli zapomenout na to, jak se na ně dívá okolní společnost.

Dorian se začala věnovat drag vystoupením a postupně si vybudovala pověst mimořádně talentované umělkyně. Nešlo přitom jen o to obléknout si šaty, nasadit paruku a předvést se publiku. Sama si vytvářela kostýmy, pracovala s líčením a měla cit pro eleganci, která se později stala jedním z jejích poznávacích znamení.

Patřila ke generaci, která newyorskou ballroom scénu pomáhala formovat dávno předtím, než se o ní začala zajímat širší veřejnost. A že to nebyl jednoduchý život, asi není potřeba příliš zdůrazňovat. Drag umělkyně tehdy neměly zdaleka takové možnosti jako dnes. Vystoupení v klubech často nepřinášela mnoho peněz a předsudky byly všudypřítomné. Přesto se Dorian podařilo získat respekt. A nejen díky tomu, jak vypadala na pódiu.

Abychom pochopili, kým Dorian Corey byla, musíme se alespoň trochu podívat na tehdejší newyorskou ballroom scénu. S plesy, jak je známe u nás, to ale nemělo moc společného. Spíš šlo o nejrůznější soutěže, při kterých se lidé předváděli před porotou a publikem. Někdy rozhodovalo oblečení, jindy způsob chůze, vystupování nebo celkový dojem. Soutěžních kategorií byla spousta a některé byly docela kuriózní. Účastníci se třeba snažili vypadat jako bohatí podnikatelé, elegantní dámy z vyšší společnosti nebo lidé, které by člověk běžně potkal na ulici. Nešlo přitom jen o nějakou soutěž převleků. Důležité bylo, aby člověk ve své roli působil co nejpřirozeněji a ostatní mu ji uvěřili. Pro lidi, kterým společnost podobné role často upírala, to mělo zvláštní význam.

Součástí této kultury byly také takzvané houses, tedy domy. Nešlo nutně o skutečné společné bydlení. Byly to skupiny, které fungovaly jako jakési náhradní rodiny. Měly své matky, někdy otce, a mladší členy, kterým zkušenější pomáhali. Dorian se stala matkou House of Corey. Takové postavení nebylo jen čestným titulem. Znamenalo také určitou odpovědnost. Mladší lidé potřebovali poradit, jak se prosadit na scéně, jak vystupovat, někdy ale i jak zvládat obyčejný život. Mnozí totiž neměli podporu vlastní rodiny. Dorian byla známá svým klidem, zkušenostmi a poněkud suchým humorem. Nemusela být nejhlasitějším člověkem v místnosti, aby si získala pozornost.

V roce 1990 měl premiéru dokumentární film Paris Is Burning režisérky Jennie Livingston. Snímek zachycoval newyorskou ballroom komunitu v druhé polovině osmdesátých let a postupně se stal jedním z nejznámějších dokumentů o této subkultuře. Objevila se v něm také Dorian Corey. A právě její vystupování patří k nejzapamatovatelnějším částem filmu.

Zatímco někteří účastníci mluvili velmi energicky a dramaticky, Dorian působila skoro až nenápadně. Seděla, líčila se nebo připravovala a přitom komentovala život, soutěže, ambice i stárnutí. Dorian měla v té době za sebou už pěknou řádku let na pódiu a na některé věci se dívala trochu jinak než mladší účinkující. Třeba na slávu. Sama kdysi snila o tom, že se stane velkou hvězdou, ale postupně jí došlo, že takové štěstí má jen málokdo. A že vlastně není špatné ani to, když člověk něco dokáže ve svém malém světě a pár lidí si ho díky tomu zapamatuje.

Právě její vyprávění patřilo k částem dokumentu, které divákům utkvěly v paměti. Dorian se díky filmu dostala do povědomí i lidí, kteří o newyorské ballroom scéně do té doby vůbec neslyšeli. Žádný zásadní obrat v kariéře už jí to ale nepřineslo. Bylo jí přes padesát, trápily ji zdravotní problémy a v posledních letech života už na tom nebyla příliš dobře.

Dorian Corey zemřela 29. srpna 1993 ve věku 56 let. Trpěla AIDS a právě komplikace spojené s touto nemocí byly příčinou její smrti. Po pohřbu zůstalo v jejím manhattanském bytě obrovské množství věcí, se kterými bylo potřeba něco udělat. Dorian totiž za ta léta nashromáždila spoustu oblečení, látek, paruk a nejrůznějších kostýmů. Některé sama navrhovala a šila, jiné používala při vystoupeních. Pro někoho, kdo se celý život pohyboval kolem módy a kabaretu, to asi nebylo nic neobvyklého.

S vyklízením pomáhala její dlouholetá přítelkyně Lois Taylor. V říjnu se do bytu přišli podívat také dva muži, kteří sháněli kostýmy na Halloween. Při procházení věcí narazili na velký zeleně kostkovaný vak na šaty. Byl tak těžký, že s ním Lois nedokázala pořádně pohnout. Navíc se jim nedařilo najít zip, a tak se rozhodli materiál rozstřihnout.

Uvnitř ale žádné kostýmy nebyly. Našli tam lidské tělo, zabalené do několika vrstev plastu a dalšího materiálu. Bylo už značně vysušené, částečně mumifikované. Jak dlouho tam leželo, tehdy nikdo netušil. Lois přivolala policii a z obyčejného vyklízení pozůstalosti se najednou stalo vyšetřování možné vraždy.

Policisté zpočátku vůbec netušili, kdo mrtvý muž je ani jak dlouho už v bytě leží. Tělo bylo natolik vysušené, že podle obličeje ho samozřejmě poznat nemohli. Nakonec se jim ale podařilo získat otisky prstů a porovnat je s policejní databází. Díky tomu zjistili jeho totožnost a také něco z jeho minulosti. A podle všeho byl mrtvý už pěknou řádku let.

Dorian Corey možná uchovávala toto tajemství po značnou část své kariéry.

Mrtvým byl Robert Worley, známý také jako Bobby Wells. Narodil se v prosinci 1938 a měl za sebou poměrně problematickou minulost.

V roce 1963 byl odsouzen za znásilnění a napadení ženy. Několik let strávil ve věznici Sing Sing. Po propuštění nějakou dobu bydlel u svého bratra, ale potom zmizel. Rodina o něm dlouhé roky nic nevěděla. A tady začíná být celý příběh ještě podivnější.

Worley a Dorian se podle všeho dobře znali. Dokonce spolu měli nějakou dobu žít jako pár. Jenže jejich vztah prý nebyl zrovna idylický. Hádky měly být na denním pořádku a podle některých svědectví docházelo i k násilí. Těžko dnes říct, co z toho byla pravda. Policisté se totiž vyptávali na věci, které se odehrály před dvaceti lety, možná ještě dřív. A kdo si po takové době přesně pamatuje, co se tehdy dělo?

Při ohledání těla se navíc zjistilo, že Worley měl prostřelenou hlavu. Jeho smrt tedy zřejmě nebyla přirozená. Jenže kdy ho někdo zastřelil? Ani na to policie nedokázala pořádně odpovědět. Mohl být mrtvý patnáct let, ale klidně i přes dvacet. Určitou nápovědou byly staré kovové jazýčky z pivních plechovek, které se našly mezi věcmi zabalenými spolu s tělem. Používaly se hlavně v šedesátých a sedmdesátých letech. Jenže takový jazýček mohl někdo schovávat nebo někde zapomenout celé roky, takže ani ten toho o přesném datu Worleyho smrti mnoho neprozradil.

Nejjednodušší vysvětlení by samozřejmě bylo, že Dorian Corey svého partnera zastřelila a potom jeho tělo ukryla. Jenže ani to se nikdy nepodařilo prokázat. Jedna z teorií počítala s tím, že Worley mohl být vůči Dorian násilný a ona ho zastřelila při obraně. Jiná možnost byla, že se oba pohádali a situace se vymkla kontrole. Objevila se dokonce domněnka, že Worley mohl do bytu vniknout a Dorian ho považovala za útočníka.

Problém je, že k žádné z těchto verzí neexistovaly dostatečné důkazy. Policie nemohla Dorian vyslechnout. Byla už mrtvá. A pokud se někomu během života svěřila, co se stalo, žádné takové svědectví nedokázalo celý případ spolehlivě objasnit.

Zvláštní byla také otázka samotného ukrytí těla. Proč by někdo uchovával mrtvého člověka ve svém bytě tak dlouho? Proč se ostatků nezbavil? A jak je možné, že si ničeho nevšimli lidé, kteří Dorian navštěvovali? Jednoznačnou odpověď nemáme.

Tělo bylo pečlivě zabalené do několika vrstev materiálu. Právě to mohlo přispět k jeho vysušení a omezení zápachu. Někteří přátelé později tvrdili, že v bytě nikdy nic zvláštního necítili, snad kromě běžného zatuchlého zápachu starého domu.

Zda Dorian ostatky někdy přemísťovala, nebo je měla celou dobu na stejném místě, také není jasné. A možná nejpodivnější je představa, že vedle takového tajemství dokázala dál normálně žít. Vystupovat, šít kostýmy, přijímat návštěvy a poskytovat rozhovory.

Případ se po zveřejnění dostal do amerických médií. Pro mnohé fanoušky dokumentu Paris Is Burning to byl šok. Dorian Corey si pamatovali jako inteligentní, vtipnou a respektovanou osobnost. Najednou se její jméno spojovalo s možnou vraždou.

Někteří lidé z jejího okolí se snažili připomínat, v jakém prostředí žila. Transgender lidé a drag umělci byli v 60. a 70. letech vystaveni značným předsudkům, policejní šikaně i násilí. Pokud by Dorian skutečně někoho zastřelila v sebeobraně, mohla mít dobrý důvod obávat se, že jí policie neuvěří.

To je ovšem jen možné vysvětlení. Nikoliv důkaz, že se něco takového stalo. Vyšetřování nakonec nevedlo k jednoznačnému závěru. Robert Worley byl pohřben na newyorském Hart Islandu, který dlouhodobě sloužil také k pohřbívání lidí, o jejichž ostatky se nikdo nepřihlásil.

Dorian Corey mezitím zůstala důležitou postavou historie ballroom kultury. Její vystoupení a rozhovory dodnes připomínají dobu, kdy tato komunita teprve bojovala o širší uznání.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.atlasobscura.com/articles/a-famous-drag-queen-a-mummy-in-the-closet-and-a-baffling-mystery

https://vocal.media/criminal/dorian-corey-and-the-mummy-in-her-closet

https://www.insideedition.com/the-life-and-dark-secrets-of-dorian-corey-drag-queen-who-died-with-mummified-body-in-her-closet

https://en.wikipedia.org/wiki/Dorian_Corey