Krásnoplodka se rozzáří, když ostatní umírají. Tento keř je fialový zázrak zimní zahrady.

Když podzim skončí a vítr rozfouká poslední listí, většina rostlin se odmlčí. Zahrada utichne, barvy se vytratí, všechno se stáhne do země. V takovém období člověk většinou nečeká žádné překvapení. A právě tehdy se objeví rostlina, která působí skoro jako z jiné planety.
Keř, na jehož holých větvích visí drobné, lesklé fialové kuličky – jako kdyby je tam někdo navěsil schválně. Krásnoplodka Bodinierova (Callicarpa bodinieri).

Na podzim a v zimě, kdy všechno kolem ztrácí barvu, zůstane stát jako šperk. Není nápadná po celý rok, ale když přijde její chvíle, žádná jiná rostlina se jí nevyrovná.

Krásnoplodka pochází z vnitrozemské Číny, z provincií S’-čchuan a Chu-pej, kde roste v křovinách a řídkých lesích. Klima tam není zrovna mírné – horká léta, studené zimy, vlhké monzunové období. Možná právě díky tomu zvládá proměnlivé počasí i u nás.

Jméno „Bodinierova“ nese po Émile-Marie Bodinierovi, francouzském misionáři a botanikovi, který v 19. století působil v Číně. Posílal do Evropy semena a herbářové vzorky, čímž se zasloužil o rozšíření řady nových druhů. V té době se podobné expedice konaly často – Evropané byli hladoví po exotice, po rostlinách z dalekých zemí, které by oživily jejich parky a zahrady.

První exempláře krásnoplodky dorazily do Anglie na konci 19. století a rychle zaujaly. Zpočátku se zdála křehká a choulostivá, ale brzy se ukázalo, že zvládá i mrazy. Zahradníci byli nadšení – najednou měli keř, který se probouzí až po opadu listů.

Na jaře a v létě si krásnoplodky sotva všimnete. Je to spíš obyčejný keř, výšky tak do dvou, maximálně tří metrů. Větve má tenké, lehce rozložité, listy protáhlé, po okrajích jemně zubaté.
Na jaře se zazelená jako každý jiný keř a v červnu rozkvétá drobnými růžovofialovými kvítky. Jsou tak nenápadné, že byste kolem nich snadno prošli, aniž byste si jich všimli.

Ale když léto skončí, začne se dít něco zvláštního. Kolem stonků se tvoří malé kuličky – plody, které se zbarvují do neuvěřitelně syté fialové.
V říjnu a listopadu, když listy žloutnou a pomalu opadávají, zůstanou bobule na větvích jako barevné korálky. V zimním světle se lesknou a vypadají skoro nepřirozeně. Pokud napadne sníh, vytvoří kontrast, který působí až pohádkově – bílé větve a mezi nimi fialové perly.

Mimochodem, barva je opravdu unikátní. Není to běžná fialová jako u šeříků nebo levandule – spíš kovově lesklý purpur s nádechem ametystu. V přirozeném světle se mění podle úhlu pohledu.

Z desítek druhů rodu Callicarpa je právě Callicarpa bodinieri ta, která se v Evropě ujala nejvíc. A z ní pochází i nejznámější odrůda – ‚Profusion‘.
Ve 40. letech minulého století ji vyšlechtili britští zahradníci, kteří chtěli rostlinu s bohatším plodem a větší odolností. Výsledek byl skvělý: keř, který roste kompaktně, plodí doslova „v přemíře“ (jak říká i jeho jméno) a snese i mrazy kolem –20 °C.

‚Profusion‘ se brzy rozšířila po Evropě. Zahradníci si ji oblíbili nejen kvůli vzhledu, ale i proto, že plody drží dlouho – často až do ledna, dokud je nezačnou zobat ptáci. Ti si mimochodem dávají načas, protože zpočátku jsou plody dost trpké. Teprve když přemrznou, stanou se pro drozdy a kosy pochoutkou.

Přes svůj exotický původ není krásnoplodka žádná princezna na hrášku. Stačí jí slunné až mírně přistíněné místo a propustná, humózní půda, která nevysychá, ani není trvale podmáčená. Nemá ráda těžké, jílovité půdy – tam může uhnívat.

Mladé keře je lepší v zimě chránit chvojím, než zakoření. Dospělé rostliny už mráz zvládají, i když po tužší zimě se někdy musí na jaře zkrátit namrzlé konce. Řez jí prospívá – starší větve je dobré každé dva až tři roky zmladit, aby keř zůstal hustý a bohatě plodil.

Je také dobré vysadit nejméně dva kusy, ideálně různé odrůdy. Krásnoplodka totiž potřebuje křížové opylení – jedna samotná rostlina plodí málo nebo vůbec.

Krásnoplodka má zvláštní dar – dokáže rozsvítit i kouty, které by jinak působily smutně. Skvěle vypadá jako solitéra u plotu nebo na trávníku, ale ještě lépe funguje, když se zasadí před tmavé pozadí – třeba před tisy nebo smrčky. Tmavá zeleň zvýrazní její fialové bobule tak, že září na desítky metrů.

Hodí se i do skupinových výsadeb, například spolu s dřišťály, svídami nebo okrasnými travinami. Fialové plody mezi zlatými listy nebo červenými větvemi svídy vytvoří podzimní kombinaci, kterou by nevymyslel ani malíř.

Na jaře a v létě, když neplodí, se krásnoplodka snadno „ztratí“ mezi ostatními rostlinami. Ale to jí vůbec nevadí. Je to keř, který si schovává překvapení na dobu, kdy ho nikdo nečeká.

Zajímavé je, že větvičky s plody se výborně hodí i do vánočních dekorací. Často se prodávají na trzích nebo v květinářstvích. Když je dáte do vázy, vydrží i několik týdnů, a když je usušíte, barva zůstane. Proto se používají do suchých vazeb a zimních kytic.

Lidé si někdy myslí, že plody jsou jedlé – nevypadají nijak nebezpečně. Ale chuťově jsou dost trpké a pro člověka nemají žádný význam. Ptáci je snesou bez potíží, pro nás to není potrava, spíš ozdoba.

Rod Callicarpa zahrnuje asi 140 druhů, rozšířených po celém světě. V jihovýchodní Asii roste například Callicarpa japonica, japonská krásnoplodka, s drobnějšími, ale velmi hustými plody.
V Americe najdeme druh Callicarpa americana, který má podobné bobule, ale listy vydávají výraznou vůni. Indiáni je používali jako odpuzovač hmyzu – drtili je a roztírali na kůži při lovu nebo práci venku.

Některé druhy se využívají i v tradiční medicíně, hlavně pro své třísloviny a aromatické látky. U Bodinierovy krásnoplodky to ale neplatí – ta se pěstuje výhradně pro krásu.

Krásnoplodka má zvláštní symboliku. Když většina rostlin končí, ona teprve rozkvétá – nebo spíš „rozplodí se“. Je to trochu jako pozdní štěstí, které přijde, když ho člověk už nečeká. Zahradníci ji někdy označují jako keř, který vypadá nejlépe, když je nahý. Bez listů, jen s plody. V tom je i kus poezie – připomínka, že krása nemusí být v dokonalosti, ale v kontrastu.

Ráno, když je venku jinovatka a slunce právě vychází, se její bobule třpytí tak, že vypadají jako kapky skla. Je to obyčejný keř, ale v tu chvíli působí skoro magicky.

Krásnoplodka Bodinierova není žádný hit z katalogu ani rostlina, která by se hodila do každé zahrady. Ale kdo jí dá místo, bývá překvapen. Vypadá obyčejně, a přesto má něco, co ostatním chybí – načasování. V době, kdy všechno kolem bledne, ona se rozsvítí.

Možná i proto působí tak uklidňujícím dojmem. Připomíná, že i když se příroda chystá k zimnímu spánku, pořád v ní zůstává život. Jen se na chvíli schovává, aby znovu vyrazil na jaře. A právě tenhle malý fialový keř to umí říct beze slov.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.gardenia.net/plant/callicarpa-bodinieri-var-giraldii-beautyberry

https://thomasdstone.blog/2017/11/06/plant-of-the-week-callicarpa-bodinieri-var-giraldii-profusion/

https://zahradnickakucharka.cz/krasnoplodka-malo-znama-kvetouci-a-plodici-drevina-pro-nase-zahrady/

https://botanicgardens.uw.edu/about/blog/2017/11/01/november-2017-plant-profile-callicarpa-bodinieri-var-giraldii-profusion/

https://plants.ces.ncsu.edu/plants/callicarpa-bodinieri/

https://www.gardenersworld.com/how-to/grow-plants/how-to-grow-callicarpa/

https://earthone.io/plant/callicarpa%20bodinieri