Hlavní obsah

Šest kilometrů volného pádu. Magee přežil pád poté, co ho sestřelili Němci a on dopadl na nádraží

Foto: By http://www.af.mil/photos/story_photos.asp?storyID=123006538, Public Domain, Wikimedia Commons

Když Němci v lednu 1943 sestřelili americký bombardér nad francouzským Saint-Nazaire, střelec Alan Magee z něj vypadl bez padáku. Z výšky zhruba šesti kilometrů dopadl přímo na skleněnou střechu železničního nádraží. Přesto přežil.

Článek

Pád z výšky šesti kilometrů bez padáku? Něco takového by člověk asi neměl šanci přežít. Jenže americkému letci Alanu Mageemu se to za druhé světové války podařilo. V lednu 1943 byl na palubě bombardéru, který se nad Francií dostal do boje s německými stíhačkami. Letadlo utrpělo těžká poškození a Magee z něj nakonec vypadl. Bez padáku, takže ho čekal pád, který měl téměř jistě skončit smrtí. Jenže dole bylo město Saint-Nazaire a v něm železniční stanice s prosklenou střechou. Právě na ni Magee dopadl. Sklo se pod ním rozbilo a on skončil uvnitř budovy. Kupodivu živý. A přestože utrpěl vážná zranění, nakonec se z nich dostal. Přežil i válku a zemřel až v roce 2003.

Místo měl úplně dole pod letadlem

Alan Eugene Magee se narodil 13. ledna 1919 v americkém Connecticutu. Když začala druhá světová válka, bylo mu 20 let. Do armádního letectva se dostal až později a nakonec z něj byl střelec na bombardéru Boeing B-17 Flying Fortress.

Možná znáte tenhle bombardér z nějakého válečného filmu. Velké letadlo se čtyřmi motory, které mělo kulomety snad na všech stranách. Američané mu říkali létající pevnost. A nebyla to jen nějaká přezdívka pro parádu. B-17 byl skutečně dost odolný a občas se stalo, že se na základnu vrátil i s tak poškozeným trupem, že člověk při pohledu na fotografie nechápe, jak mohl ještě držet pohromadě. Jenže ono taky záleželo, kam ho Němci zasáhli. Někdy letadlo vydrželo neuvěřitelné věci, jindy stačilo mnohem méně a bylo po všem.

Pro posádky to znamenalo, že se z některých letů nemusely vrátit. Bombardéry sice létaly ve formacích, aby se mohly navzájem chránit, ale ani to vždycky nestačilo. Německé stíhačky útočily z různých směrů, do toho střílela protiletadlová děla a stačilo několik zásahů na špatném místě. Někdy se poškozené letadlo ještě dokázalo doplazit zpátky na základnu, jindy už nebylo co zachraňovat.

Magee přitom seděl na dost zvláštním místě. Jeho stanovištěm byla malá kulová věž pod břichem bombardéru. Uvnitř bylo tak málo prostoru, že se tam střelec musel pořádně poskládat. Měl před sebou dvojici kulometů a sledoval prostor pod letadlem.

Představit si, jaké to tam muselo být, není zase tak těžké. Kolem hluk motorů, ve výšce několika kilometrů pořádná zima a pod nohama vlastně jen země hluboko dole. A když se letadlo dostalo pod palbu, střelec byl v té malé kouli dost zranitelný. Navíc se z ní nedalo jen tak vyskočit. Nejdřív se musel dostat zpátky do letadla, a teprve potom mohl uvažovat o záchraně padákem. Pokud na to ovšem ještě zbýval čas.

Magee létal u 303. bombardovací skupiny, konkrétně u 360. bombardovací perutě. Jeho letoun nesl jméno Snap! Crackle! Pop!. Název pocházel z reklamy na cereálie Rice Krispies, což dnes může znít trochu zvláštně, ale Američané dávali svým letadlům nejrůznější jména. Často podle přítelkyň, manželek, filmových hvězd nebo právě populárních postaviček.

Foto: By http://www.af.mil/media/photodb/photos/021001-O-9999J-010.jpg, Public Domain, Wikimedia Commons

Bombardéry často obsluhovala posádka deseti mužů. Na fotografii bombardér B-17 Memphis Belle

Nad Saint-Nazaire začaly problémy

Dne 3. ledna 1943 letěl Magee se svou posádkou bombardovat francouzské Saint-Nazaire. Přístav na pobřeží Atlantiku, kde měli Němci jednu ze svých důležitých ponorkových základen. Ponorky odtud vyplouvaly na moře a po návratu se tu opravovaly, doplňovaly zásoby a připravovaly na další plavbu. Němci pro ně dokonce postavili obrovské betonové kryty. A nebyly to žádné obyčejné přístřešky. Měly tak silné stropy, že je tehdejšími bombami nebylo vůbec snadné prorazit. Pro Spojence to byla potíž. Německé ponorky jim totiž v Atlantiku potápěly jednu obchodní loď za druhou, a právě z podobných základen mohly dál operovat. Saint-Nazaire se proto stávalo terčem náletů. A při jednom z nich byl i Magee.

Američané se samozřejmě snažili základnu bombardováním vyřadit z provozu, jenže nebylo snadné se nad ni vůbec dostat. Kolem přístavu měli Němci protiletadlová děla a do vzduchu posílali stíhačky. Takže i když se bombardéry dostaly až k cíli, ještě vůbec neměly vyhráno. A to je čekala cesta zpátky.

Mageeho letadlo se tentokrát domů nevrátilo. Během náletu ho napadly německé stíhačky a několikrát zasáhly. Bombardér měl vážně poškozený trup, zřejmě i ocasní část. Některé popisy mluví dokonce o tom, že přišel o kus ocasu, ale úplně jisté to není. V takové situaci asi nikdo neměl čas sledovat, co přesně se s letadlem děje. Po zásazích už ale bylo natolik poškozené, že nemohlo pokračovat v letu. Magee byl v té době ve spodní kulometné věži.

Při útoku utrpěl zranění a podařilo se mu dostat zpátky do trupu letadla. Jenže tam zjistil, že nemá použitelný padák. Podle některých vyprávění byl poškozený střelbou, podle jiných se k němu nedokázal dostat. A protože se letadlo rozpadalo, neměl příliš času něco řešit. Nakonec se ocitl mimo bombardér. Bez padáku, přibližně šest kilometrů nad zemí.

Foto: Mr.Z-man, CC-SA 3.0, Wikimedia Commons

Pohled do prostoru na spodní části trupu bombardéru. V jednom takovém seděl i Alan Magee.

Na samotný pád si nepamatoval

Magee si ze samotného pádu moc nepamatoval. Podle toho, co později vyprávěl, totiž ztratil vědomí, a co se dělo dál, už nevěděl.

Z výšky šesti kilometrů přitom člověk nepadá jen pár vteřin. Nejdřív nabírá rychlost, která se pak vlivem odporu vzduchu přestane zvyšovat. Při volném pádu to bývá kolem 200 kilometrů za hodinu, někdy i víc. Záleží třeba na tom, v jaké poloze člověk padá. Jenže Magee byl zraněný a navíc v bezvědomí, takže těžko mohl nějak ovlivnit, jak dopadne. A i kdyby při vědomí zůstal, bez padáku by toho stejně moc nezmohl.

Pod ním leželo Saint-Nazaire. A tady měl neuvěřitelné štěstí. Nedopadl totiž na silnici ani na střechu nějakého obyčejného domu, ale na prosklenou konstrukci železniční stanice. Sklo se při nárazu roztříštilo a Magee propadl dovnitř budovy.

Zní to skoro neuvěřitelně, ale právě to mu zřejmě zachránilo život. Konstrukce střechy se pod jeho tělem rozpadala a část energie pádu se spotřebovala na rozbití skla a deformaci kovových částí. Náraz tak nebyl stejný, jako kdyby dopadl přímo na beton. Samozřejmě to neznamená, že by vyvázl bez zranění. Měl několik zlomenin, vážně poraněnou paži a obličej. Střepy skla mu způsobily další rány.

Přesný rozsah jeho zranění se v různých popisech trochu liší. Stejně tak není úplně jasné, jakým způsobem do střechy narazil. Někde se píše, že se po ní ještě kousek svezl, jinde se uvádí pouze to, že propadl skleněnými tabulemi. A protože byl Magee v bezvědomí, sám to později nemohl pořádně vysvětlit. Když ho ale našli, stále dýchal.

Lékař, jehož jméno nikdy nezjistil

Saint-Nazaire bylo tehdy pod německou okupací, takže Magee skončil v zajetí. Jenže byl na tom tak špatně, že ho Němci nejprve odvezli do nemocnice. Měl řadu zranění a zvlášť vážně poškozenou jednu paži. Dokonce hrozilo, že o ni přijde.

V nemocnici se ho ujal německý vojenský lékař, který se rozhodl, že se pokusí paži zachránit. Magee na něj později vzpomínal. Lékař mu prý přes zdravotní sestru vzkázal, že sice stojí na opačných stranách války, ale on je především doktor. A že udělá, co bude moct, aby mu pomohl. Paži se nakonec skutečně podařilo zachránit.

Magee na něj vzpomínal ještě mnoho let po válce. Jeho jméno ale nikdy nezjistil, což ho prý mrzelo. Koneckonců mu ten člověk zachránil nejen ruku, ale dost možná i život.

V nemocnici strávil asi šest týdnů. Lékaři mu ošetřovali zlomeniny a další zranění a postupně se zotavoval. Později říkal, že se k němu zdravotníci chovali dobře. Po propuštění z nemocnice ho Němci převezli do zajateckého tábora. Tam už zůstal až do konce války. Domů se dostal v roce 1945.

Foto: By JustSomePics - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/51211931

Pohled na kulovitý prostor zvenčí. Střelec uvnitř neměl prostor na to, aby měl na sobě padák.

Ostatní takové štěstí neměli

V bombardéru Snap! Crackle! Pop! bylo deset mužů. Přežili pouze tři. Kromě Mageeho se zachránili ještě navigátor Glen Herrington a střelec James Gordon. Oba skončili v německém zajetí. Herrington přišel o nohu. Zbývajících sedm členů posádky zahynulo.

To je na Mageeho příběhu možná trochu opomíjená věc. Většinou se připomíná jeho pád a neuvěřitelné přežití, ale pro většinu mužů na palubě skončil ten lednový den tragicky.

A podobných případů bylo za války hodně. Američané při náletech nad Evropou ztratili tisíce bombardérů a samozřejmě také spoustu mužů, kteří v nich létali. Někteří zahynuli rovnou při sestřelení, další se sice dostali z letadla ven, ale po dopadu je zajali Němci. Občas se ovšem podařilo vrátit i stroji, který už vypadal spíš na sešrotování. Na dobových fotografiích jsou vidět bombardéry s utrženými kusy trupu, poškozenými křídly nebo třeba jen se dvěma fungujícími motory. A přesto s nimi piloti dokázali doletět až na základnu. Samozřejmě ne vždycky, někdy se takové letadlo zřítilo ještě cestou domů.

Magee se po válce vrátil do Ameriky. Dostal několik vyznamenání, mezi nimi i Purpurové srdce za zranění, která utrpěl při bojovém letu. Potom už žil celkem obyčejným životem, alespoň pokud víme. Pracoval v leteckém průmyslu a časem si dokonce udělal pilotní průkaz. Takže na letadla nezanevřel. Člověk by přitom čekal, že po pádu z šesti kilometrů už nebude chtít o létání ani slyšet, ale zřejmě to tak neměl.

Po dvaapadesáti letech znovu na místě pádu

Do Saint-Nazaire se Magee vrátil až v září 1995. Bylo mu tehdy 76 let a přijel i se svou manželkou Helen. Ve městě se konala vzpomínková akce na sedm členů jeho posádky, kteří při náletu v roce 1943 zahynuli. Magee se jí zúčastnil a samozřejmě se také podíval na místo, kde kdysi dopadl. Od té doby už uplynulo 52 let a město se mezitím dost změnilo. Ostatně za války bylo těžce bombardované, takže řada budov, které tam Magee mohl v roce 1943 vidět, už dávno nestála.

Samozřejmě se podíval také na nádraží, na jehož střechu kdysi dopadl. A údajně poznamenal, že si budovu představoval mnohem menší. Navštívil také místo, kde ho po pádu ošetřovali. Na německého lékaře, který mu zachránil paži, nikdy nezapomněl. Jenže ani po tolika letech se mu nepodařilo zjistit, kdo to vlastně byl. Během návštěvy se zúčastnil odhalení památníku zahynulým letcům a město Saint-Nazaire mu udělilo čestné občanství.

Alan Eugene Magee zemřel 20. prosince 2003 ve věku 84 let.

Od jeho pádu tehdy uplynulo téměř 61 let. A přestože se jeho příběh dodnes připomíná jako jeden z nejneuvěřitelnějších případů přežití bez padáku, některé podrobnosti už asi nikdy nezjistíme. Především nevíme, jak přesně dopadl a proč náraz přežil. Prosklená střecha mu zřejmě pomohla, ale svou roli musela sehrát také obrovská náhoda. Stačilo dopadnout o pár metrů vedle, třeba přímo na dlažbu nebo na pevnou část budovy, a nejspíš by zemřel.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.armyweb.cz/clanek/vypadl-z-bombarderu-a-prezil-pad-ze-skoro-7-kilometru

https://theaviationgeekclub.com/the-story-of-alan-e-magee-the-b-17-belly-gunner-who-survived-a-20000-foot-fall-without-parachute-from-his-damaged-flying-fortress/

https://vintageaviationnews.com/warbird-articles/the-gunner-who-fell-from-the-skywithout-a-parachute-the-story-of-sgt-alan-e-magee.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz