Hlavní obsah
Lidé a společnost

Mezi vírou a strachem: kdo byli Ed a Lorraine Warrenovi doopravdy?

Foto: Tomi Forik, AI, ChatGPT

Vyšetřovali démony, posedlosti a strašidelné domy – alespoň podle vlastních slov. Ed a Lorraine Warrenovi patří k nejkontroverznějším postavám moderní paranormální scény. Kde končí jejich osobní víra a začíná mediální konstrukce?

Článek

Když se dnes řekne Ed a Lorraine Warrenovi, spoustě lidí naskočí tváře herců z filmů „V zajetí démonů“. Jenže filmová verze je jedna věc – a realita manželského páru z Connecticutu druhá. Warrenovi byli pro část veřejnosti celoživotními „vyšetřovateli nadpřirozena“, pro skeptiky spíš zdatní vypravěči, kteří pracovali s lidským strachem a náboženskou představivostí. Ať už si o nich myslíte cokoli, jedno jim vzít nejde: výrazně se podepsali na tom, jak vypadá moderní popkultura kolem strašení, posedlostí a „démonologie“.

Jenže právě u Warrenových je strašně snadné sklouznout buď do nekritického obdivu, nebo do posměchu. Realita je podstatně složitější. Měli za sebou desítky let práce, přednášek, knih a mediálních výstupů, ale jejich „metodika“ se opírala hlavně o víru, svědectví a osobní interpretaci – ne o vědu v akademickém smyslu slova.

Kdo vlastně Ed a Lorraine byli?

Ed Warren (Edward Warren Miney)

Ed Warren se narodil 7. září 1926 v Bridgeportu (Connecticut) a zemřel 23. srpna 2006 v Monroe (Connecticut).

V médiích i v jejich vlastních materiálech se často objevuje, že byl „démonolog“. Nešlo o oficiální titul, ani o církevní funkci. Ed byl samouk, který se takto označoval.

Lorraine Warrenová (Lorraine Rita Moran Warren)

Lorraine se narodila 31. ledna 1927 a zemřela 18. dubna 2019, obojí v Connecticutu.

O sobě tvrdila, že je „light trance medium“ (médium v lehkém tranzu) a že má jasnozřivé schopnosti od dětství. Jde však o tvrzení, které nelze nezávisle ověřit stejným způsobem, jako se ověřují třeba historická data.

Rodina a víra

Vzali se v roce 1945 a měli jednu dceru, Judy (narozena v lednu 1946). Oba byli celý život spojováni s římskokatolickou vírou, která zásadně rámovala jejich výklad „paranormálna“.

Foto: Autor: Gage Skidmore from Peoria, AZ, United States of America – Lorraine Warren, CC BY-SA 2.0, Wikimedia Commons

Lorraine Warrenová

NESPR: začátek organizované „paranormální praxe“

V roce 1952 založili New England Society for Psychic Research (NESPR). To je jeden z mála pevných bodů, které se opakují v oficiálních i nezávislých zdrojích.

NESPR se prezentuje jako centrum vyšetřování paranormálních jevů v Nové Anglii a Warrenovi jsou uváděni jako zakladatelé. Zároveň existují články z lokální historie Connecticutu, které popisují jejich odkaz a uvádějí i jejich tvrzení o rozsahu práce.

Často se opakuje údaj, že s NESPR měli „na kontě“ přes deset tisíc případů. To je formulace, kterou je potřeba brát trochu s rezervou: je to číslo uváděné v rámci jejich tradice a popularizačních textů, nikoli číslo podložené transparentní databází s jednotnou metodikou. Ale jako součást jejich vlastního příběhu a reputace to ve zdrojích je.

Jak pracovali?

To není jednoduché zhodnotit. Některé věci lze ověřit, jiné vycházejí z jejich vlastních slov a jsou spíše jejich osobní interpretací než nepopiratelným faktem.

Co lze říct poměrně jistě:

  • Warrenovi jezdili k lidem, kteří hlásili strašení, poltergeisty nebo podezření na posedlost.
  • Vystupovali veřejně, přednášeli, dávali rozhovory a spolupracovali na knihách a mediálních projektech.
  • Jejich rámec byl náboženský: jevy často vykládali jako duchy, démony, případně „negativní entity“.

Co je už jejich výklad:

  • Že konkrétní jev byl „démon“ a ne psychologický či sociální jev.
  • Že se pohybovaly předměty bez fyzické příčiny.
  • Že došlo k posedlosti

Tohle všechno se opírá o svědectví a interpretaci. A protože jejich případy vznikaly často v emocionálně vypjatých situacích, je potřeba říct i to druhé: lidská paměť je nespolehlivá, sugesce funguje, strach mění vnímání – a navíc, když se do toho vloží média, příběh začne žít vlastním životem.

Warrenovi tohle věděli. Ať už byli upřímní, nebo pragmatičtí, pracovali s tím, co je na paranormálnu nejmocnější: vyprávěním.

„Okultní muzeum“: předměty, které měly být nebezpečné

Součástí jejich světa bylo i tzv. Warren Occult Museum u jejich domu v Monroe, kde shromažďovali předměty z vyšetřování – panenky, artefakty, předměty, které považovali za „prokleté“ nebo „napojené“. V pramenech je doloženo, že muzeum existovalo a že bylo (alespoň po určitou dobu) přístupné veřejnosti.

Muzeum bylo uzavřeno pro veřejnost v roce 2019 a v lokálních zprávách se opakuje důvod: zónování, doprava a provoz v rezidenční ulici. Monroe Sun popisuje, že město řešilo návštěvníky, dopravní komplikace a sousedské spory.

Zároveň platí, že sbírku a „odkaz“ NESPR po smrti Warrenových převzali příbuzní – zejména dcera Judy a její manžel Tony Spera.

Podle nedávných zpráv došlo k tomu, že bývalý Warrenův dům a místo spojené se sbírkou získali noví správci/majitelé a řeší se, zda a za jakých podmínek může být prostor znovu otevřen veřejnosti (město zdůrazňuje, že bez povolení to nejde).

Případy, které je proslavily: co je doložitelné a co je „příběh“?

1) Amityville (1975–1976): nejznámější „haunted house“ Ameriky

Amityville je pro Warrenovy zásadní hlavně proto, že je z toho obří značka – knihy, filmy, nekonečné spory.

Fakta:

  • Dům v Amityville (Long Island) je spojený s brutální vraždou z roku 1974.
  • Rodina Lutzových se nastěhovala později a tvrdila, že zažívala extrémní jevy; v domě vydrželi krátce (v různých shrnutích se uvádí 28 dní – to je obecně přijímaný údaj v médiích a dalších zdrojích).
  • Warrenovi se k případu připojili jako vyšetřovatelé a podíleli se na jeho popularizaci.

Sporné/neověřené:

  • „Démonická přítomnost“ a přesný průběh událostí.
  • Nakolik byla část příběhu zveličená nebo dokonce vymyšlená (tohle je u Amityville dlouhodobé téma veřejné debaty; různé zdroje se rozcházejí).

U Amityville se dobře ukazuje mechanismus, který Warrenovi uměli: když se jednou vytvoří příběh s jasnými rolemi (dům–zlo–rodina–vyšetřovatelé), začne to fungovat jako moderní legenda. A legenda se už pak špatně „vrací“ do reality.

2) „Annabelle“: panenka jako symbol

V reálu nešlo o porcelánovou panenku z filmů, ale o hadrovou panenku (často se zmiňuje typ Raggedy Ann). V muzeu se vystavovala v uzavřeném boxu a podle reportáží byly součástí „ochrany“ modlitby a náboženské prvky.

Fakta:

  • Panenka existovala a byla součástí sbírky Warrenových.
  • Muzeum bylo reálné místo, kde se exponát vystavoval.

Sporné/neověřené:

  • Že panenka sama něco způsobovala.
  • Že šlo o „démonickou entitu“.

„Annabelle“ je spíš ukázka toho, jak se z předmětu stane totem. Panenka není jen předmět – je to nosič příběhu. A příběhy se šíří rychleji než fakta.

Foto: By Prisencolinensinainciusol - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=137716239

Panenka zvaná Raggedy Ann

3) Perronovi a Harrisville (1971–1980): inspirace pro „The Conjuring“

Tahle kauza je filmově nejvděčnější, protože má rodinu na izolovaném statku, dlouhé období zvláštních zážitků a návštěvu Warrenových.

Fakta:

  • Rodina Perronových se do domu na Rhode Islandu nastěhovala v roce 1971 a podle pozdějších shrnutí tam žila až do roku 1980.
  • Warrenovi se v určité fázi do příběhu zapojili jako vyšetřovatelé.

Sporné/neověřené:

  • Postava „čarodějnice“ a konkrétní historické interpretace (tyhle části často stojí na vyprávění, ne na doložených archivních důkazech).
  • Přesné detaily jednotlivých jevů.

Zajímavé je, že i serióznější články o „pravdivém pozadí“ filmu připomínají hlavní rozpor: film udělá dojem, že se vše odehrálo v krátké době, zatímco v realitě šlo o roky života v jednom domě.

4) „Devil Made Me Do It“: případ Arne Cheyenne Johnson (1981)

Tohle je z Warrenových kauz ta nejdůležitější pro pochopení, jak se jejich práce dostala až do oblasti práva a médií.

Fakta:

  • V roce 1981 byl Arne Cheyenne Johnson v Connecticutu odsouzen za zabití a šlo o případ, kde se objevila snaha použít argument „démonického posednutí“ jako součást obhajoby – soud to odmítl.
  • Warrenovi v příběhu vystupují jako aktéři, kteří podporovali narativ o posednutí (u rodiny Glatzelových) a následném „přenesení“ na Johnsona.

Sporné/neověřené:

  • Samotné posednutí a „přenos“.
    Navíc existují v rodině různé pohledy: část lidí Warrenovu verzi podporovala, jiní ji zpochybňovali. To je dobře popsáno v souhrnech k dokumentům a mediálním textům, které zdůrazňují rozpor mezi svědectvími.

Tenhle případ je důležitý i kvůli tomu, že ukazuje, jak se „paranormální“ tvrzení střetne s realitou instituce, která potřebuje důkazy a logiku. Soud není kostel a není seance. Tam se víra nepočítá jako důkaz.

5) Smurlovi (80. léta): mediální exploze a následné pochybnosti

Smurlovi tvrdili, že jejich dům v Pensylvánii sužují jevy, které se stupňují. Warrenovi se do toho zapojili a vznikla kniha a filmové adaptace.

Fakta:

  • Smurlův příběh se stal mediálně známým, existuje knižní zpracování a televizní film.
  • Warrenovi byli s případem veřejně spojeni.

Spor:

  • U Smurlových se často připomíná, že skeptici případ označovali za přifouknutý nebo nevěrohodný (a někdy ho přirovnávali k Amityville).

Smurlovi jsou typický příklad: když se do případu vloží kamery a vydavatelé, začnou se měnit motivace a tlak na „zajímavost“. Neznamená to automaticky, že si všichni vymýšlejí – ale znamená to, že příběh přestává být „čistý“.

Proč jim lidé věřili (a věří) – i bez důkazů

Warrenovi nepřesvědčovali lidi laboratorními protokoly. Přesvědčovali je:

  1. autoritou víry (katolický jazyk démonů, exorcismu, duchovního nebezpečí),
  2. jistotou výkladu („tohle je démon“, „tady je portál“, „tohle je prokleté“),
  3. pocitem ochrany (že přijel někdo, kdo „ví, co dělat“).

V krizové situaci je tohle velmi silný koktejl. Zvlášť pro rodiny, které jsou vyčerpané, ve stresu, hádají se, špatně spí, bojí se o děti. Právě takové prostředí je zároveň ideální pro sugesci, skupinovou dynamiku a postupné „dopisování“ vzpomínek.

Kritika a etické otázky

Skeptici Warrenovým dlouhodobě vyčítali hlavně dvě věci:

1) Neověřitelnost a práce s výkladem

Jejich práce je založená na interpretaci. Pokud vykládáte svět přes démonologii, skoro každý problém může dostat „nadpřirozené“ vysvětlení. A když k tomu přidáte médium (Lorraine), které vnímá „energie“, dostanete systém, který se sám potvrzuje.

2) Mediální a komerční rozměr

Warrenovi byli výrazně mediální. Knihy, přednášky, rozhovory – to všechno budovalo značku. NESPR funguje dodnes a jejich příběhy dál žijí ve filmech i v turismu kolem „prokletých“ míst.

A když se dnes řeší znovuotevření sbírky a domu, naráží to i na klasický střet: místní komunita chce klid, fanoušci chtějí přístup a zážitek.

Kontroverze v soukromí

Existují veřejně citovaná těžká osobní obvinění týkající se Eda Warrena (včetně tvrzení o vztahu s nezletilou). Tohle jsou věci, které se objevují v mediálních textech a souhrnech, ale je důležité je formulovat přesně jako to, čím jsou: tvrzení jedné strany a následné popření rodinou. Nejde o „pevně prokázaný fakt“ ve smyslu soudního rozhodnutí, které by vše uzavřelo.

U Warrenových je tohle citlivé i z jiného důvodu: jejich veřejná image byla dlouho postavená na morálce, víře a „ochraně rodiny“. Jakmile se objeví něco, co ten obraz narušuje, začne se část publika cítit podvedená – a část naopak začne všechno házet do koše, včetně případů, které mohly mít civilní vysvětlení (psychologické, sociální, zdravotní).

Co po nich zůstalo doopravdy?

Když si odmyslíme démony a filmové efekty, zůstane docela konkrétní stopa:

  • Zanechali instituci/brand (NESPR), který existuje i po jejich smrti
  • Zanechali vyprávění, která se stala moderními legendami – Amityville, Annabelle, „Devil Made Me Do It“.
  • Zanechali kulturní šablonu: „přijede pár vyšetřovatelů, žena-médium něco vycítí, muž-démonolog to pojmenuje, následuje duchovní boj“.
    Tohle schéma dnes jede v seriálech, filmech i na YouTube.

I kdybychom se na to dívali čistě skepticky a řekli si „dobře, paranormální důkazy žádné“, pořád je to fascinující studie o tom, jak vzniká víra v příběh – a jak moc lidé potřebují, aby strach měl tvář, jméno a pravidla.

Skuteční Ed a Lorraine Warrenovi nebyli filmový pár, který běhá s křížem po chodbách. Byli to lidé své doby: katolíci z poválečné Ameriky, kteří vybudovali kariéru na pomezí víry, folkloru, psychologického napětí a médií. Jejich „důkazy“ neobstojí ve vědeckém smyslu, jejich případy jsou často rozporované – ale jejich vliv na kulturu je obrovský a doložitelný.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://ew.com/conjuring-last-rites-true-story-smurl-haunting-case-11803730

https://www.ctinsider.com/entertainment/article/conjuring-last-rites-smurl-haunting-warrens-20314736.php

https://connecticuthistory.org/new-england-society-for-psychic-research-connecticut-paranormal-investigators-leave-legacy-of-the-occult

https://abriola.com/tribute/details/2165/Ed-Warren/obituary.html

https://abriola.com/tribute/details/4777/Lorraine-Warren/obituary.html

https://warrens.net

https://themonroesun.com/no-trespassing-signs-fines-used-to-ward-off-curious-souls-in-search-of-warrens-occult-museum

https://www.nhregister.com/movies/slideshow/Did-Annabelle-really-escape-her-glass-box-in-the-206792.php

https://www.ctinsider.com/entertainment/article/warrens-occult-museum-monroe-ct-matt-rife-20802511.php

https://people.com/patrick-wilson-vera-farmiga-react-matt-rife-buying-conjuring-house-exclusive-11794020

https://www.nhregister.com/news/article/Annabelle-among-items-housed-at-Warren-s-14548801.php

https://people.com/the-conjuring-true-story-8645388

https://time.com/6325498/the-devil-on-trial-netflix-true-story

https://www.ctinsider.com/entertainment/article/conjuring-last-rites-smurl-haunting-warrens-20314736.php

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz