Devětsil je jednou z největších bylin Evropy. Má obří listy, pověst léčivky – a přitom skrývá jed

Devětsil lékařský, latinsky Petasites hybridus, není zrovna rostlinou, která by člověka zaujala hned co vyraší. Ale stačí se na jaře zastavit u potoka nebo ve vlhké rokli a podívat se pozorněji. Ještě než se okolní tráva opravdu zazelená, vyrážejí ze země silné, načervenalé až růžové palice květů. Nevypadají jako klasická jarní květina, spíš jako něco, co se dere ze studené půdy trochu neochotně, ale s obrovskou zásobou síly. A teprve později, když květy odkvetou, přijde ta část devětsilu, kterou zná většina lidí - obrovské listy.

V létě už se devětsil nedá přehlédnout. Na březích potoků, kolem pramenišť a v mokrých příkopech tvoří široké zelené porosty, které na první pohled působí skoro cizokrajně. Listy bývají tak velké, že připomínají přírodní deštníky. Dítě by se pod nimi schovalo před drobným deštěm a dospělý člověk u nich snadno pochopí, proč rostlina odedávna vzbuzovala pozornost. Devětsil není drobná bylinka do skalky. Je to mohutná vytrvalá rostlina vlhkých míst, která v krajině působí sebevědomě, až panovačně.

Patří do čeledi hvězdnicovitých, tedy do příbuzenstva pampelišek, kopretin nebo podbělu. Právě s podbělem má devětsil společné to, že nejprve kvete a teprve potom pořádně rozvíjí listy. Botanicky je to zajímavá strategie. Rostlina využije brzké jaro, kdy ještě kolem ní není tolik konkurence, a teprve později začne budovat mohutnou zelenou masu, která jí pomůže nasbírat energii do podzemních oddenků.

Když devětsil kvete, nevypadá ještě jako ten známý letní obr. Ze země vyrůstají masité, šupinaté stvoly, na jejichž konci jsou nahloučená drobná květenství. Barva může být růžová, narůžověle fialová, někdy až špinavě purpurová. Není to něžná krása sněženek ani čistá elegance sasanek. Devětsil kvete zemitě, těžce, skoro pravěce. Jako by v sobě nesl víc síly než půvabu.

Květy jsou přitom důležité pro časný jarní hmyz. V době, kdy ještě mnoho rostlin nekvete, může devětsil nabídnout pyl a nektar prvním probuzeným včelám, čmelákům, mouchám a dalším opylovačům. To je jedna z věcí, které si člověk při pohledu na mohutný porost v létě často neuvědomí. Devětsil není jen zelená hmota u vody. Je součástí jarního rytmu krajiny.

Zajímavé je také to, že devětsil je dvoudomý. To znamená, že samčí a samičí květy se nacházejí na různých rostlinách. V porostu tak mohou být jedinci, kteří vytvářejí hlavně pyl, a jiní, na nichž se po opylení vyvíjejí nažky s chmýrem. Devětsil se ale nešíří jen semeny. Velmi důležité jsou pro něj oddenky, tedy podzemní části rostliny, kterými se dokáže rozrůstat do šířky a vytvářet rozsáhlé kolonie.

Nejnápadnější částí devětsilu jsou bezpochyby listy. Bývají okrouhlé až ledvinovité, na dlouhých řapících, s výraznou žilnatinou. Některé mohou mít průměr kolem půl metru, výjimečně i více. Když jich roste vedle sebe hodně, vytvoří téměř souvislou střechu. Pod ní je vlhko, šero a chladněji než v okolí. Menší rostliny tam často nemají mnoho šancí, protože jim devětsil vezme světlo. Zároveň to jsou právě listy, kvůli kterým si řada lidí plete devětsil s lopuchem.

Obří listy jsou pro rostlinu výhodou. Devětsil obývá místa, kde je dost vody a živin. Nemusí tedy tolik šetřit listovou plochou jako rostliny suchých strání nebo písčin. Může si dovolit vyrůst mohutně, roztáhnout listy do prostoru a zachytit co nejvíc světla. Vše, co během léta vyrobí fotosyntézou, ukládá do podzemních oddenků. Z těch pak příští rok znovu vyrazí, a to velmi brzy.

Právě listy dělají z devětsilu rostlinu, která působí skoro tropicky, i když je doma v evropské přírodě. Kdo někdy šel v létě podél potoka lemovaného devětsilem, ví, že takový břeh má zvláštní atmosféru. Voda teče někde dole, vzduch je vlhký, listy se překrývají a v jejich stínu se drží plži, pavouci, hmyz i drobní obratlovci. Devětsil vytváří malé, zastíněné světy.

Devětsil lékařský je původní ve velké části Evropy a zasahuje i do oblastí západní Asie.

U nás ho najdeme hlavně tam, kde má dost vláhy. Typická stanoviště jsou břehy potoků a řek, prameniště, mokré příkopy, vlhké louky, lužní lesy a stinné rokle. Má rád výživné půdy, často s vyšším obsahem dusíku. Když se mu někde daří, dovede místo obsadit velmi výrazně. Netvoří jen pár roztroušených rostlin, ale celé porosty.

Není to rostlina suchých zahrad, stepí ani kamenitých výslunných svahů. Potřebuje vláhu. Právě proto se s ním člověk často setká v místech, kde krajina ještě dýchá vodou. U potoků, které nebyly úplně narovnané a sevřené do betonových koryt. V údolích, kde se drží chlad. Na okrajích lesů, kde půda po většinu roku nevysychá.

Devětsil zároveň dobře ukazuje, jak důležitá jsou vlhká stanoviště i pro běžné druhy. Není to vzácnost, kvůli které by se vyhlašovaly rezervace, ale jeho přítomnost připomíná, že voda v krajině není jen technický problém. Je to základ prostředí, v němž žije spousta rostlin a živočichů.

Když člověk vidí devětsil jen nad zemí, může si myslet, že jeho síla je hlavně v listech. Ve skutečnosti je velká část příběhu ukrytá pod povrchem. Devětsil má silné oddenky, díky nimž přežívá zimu a znovu vyráží. Oddenky jsou zásobárnou energie, ale zároveň i nástrojem šíření.

Když se kousek oddenku dostane na vhodné místo, může z něj vyrůst nová rostlina. V přírodě tomu mohou pomoci povodně, eroze břehů nebo přesun půdy. Část porostu se utrhne, voda ji zanese dál a devětsil získá nové území. Proto se podél vodních toků může šířit docela účinně.

Tahle schopnost má dvě tváře. V přírodním vlhkém prostředí je to běžná součást života rostliny. V zahradě ale může být devětsil nepohodlný společník. Kdo si ho vysadí jen proto, že se mu líbí jeho obrovské listy, měl by předem počítat s tím, že to není poslušná trvalka držící se jednoho trsu. Pokud má dobré podmínky, dovede se rozrůstat víc, než by si zahradník přál.

Už samotné české jméno devětsil naznačuje, že lidé rostlině přisuzovali velkou moc. Číslo devět se v lidové tradici často objevovalo jako symbol mnohosti, síly nebo úplnosti. Devětsil byl tedy vnímán jako bylina, která má „devět sil“, případně pomáhá na mnoho neduhů. V různých evropských tradicích se používal při kašli, horečkách, bolestech, křečích a dalších potížích. Historicky byl spojován i s obdobím morových epidemií, kdy se mu přisuzovala ochranná nebo očistná síla.

Dnes se na takové představy musíme dívat opatrně. To, že lidé rostlinu používali po staletí, ještě neznamená, že všechny přisuzované účinky skutečně fungovaly. Lidové léčitelství míchalo zkušenost, pozorování, náhodu, víru i zoufalství. U devětsilu ale nejde jen o prázdnou pověst. Moderní výzkum se o něj skutečně zajímal, zejména kvůli látkám zvaným petasiny.

Zkoumaly se hlavně standardizované extrakty, ne domácí odvary z nasbíraných oddenků. Některé studie se věnovaly migréně a alergické rýmě. Přehled publikovaný v roce 2022 shrnuje, že zájem o devětsil se soustředil právě na petasiny a jejich možné využití v prevenci migrény.

Mezi laboratorně upraveným, kontrolovaným extraktem a rostlinou vytaženou ze země u potoka je obrovský rozdíl.

Právě tady je devětsil zrádný. Na jedné straně má za sebou dlouhou pověst léčivé rostliny a obsahuje látky, které medicínu opravdu zajímají. Na druhé straně obsahuje i pyrrolizidinové alkaloidy. Ty mohou poškozovat játra a některé jsou považované za rizikové i z hlediska možného karcinogenního působení.

Devětsil není vhodný k tomu, aby si člověk doma vykopal oddenek, usušil ho a připravil z něj čaj. U některých rostlin lze lidové použití brát jako relativně bezpečnou tradici, pokud se dodrží rozumná míra. U devětsilu je lepší takhle neuvažovat. Riziko není teoretická drobnost, ale skutečný důvod, proč se moderní přípravky musí čistit a kontrolovat.

Přírodní původ není záruka bezpečnosti. To je věta, která u devětsilu platí naplno. Rostlina může obsahovat látky účinné i látky nebezpečné zároveň. V tom není žádný rozpor. Příroda nevyrábí byliny pro lidské lékárničky. Rostliny si vytvářejí chemické látky kvůli vlastní obraně, růstu a přežití. Člověk je může využít, ale musí vědět, co dělá.

Byla by škoda dívat se na devětsil jen přes léčitelství. Jeho ekologická role je možná méně nápadná, ale velmi zajímavá. Časně jarní květy pomáhají hmyzu v období, kdy je potravy ještě málo. Letní listy zase vytvářejí stinné, vlhké mikroprostředí. Pod nimi se drží chlad a vlhkost, což vyhovuje celé řadě drobných živočichů.

V hustém porostu devětsilu se mění i půda. Opadané listy se rozkládají a vracejí do ní živiny. Rostlina svými kořeny a oddenky pomáhá zpevňovat břehy, i když při povodních mohou být části porostu odtrženy a odneseny dál. Na březích potoků tak devětsil patří k vegetaci, která se s vodním živlem umí vyrovnat.

Jeho listy také vyprávějí něco o prostředí. Kde je devětsil mohutný a zdravý, tam bývá dost vody, živin a prostoru. Kde mizí vlhká místa, mizí i rostliny na ně navázané. Někdy si lidé uvědomí hodnotu mokřadů teprve ve chvíli, kdy jsou pryč. Devětsil je jednou z těch rostlin, které připomínají starší, vlhčí a pestřejší krajinu.

Devětsil lékařský není jediným devětsilem v naší přírodě. Existuje například devětsil bílý, který má světlejší květenství a také obývá vlhká stanoviště. Laik si může jednotlivé druhy splést, zvlášť když vidí jen listy. U mohutných listnatých porostů kolem vodních toků je proto dobré být opatrný s určováním.

Devětsil se někdy plete také s podbělem, hlavně kvůli příbuznosti a podobnému životnímu rytmu, kdy květy předcházejí listům. Jenže podběl je celkově menší, má žluté květy a úplně jiný vzhled. Devětsil působí robustněji, těžším dojmem a jeho listy jsou nesrovnatelně větší.

U rostlin s léčivou pověstí je přesné určení vždy důležité. U devětsilu to platí dvojnásob. Nejen kvůli možné záměně, ale hlavně kvůli tomu, že ani správně určený devětsil není bezpečnou domácí bylinou pro vnitřní užívání.

Anglické jméno butterbur se často vysvětluje starým používáním listů k balení másla. Velké listy k tomu skutečně sváděly. V době, kdy lidé neměli plastové obaly, lednice ani dnešní hygienické zvyklosti, se velké listy různých rostlin používaly velmi prakticky - k zabalení, přikrytí, přenášení nebo ochraně potravin před sluncem.

Něco podobného si lze představit i u nás. Obrovský list devětsilu je na první pohled použitelný jako provizorní obal nebo stínítko. Neznamená to, že by šlo o ideální hygienický materiál podle dnešních měřítek, ale v minulosti lidé využívali to, co měli po ruce. A devětsil po ruce u vody často byl.

Takové drobné praktické využití ukazuje, jak blízko měli naši předkové k rostlinám kolem sebe. Neznali je jen jako botanické druhy, ale jako součást každodenního života. Některé rostliny léčily, jiné se jedly, další sloužily k barvení, stelivu, krmení, balení nebo jako materiál. Devětsil se svou velikostí nemohl uniknout pozornosti.

Na devětsilu je zajímavé právě to napětí mezi krásou, užitečností a rizikem. Je to rostlina, která dokáže ozvláštnit břeh potoka a vytvořit prostředí pro hmyz i drobné živočichy. Je to stará léčivka, jejíž účinné látky zaujaly i moderní vědu. Zároveň je to rostlina, před kterou není radno ztrácet respekt.

Možná právě proto je dobrým příkladem toho, jak bychom se měli dívat na léčivé rostliny obecně. Ne jako na nevinné zelené zázraky, které buď pomohou, nebo neudělají nic. Rostliny jsou chemicky složité organismy. Mohou být užitečné, jedovaté, léčivé i nebezpečné současně. Záleží na části rostliny, dávce, zpracování, délce užívání i zdravotním stavu člověka.

Devětsil lékařský si proto zaslouží obdiv hlavně v přírodě. U potoka, kde brzy na jaře vystrčí růžové květní stvoly ze studené země. V létě, kdy zvedne obrovské listy a promění břeh v zelený tunel. Na podzim, kdy jeho listy vadnou a vracejí živiny zpátky do půdy. A v zimě, kdy nad zemí zmizí, ale pod povrchem zůstává připravený na další jaro.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/7669-bylinky/23789-devetsil-lekarsky/

https://www.idnes.cz/hobby/herbar/devetsil-lekarsky-petasites-hybridu.A081130_184859_herbar_lud

https://living.iprima.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/devetsil-leciva-bylina-sirup-kasel-obklady-klouby-vino

https://www.naturespot.org/species/butterbur

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7356871/

https://zellerag.com/en/news/butterbur-petasites-hybridus/