Motoristé chtěli řídit stát. Jen jim zřejmě nikdo neřekl, kam se jede. Wasserbauer je jen třešničkou

Když se politik v přímém televizním přenosu zamotá do odpovědi, internet se obvykle pár hodin baví a druhý den je po všem. Je to sice trapné, ale lidské, něco podobného se může stát komukoliv z nás, i když budeme sebevíc připravení. Nedávné vystoupení Jaromíra Wasserbauera z ministerstva životního prostředí se ale nedá odbýt jen jako další virální trapas. Nešlo totiž pouze o člověka, který nebyl připravený na otázky moderátora. Během několika minut předvedl něco, co může být pro dosavadní působení Motoristů ve vládě mnohem příznačnější.

Česko se potýká s mimořádným suchem. Premiér Andrej Babiš kvůli tomu vyrazil na Slapy, vláda chce obnovit Národní koalici pro boj se suchem a mluví o čtyřech miliardách korun na opatření proti nedostatku vody. Na podzim má přijít také speciální zákon týkající se dvaceti plánovaných vodních nádrží. Vedle premiéra byl ministr zemědělství Martin Šebestyán, šéf Povodí Vltavy Petr Kubala a do řešení problému se zapojil také někdejší ministr životního prostředí Richard Brabec.

Jenom současný ministr životního prostředí Igor Červený z Motoristů chyběl. A právě vysvětlení jeho absence stálo za to.

Do Událostí, komentářů přišel za ministerstvo Jaromír Wasserbauer, vrchní ředitel sekce technické ochrany životního prostředí. Není to tedy nějaký náhodný úředník z druhého patra budovy, který se shodou okolností ocitl před kamerou. Wasserbauer přišel na ministerstvo po nástupu Motoristů, v prosinci 2025 byl jmenován náměstkem člena vlády a na konci ledna se stal vrchním ředitelem jedné ze sekcí ministerstva.

Moderátor Lukáš Dolanský se proto logicky zeptal, proč u řešení sucha nebyl ministr Červený. Wasserbauer odpověděl, že ministr je zřejmě na dovolené.

Samo o sobě by na tom nebylo nic skandálního. I ministr má samozřejmě právo odjet na dovolenou a nikdo rozumný nemůže očekávat, že člen vlády bude 365 dní v roce sedět ve své kanceláři a čekat, jestli někde nezačne vysychat studna. Jenže tím podivná část rozhovoru teprve začala.

Na otázku, proč na jednání nebyl alespoň někdo z ministerstva životního prostředí, Wasserbauer připustil, že o schůzce ani nevěděl. Nikdo ho podle jeho slov nepozval. A když se rozhovor stočil k premiérem avizovaným dvaceti vodním nádržím, ukázalo se, že ani v tomto případě nedokáže vysoký představitel ministerstva vysvětlit, o jaké projekty přesně jde. A v tu chvíli už nešlo jen o nepovedené televizní vystoupení.

Jestliže vláda označuje sucho za natolik vážný problém, že kvůli němu premiér svolává jednání, oznamuje miliardové investice a obnovuje zvláštní koalici, je přinejmenším zvláštní, když u toho prakticky chybí resort, který má ochranu životního prostředí přímo v názvu. Ještě podivnější je, když jeho vysoký představitel večer v televizi působí dojmem člověka, který se o vládních plánech dozvídá skoro současně s diváky a jsou pro něho v podstatě překvapením.

A do celé situace zapadá ještě jeden poněkud absurdní detail. Premiér si při řešení sucha přizval bývalého ministra životního prostředí Richarda Brabce. Opravdu ne současného ministra, bývalého. Seznam Zprávy přímo upozornily na tenhle paradox, že Babiš při řešení problému sáhl po svém někdejším ministrovi, zatímco resort nyní řízený Motoristy zůstal stranou.

Problém je v tom, že Wasserbauerovo vystoupení spíše dokresluje celkový obrázek. Kdyby ministerstvo životního prostředí několik měsíců fungovalo bez větších pochybností a jeho vedení mělo pověst kompetentních správců resortu, mohli bychom celou epizodu považovat za komunikační selhání jednoho člověka.

Jenže pochybnosti o tom, co Motoristé s ministerstvem vlastně zamýšlejí, existují prakticky od okamžiku, kdy bylo jasné, že jej získají. Nejdříve měl resort připadnout Filipu Turkovi. Jeho nominace vyvolávala kontroverze od samého začátku a prezident Petr Pavel jej nakonec ministrem jmenovat odmítl. Motoristé na Turkovi dlouho trvali. Petr Macinka ještě v lednu veřejně říkal, že kandidátem „je, byl a bude“ Turek.

Spor postupně dospěl do situace, která by ještě o pár měsíců dříve zněla jako námět politické satiry. Prezident zveřejnil zprávy, které Macinka posílal prostřednictvím prezidentova poradce Petra Koláře a v nichž tlačil na Turkovo jmenování. Pavel je označil za pokus o vydírání. Macinka naopak tvrdil, že šlo o běžné politické vyjednávání. Policie se případem zabývala a později jej odložila. Odložení se následně stalo pravomocným.

Právně tedy tato epizoda skončila bez obvinění. Politicky po ní ale zůstává něco jiného - způsob, jakým předseda Motoristů Macinka chápe výkon moci.

Macinkův politický styl je založený na konfliktu, provokaci a demonstraci síly. Jeho příznivcům nejspíš právě to může imponovat. Jenže člověk nemusí být příznivcem Petra Pavla, aby mu připadalo bizarní, když se spor o jedno ministerské křeslo dostane až do stavu, kdy prezident republiky veřejně mluví o pokusu ministra zahraničí jej vydírat.

Motoristé přitom dlouho vytvářeli dojem, že bez Filipa Turka snad ministerstvo životního prostředí ani nemůže existovat. A potom najednou mohlo.

Když nakonec Motoristé od Turkovy nominace ustoupili, objevilo se jméno Igora Červeného. Prezident jej 23. února jmenoval ministrem životního prostředí a tím skončilo provizorium, během něhož resort současně s ministerstvem zahraničí vedl Petr Macinka.

Červený přitom před nástupem do čela MŽP nebyl politikem, kterého by veřejnost znala jako výrazného odborníka na ochranu přírody, vodní hospodářství nebo klimatickou politiku. Do Sněmovny byl zvolen na podzim 2025 a působil mimo jiné v hospodářském a zdravotnickém výboru a v podvýborech věnovaných energetice, digitalizaci, kryptoměnám nebo zdravotnictví.

To samo o sobě samozřejmě neznamená, že člověk nemůže být dobrým ministrem životního prostředí. Ministři nejsou vrchní vědci ve svých resortech a jejich úkolem je především politické řízení.

Jenže potom musí být o to důležitější, jakými odborníky se obklopí. A tady začaly vznikat další otázky.

Česká televize v červnu přinesla svědectví bývalých zaměstnanců a odborníků, kteří dění na MŽP popisovali velmi kriticky. Mluvili o odchodech zkušených lidí, rušení míst a zásazích do fungujících struktur. Motoristé takovou interpretaci odmítají a změny obhajují úsporami a odstraněním zbytečných pozic. Nebylo by fér jednoduše tvrdit, že každé propuštění nebo reorganizace automaticky dokazují neschopnost nového vedení. Faktem ale je, že z resortu odešli respektovaní odborníci a personální politika Motoristů vyvolala značné pochybnosti.

Ministerstvo například při dubnové systemizaci zrušilo 38 pracovních míst a současně vytvořilo nové odborné oddělení pro klimatickou politiku a Green Deal. Agendu dostal na starost právě Filip Turek, kterého vláda už předtím jmenovala zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal.

Takže muž, který se ministrem stát nemohl, nakonec na ministerstvu stejně získal významný vliv. A aby byla absurdita celé konstrukce ještě dokonalejší, Turek při oznamování náhradního kandidáta v únoru prohlásil, že nový ministr s ním bude na resortu působit a „bude dělat na ministerstvu to, co mi na očích uvidí“.

Pro Igora Červeného to nebyla zrovna lichotivá vstupní vizitka. Ministr, který má řídit jeden z významných státních resortů, byl ještě před svým jmenováním veřejně vykreslen jako člověk, který bude fakticky realizovat představy někoho jiného.

Právě proto je současná epizoda se Slapy mnohem zajímavější, než na první pohled vypadá. Sucho totiž není ideologická debata o tom, jestli někdo miluje Green Deal, nebo jej nenávidí. Není to kulturní válka na sociálních sítích. Nedá se vyřešit bonmotem o Bruselu, emisních povolenkách ani fotografií automobilu.

Když klesají průtoky v řekách, vysychají studny a stát začíná řešit zásobování vodou, nastupuje ta méně efektní část politiky. Je potřeba koordinovat ministerstva, podniky povodí, kraje a obce, připravovat projekty, znát data, plánovat investice a rozhodovat, které kroky mají skutečně smysl. V takové chvíli se pozná rozdíl mezi pouhým politickým marketingem a skutečonou správou státu.

Bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík v Událostech, komentářích kritizoval oba příslušné resorty s tím, že ministerstva životního prostředí a zemědělství podle něj situaci podcenila a Ústřední komise pro sucho měla zasednout mnohem dříve. Je to samozřejmě opoziční politik a i jeho slova je potřeba číst v tomto kontextu. Jenže pohled na dění na Slapech mu poskytl poněkud nečekaný argument - premiér řešil sucho s ministrem zemědělství a bývalým ministrem životního prostředí, zatímco současný ministr životního prostředí byl pryč a jeho vysoký úředník následně v televizi přiznal, že o jednání vůbec nevěděl.

To už se vysvětluje obtížně. Ne kvůli dovolené ministra Červeného. Problém je otázka, zda resort v jeho nepřítomnosti fungoval tak, jak by při podobné situaci fungovat měl. Pokud ano, proč jeho vysoký představitel nevěděl o tak důležitém jednání? A pokud o něm skutečně vědět nemusel, proč právě on potom šel ministerstvo zastupovat do hlavního večerního diskusního pořadu České televize?

Motoristé vstoupili do vysoké politiky s obrovskou výhodou. Dokázali oslovit lidi unavené tradičními stranami, evropskou regulací i politickým jazykem, který často zní, jako by jej sestavila komise úředníků. Petr Macinka i Filip Turek pochopili, že část veřejnosti chce politiky, kteří mluví ostře, jednoduše a bez omluv.

Jenže existuje zásadní rozdíl mezi schopností získat pozornost a schopností řídit stát. V opozici můžete provokovat. Na sociální síti můžete napsat ostrý status. V rozhovoru můžete moderátora přetlačit bonmotem a na mítinku sklidit potlesk za další útok na Green Deal. Ministerstvo se tím ale řídit nedá.

Státní správa je z velké části nudná. A právě proto je důležitá. Znamená nekonečné porady, legislativu, analýzy, koordinaci, rozpočty, krizové plány a stovky lidí, jejichž práci veřejnost nikdy neuvidí. Ministr nemusí být největším odborníkem v budově. Musí ale vytvořit prostředí, ve kterém odborníci vědí, co mají dělat, a stát je schopný reagovat ve chvíli, kdy nastane problém.

Motoristé dostali příležitost ukázat, že nejsou jen politickým protestem na čtyřech kolech. Že za ostrými výroky, sebevědomím a marketingem existuje také schopnost převzít odpovědnost za skutečný resort. Zatím nás o tom příliš nepřesvědčili.

Možná právě na tom nakonec Motoristé narazí nejvíc. Je snadné získat popularitu tvrzením, že dosavadní politici jsou neschopní, úředníci přebujelí a stát se musí řídit úplně jinak. Mnohem těžší je potom přijít na ministerstvo a dokázat, že to opravdu umíte lépe.

Petr Macinka může být sebevědomý a provokativní. Filip Turek může mít mimořádný talent přitahovat pozornost. Motoristé mohou oprávněně kritizovat konkrétní evropské regulace a mohou mít naprosto legitimní jinou představu o ekologické politice než jejich předchůdci. To všechno patří do demokratické politiky.

Jenže ve chvíli, kdy získáte ministerstva, přestává stačit být proti něčemu. Musíte také něco umět.

A právě proto je několik minut Jaromíra Wasserbauera v České televizi pro Motoristy nepříjemnějších než desítky ostrých komentářů jejich politických soupeřů. Ve chvíli, kdy stát řeší vážný problém, působil jako člověk, který jednoduše neví.

Internet se tomu může pár dní smát. Pro nás jako občany je ale podstatnější jiná otázka.

Jestli Motoristé přišli do vlády skutečně řídit stát, nebo teprve za pochodu zjišťují, co to vlastně znamená?

https://ct24.ceskatelevize.cz/video/udalosti-komentare-jaromir-wasserbauer-a-petr-hladik-o-suchu-v-cesku-258498

https://www.mzp.gov.cz/cz/pro-media-a-verejnost/aktuality/archiv-tiskovych-zprav/sekci-technicke-ochrany-mzp-povede-jaromir

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/turek-motoriste-predstavi-jineho-kandidata-na-ministra-zivotniho-prostredi-370369

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/mimoradny-brifink-prezidenta-petra-pavla-369697

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/mzp-rusi-desitky-pracovnich-mist-podle-deniku-n-zridi-nove-oddeleni-pod-turkem-371933

https://zivotvcesku.cz/bizar-v-primem-prenosu-ministr-na-dovolene-babis-resil-sucho-a-zastupce-motoristu-priznal-ze-o-klicovych-vecech-nevi