Vykastrovaný Agha M. Chán se stal krutovládcem Persie. Tisíce mužů nechal oslepit, zabili ho sluhové

V dětství ho jeho nepřátelé nechali vykastrovat. Měl se tak stát člověkem, který už nikdy nebude představovat vážnou hrozbu. Jenže Agha Mohammad Chán se nakonec dostal až na perský trůn. A kdo se mu postavil do cesty, mohl dopadnout opravdu špatně. Obyvatelé města Kermán by o tom mohli vyprávět. Po jeho dobytí roku 1794 tam totiž nechal oslepit tisíce mužů a ženy s dětmi odvádět do otroctví.

Agha Mohammad Chán se narodil roku 1742. Pocházel z docela významné rodiny, jeho otec Mohammad Hasan Chán patřil k předním mužům Kádžárovců. To bylo jedno z mocných kmenových uskupení v tehdejší Persii. A otec měl ambice, které rozhodně nekončily u správy nějakého menšího území. Rád by vládl celé zemi.

Jenže takových zájemců bylo víc. A vlastně se není čemu divit. Persie byla v té době dost rozhádaná, i když za života Nádira Šáha to ještě jakž takž drželo pohromadě. Byl to mimochodem dost zvláštní panovník. Na jednu stranu vynikající vojevůdce, který dokázal dobýt i indické Dillí, na druhou stranu člověk, jehož krutosti se báli i lidé z vlastního okolí. Nakonec ho v roce 1747 zavraždili jeho vlastní důstojníci.

A pak se o moc začali přetahovat další. Jeden vojenský velitel si zabral určitou oblast, jiný se rozhodl, že by ji mohl mít raději on. Do toho různé dohody, zrady a příbuzní, kteří se mezi sebou taky zrovna nemuseli. V takových poměrech se člověk mohl dostat hodně vysoko, ale stejně rychle o všechno přijít.

Mohammadův otec se do těch bojů zapojil také. A protože patřil k těm schopnějším, nějakou dobu to vypadalo, že by se mu jeho plány mohly skutečně podařit. Pro malého Mohammada to ovšem žádná výhra nebyla. Naopak. Právě kvůli postavení své rodiny se brzy dostal do situace, kterou by mu asi nikdo nezáviděl.

Takové soupeření totiž mělo jednu nepříjemnou vlastnost. Kdo prohrál, často nepřišel jen o majetek nebo postavení. Někdy přišel o život. A dost často se trest přenesl i na jeho příbuzné. Mohammad byl ještě malý chlapec, když ho nechali vykastrovat.

Kdo přesně za tím stál, není úplně jisté. Historické zprávy se v podrobnostech rozcházejí a ani jeho věk v době tohoto činu není bezpečně doložený. Jisté je, že šlo o součást tehdejších mocenských bojů.

Dnes si možná řekneme, proč by někdo něco takového dělal dítěti. Jenže tehdejší vládnoucí rody přemýšlely trochu jinak. Potomci znamenali pokračování rodu, další možné uchazeče o moc a také budoucí nepřátele. Pokud se někdo chtěl zbavit hrozby, kterou představoval chlapec z významné rodiny, kastrace byla jedním ze způsobů.

A samozřejmě šlo také o ponížení. Velmi kruté a nevratné. Mohammad tak měl být v podstatě odepsaný. Bez možnosti mít vlastní děti a s tělesným postižením, které ho mělo v očích ostatních znevýhodňovat. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak.

Mohammadův otec dál bojoval o moc. Nějakou dobu se mu dokonce docela dařilo, jenže v roce 1759 byl poražen a zabit. A tím se postavení celé rodiny výrazně změnilo. Mladý Mohammad se nakonec dostal do rukou Karíma Chána Zanda, který tehdy ovládal značnou část Persie.

Tady je ovšem potřeba trochu odbočit. Když se řekne, že někdo strávil dlouhá léta v zajetí, člověk si většinou představí vlhkou kobku, řetězy a mizerné jídlo. Jenže v případě Mohammada to tak úplně nebylo.

Žil převážně v Šírázu, kde měl Karím Chán svůj dvůr. A přestože nemohl svobodně rozhodovat o svém životě, nebyl obyčejným vězněm. Pohyboval se mezi významnými lidmi, poznával dvorské prostředí a podle některých zpráv se ho Karím Chán dokonce ptal na názor v politických záležitostech.

To je docela zajímavé. Muž, který měl představovat potenciální nebezpečí, se mohl zblízka dívat na to, jak jeho protivník vládne. Agha Mohammad Chán si tak během let mohl udělat docela dobrou představu o tom, kdo s kým drží, komu se dá věřit a kdo naopak změní stranu, jakmile se objeví výhodnější nabídka.

Zda už tehdy přemýšlel o vlastním nástupu na trůn, nevíme. Ale příležitost nakonec přišla. V roce 1779 Karím Chán zemřel. Mohammad na nic dlouho nečekal. Opustil Šíráz a vydal se na sever, do oblastí, odkud pocházela jeho rodina. Tam začal shromažďovat přívržence a postupně obnovovat moc Kádžárovců.

Bylo mu už sedmatřicet let. V tehdejších poměrech tedy rozhodně nešlo o nějakého mladíka, který by měl celý život před sebou. A přesto se právě teď začala psát jeho nejvýznamnější kapitola.

Po smrti Karíma Chána se Persie znovu ponořila do mocenských sporů. Jednotliví členové dynastie Zandů bojovali mezi sebou a do toho se samozřejmě snažili prosadit další uchazeči o vládu. Mohammad toho využil.

Jenže ještě než se mohl pustit do dobývání celé země, musel si udělat pořádek mezi vlastními příbuznými. Ani Kádžárovci totiž nebyli žádná jednotná rodina, která by se poslušně seřadila za jedním vůdcem. Někteří jeho bratři měli vlastní představy o tom, kdo by měl rozhodovat. A Mohammad nebyl člověk, který by podobné spory řešil dlouhým přesvědčováním.

S některými soupeři se dokázal domluvit. A když to nešlo, poslal proti nim vojáky. Ostatně v té době to nebylo nic neobvyklého. Jenže Mohammad se příliš neohlížel ani na to, jestli proti němu stojí někdo cizí, nebo třeba vlastní příbuzný. Pokud mu někdo překážel a nechtěl ustoupit, mohl dopadnout hodně špatně. Takhle se postupně dostal k moci nad severní Persií. A v roce 1786 si za své sídlo vybral Teherán.

Což je docela zajímavé, protože tehdy to nebylo žádné zvlášť významné město. Tedy ne že by šlo o nějakou zapadlou vesnici, ale vedle takového Isfahánu nebo Šírázu, kde sídlili panovníci a stály nádherné paláce, Teherán zrovna moc nevynikal. Jenže Mohammadovi vyhovoval. Měl odtud blízko k oblastem, kde se mohl spolehnout na podporu svých lidí, a to pro něj bylo důležitější než nějaké honosné sídlo.

A nakonec se ukázalo, že to nebyla špatná volba. Teherán zůstal hlavním městem i poté, co Kádžárovci dávno přestali vládnout. Vlastně je docela zajímavé, že rozhodnutí jednoho člověka z konce 18. století ovlivňuje podobu Íránu dodnes.

Ale zpátky k Mohammadovi… Na jihu země mu totiž stále zbýval protivník, kterého se nemohl jen tak zbavit.

Jmenoval se Lotf Alí Chán a patřil k dynastii Zandů, která do té doby ovládala značnou část Persie. V roce 1789 se dostal k moci a bylo mu teprve něco přes dvacet let. Proti Mohammadovi, který už měl za sebou kdeco, to byl vlastně ještě mladík.

Jenže podcenit ho by byla chyba. Lotf Alí se uměl ohánět zbraní, dokázal vést vojsko a hlavně se jen tak nevzdával. Několikrát už to vypadalo, že je s ním konec, ale pokaždé se mu nějak podařilo vyváznout. Jednou utekl, jindy se znovu postavil do čela svých mužů. A bojovalo se dál.

Mohammada to muselo stát spoustu času i sil. Měl sice početnější vojska a postupně získával jedno území za druhým, ale Lotf Alí mu pořád unikal. Navíc to nebyl žádný zbabělec, který by při prvním neúspěchu utekl někam do bezpečí a tam čekal, jak všechno dopadne.

Nakonec mu ale začali docházet spojenci. A bez nich se ani sebelepší vojevůdce dlouho neudrží. Zvlášť když proti němu stojí někdo, kdo má k dispozici podstatně větší prostředky. Nakonec se Lotf Alí uchýlil do Kermánu, města na jihovýchodě Persie. Tam se rozhodl vzdorovat.

Agha Mohammad Chán přitáhl se svým vojskem a roku 1794 město oblehl. Obyvatelé Kermánu se bránili několik měsíců, ale situace byla čím dál horší. Docházely zásoby a naděje na pomoc zvenčí byla mizivá. Nakonec město padlo. Lotf Alí Chán ještě dokázal uprchnout, ale pro obyvatele Kermánu tím jejich utrpení zdaleka neskončilo. Spíš naopak.

Agha Mohammad Chán se rozhodl Kermán potrestat. A to způsobem, který je těžké pochopit i při vědomí toho, jak brutální tehdejší války bývaly. Nařídil oslepit velké množství mužských obyvatel.

Vojáci měli zajatcům vyřezávat oči a odevzdávat je jako důkaz, že rozkaz splnili. Některá historická líčení uvádějí až 20 000 oslepených mužů. Jaký byl skutečný počet, to nevíme. Že však šlo o hromadné oslepování, o tom pochybnosti nejsou.

Těžko si představit, co to pro takové město znamenalo. Najednou tu žily tisíce mužů, kteří přišli o zrak. Mnozí se už nemohli vrátit ke své práci, živit rodinu nebo se o sebe vůbec postarat. A to všechno v době, kdy neexistovala žádná sociální pomoc v dnešním smyslu. A ženy s dětmi? Mnohé byly odvlečeny do otroctví.

Kermán byl vypleněn, část obyvatel zabita a další přišli o všechno, co měli. Proč právě oslepování? V perském prostředí nešlo o úplně neznámý trest. Používal se například proti politickým soupeřům, protože člověk zbavený zraku zpravidla nemohl dál usilovat o vládu. Jenže tady se netrestali pouze uchazeči o trůn. Tady šlo o obyčejné lidi.

Mohammad chtěl zřejmě ukázat, že odpor proti němu se nevyplácí. A také dát ostatním městům dostatečně děsivý příklad. Těžko říct, co se mu tehdy honilo hlavou. Známe sice jeho rozkazy a následky, ale do jeho hlavy samozřejmě nevidíme. Výsledek byl každopádně strašlivý.

Lotf Alí Chán mezitím uprchl do Bamu. Jenže tam ho zradili a vydali Mohammadovým lidem. Pro mladého vládce to byl konec.

Podle dobových zpráv ho Agha Mohammad Chán nechal krutě mučit a oslepit. Některé zdroje uvádějí, že se na jeho zmrzačení dokonce osobně podílel. Potom byl Lotf Alí odvezen do Teheránu, kde ho roku 1794 popravili. Dynastie Zandů tím definitivně ztratila možnost vrátit se k moci.

Mohammad ale ještě zdaleka neměl dost. Jeho pozornost se obrátila ke Kavkazu, především ke Gruzii. Gruzínský král Erekle II. se totiž snažil zajistit své zemi ochranu Ruska. A to se Mohammadovi vůbec nelíbilo. Gruzii považoval za území, které má patřit do perské mocenské sféry, a ne pod ruský vliv.

V roce 1795 proto vytáhl s vojskem proti Tbilisi. Gruzínské síly porazil a město nechal vyplenit. Tisíce obyvatel zahynuly a mnoho dalších bylo odvlečeno do zajetí. O rok později se pak nechal oficiálně korunovat perským šáhem.

Z chlapce, kterého kdysi jeho nepřátelé připravili o možnost mít vlastní potomky, se stal zakladatel dynastie, která nakonec vládla více než sto let. Jenže on sám si svou nově potvrzenou vládu příliš dlouho neužil.

Agha Mohammad Chán dokázal být velmi schopným panovníkem. Uměl si vybírat spolupracovníky, udržovat kázeň ve vojsku a podle historických zpráv žil poměrně střídmě. Nepotřeboval neustále pořádat okázalé slavnosti ani rozhazovat peníze za přepych. To ovšem nic neměnilo na jeho povaze.

Dokázal se rozzuřit kvůli věcem, nad kterými by jiný člověk mávl rukou. A jeho tresty bývaly nepřiměřeně tvrdé. V červnu 1797 pobýval během vojenského tažení v kavkazském městě Šuša. Tam se dva jeho služebníci dostali do sporu. Mohammad rozhodl, že budou popraveni. Jenže popravu odložil kvůli blížícímu se pátečnímu svátečnímu dni. A právě to se mu stalo osudným.

Odsouzení služebníci totiž věděli, co je čeká. Neměli moc důvodů doufat, že si to panovník ještě rozmyslí. A tak se rozhodli, že raději zabijí oni jeho. V noci ze 16. na 17. června 1797 vnikli do jeho ložnice a zavraždili ho. Na útoku se podle historických zpráv podíleli tři muži.

Agha Mohammad Chán tak zemřel ve věku přibližně 55 let. Nezabil ho žádný slavný vojevůdce. Nepadl v bitvě a nepodlehl ani spiknutí nějakého mocného šlechtického rodu. Zabili ho vlastní služebníci, kteří se báli jeho trestu.

Po jeho smrti převzal vládu synovec Fath Alí Šáh. Kádžárovská dynastie pak zůstala u moci až do roku 1925.

Agha Mohammad Chán bývá někdy popisován jako člověk, kterého kruté zacházení v dětství poznamenalo natolik, že se později sám stal mimořádně krutým. Možná na tom něco je. Jenže to vlastně nevíme. Kastrace, ztráta otce, dlouhá léta v zajetí a neustálý boj o přežití jistě nebyly zkušenosti, které by člověku život usnadnily. Na druhou stranu by bylo příliš jednoduché tvrdit, že právě proto nechal později oslepit tisíce obyvatel Kermánu.

Krutost byla tehdy mezi panovníky poměrně běžná. Mohammad ale v některých případech zašel opravdu daleko. A přesto se nedá přehlédnout, čeho politicky dosáhl. Po dlouhých desetiletích bojů dokázal sjednotit velkou část Persie, vytvořil základy nové dynastie a z Teheránu udělal hlavní město. Pro někoho tak může být především schopným sjednotitelem země. Pro jiného jedním z nejkrutějších perských vládců. Obojí k němu patří.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.iranicaonline.org/articles/aga-mohammad-khan/

https://www.iranicaonline.org/articles/kerman-09-qajar-period/

https://www.emaanlibrary.com/wp-content/uploads/2018/10/History_Of_Islam_-_Vol-3.pdf (str.515)

https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Kerman

https://baike.baidu.com/en/item/Agha%20Mohammad%20Khan/1470906