Článek
Jindřich Raichl není první pornoherec, který se dostal do vysoké politiky. Ilona Staller to taky dotáhla poměrně vysoko, byť v pornoprůmyslu je známá spíše jako „malá baculka“ Chichiolina. Jakkoliv se to může zdát oplzlé a nechutné, tak točení filmů pro dospělé je výnosný byznys, a nechť hodí kamenem ten, kdo nikdy nic podobného neviděl. Takže asi není úplně košer moralizovat, že se na tom někdo podílí.
Anketa
Ovšem pokud se pustíte do této branže s vidinou peněz, sebeuspokojení, posílení ega nebo z jakéhokoli jiného důvodu, musíte počítat s odvrácenou stranou této pochybné mediální slávy. Například, že nikdy nebudete morální autoritou, i kdybyste se „tradiční rodinou“ (ať už to v podání pornoherce znamená cokoliv) zaštiťovali sebevíce. Jindřich Rajchl, kromě toho, že hlasitě tradiční rodinu používal jako radlici při budování cesty do parlamentu, se zveřejněním svých snímků sám stal bezpečnostním rizikem. Stal se totiž velmi snadno vydíratelným.
Tajné služby běžně ke kompromitaci cizinců nasazovaly ženské „volavky“, aby měly materiál k vydírání. Frederick Forsyth ve svém autobiografickém Vypravěči popisuje situaci, jak pěknou děvu coby „sledku“ na něj nasadila československá StB . Ano, pokud vás to zajímá, tak se s ní vyspal. Na Rajchla nebylo potřeba nic a nikoho nasazovat, bezpečnostní riziko na sebe uvalil sám, dobrovolně a nejspíš s vidinou zisku.
Jeho proruská vyjádření jako by naznačovala, že Rusko už toho stihlo využít. Ale i kdyby ne, tak teď jim dal do ruky vyloženě ostrou munici. Ukázal, že mu (možná jen naoko) záleží na dceři, když už ne na tradiční rodině. Takže každý, kdo ho bude chtít vydírat otevřeně „přátelsky naznačí“, že dceři ukáže další detaily z tatínkova hereckého působení.
Poučení je jasné. Pokud chcete točit filmy pro dospělé, nemoralizujte. A už vůbec se nehrňte do politických funkcí. To by totiž vaše herecké „výkony“ mohly začít hodnotit i lidé, kterým snímek původně vůbec nebyl určený. Třeba dcera.
