Článek
Vydávat noviny či provozovat rozhlas nebo televizi je nejen nevděčná, ale taky extrémně finančně náročná práce. Proto jsou poplatky nutností. Jenže za peníze, které získají, by měly odvádět kvalitní práci.
Nadšeně bych hlasoval pro zvýšení koncesionářských poplatků, které jsou směšně nízké. Jenže to by Česká televize a Český rozhlas nesměly podkopávat důvěru těch, kdo jim ty peníze mají dávat.
Platba za veřejnoprávnost
Soukromá média vydělávají na reklamě svým majitelům a nemusí být vyvážená. Pokud neporušují zákon, mohou si vysílat či psát, co chtějí. To v praxi znamená, že lobují za politické zájmy těch, co je platí (Idnes, Lidové noviny v době, kdy patřily Andreji Babišovi), jdou naproti většinovému vkusu, který křiví směrem k nevzdělanosti. Lid obecný má raději vraždy a prsa celebrit než informace v souvislostech, které vyžadují víc vzdělání, než poskytuje první stupeň ZŠ. Navíc soukromá média v neposlední řadě slouží jako více či méně nápadná reklamní platforma. Nejde jen o klasické reklamy, ale i články označené tak, aby jako reklamy nevypadaly a mátly. Ne každý totiž ví, co je to advertorial.
Protipól není protiproud
Veřejnoprávní média by měla fungovat jako protipól. Díky „jistým“ penězům nemusí vydělávat peníze politikům, mohou si dovolit své čtenáře, diváky a posluchače vzdělávat. A samozřejmě přinést i jistou porci zábavy. To poslední plní na jedničku.
Jenže Česká televize i Rozhlas bohužel díky svým radám spadají pod politickou kontrolu, tlak a lobbing, kterému účinně podléhají. Což je něco, co jde proti přímým zájmům ČR a dokonce ohrožuje občany vlastní země. Zní to jako přehánění a zbytečné dramatizování?
Ředitel Souček zrušil investigativní pořady, což v praxi znamená, že darebové z politických řad mohou mít o něco klidnější spaní. Důvodem bylo hledání úspor. Ani ho nenapadlo hledat úspory (když už se musí rušit) třeba v oblasti pavlačového překřikování u Michaely Jílkové, která dá slovo každému, kdo je ochotný vyvolat kontroverzi. Nedělní diskuzní pořady, kde se občas odhalí brutální lži a nekompetentnost některých aktérů okupujících parlamentní lavice jsou sice dlouhé, nudné a neatraktivní, ale takové už diskuze bývají. Stačí si vzpomenout na některé firemní porady. Ale na konci občas přece jen víte víc.
Máme kvalitní lidi, ale sáhneme po prolobovaném sprosťákovi
Český rozhlas zase díky práci moderátora Veselého nejspíš hrubě porušuje svůj vlastní kodex vysílání. „Svazácká úderka, zrůda, lhářka, svině, nosnice.“ Tak onen výrazně nadlimitní muž nazývá ženy. Myslet si může, co chce, každý máme nějakou úroveň, ne každý je gentlemanský Marek Eben. Nicméně spolupracovník veřejnoprávních médií by se takto rozhodně vyjadřovat neměl.
Pokud si plátce koncesionářských poplatků uvědomí, že z jeho peněz by měl být placen i moderátor Veselý, tak je pochopitelný vzdor a nechuť poplatky platit. Vzhledem k tomu, kdo Radu volí, je práce v Radě Českého rozhlasu čistě politická funkce.
Závěr je poměrně jednoduchý
Soukromá média ať si klidně útočí na nejnižší pudy vraždami, které vynášejí (čtenost rovná se peníze), ale veřejnoprávní média nechť brání demokracii a bezpečnost. To mimo jiné znamená důsledné poukazování na přehmaty a malé domů během politického účinkování (tedy finančně náročná investigace), vzdělává čtenáře a posluchače (což se daří mimo jiné i díky skvělému pořadu Hyde Park civilizace), a bez vytáček poukazuje na přímé ohrožení naší bezpečnosti plynoucí z někdy přímého kolaborování se zločineckým ruským režimem.
Komunisté, SPD, ANO a další se právě proto snaží získat ve veřejnoprávních médiích vliv. Není divu, že ředitel ČT Souček jim jde na ruku bez ohledu na to, že škodí všem svým divákům. Jakmile se situace zlepší a veřejnoprávní média začnou plnit ty nejdůležitější veřejnoprávní role (a zábava to není), klidně mi řekněte, kolik mám platit. Bez reptání peníze pošlu.
