Legální, nebo nelegální zbraň? Rozhoduje, kdo a jak s ní zachází

Otázka, zdali legálně držená zbraň znamená větší obecné ohrožení nebo větší bezpečí, nabývána významu nejen v USA. Amerika je Mekkou držitelů zbraní, byť pravidla se v jednotlivých státech zásadně liší. Hlavním bodem zaručující Američanům právo vlastnit zbraň, se skrývá v Druhém dodatku Ústavy USA. Samozřejmě i v Americe jsou jisté limity, jako je právní bezúhonnost nebo psychické zdraví.

Jana Ciglerová, toho času americká reportérka Deníku N (dnes pracuje pro Český rozhlas), ve svém Americkém deníku popisuje strach, který prožívala jako matka, když bylo v okolí školy, kam chodily její děti, vyhlášeno riziko útoku. Děti jsou učeny, jak se mají v podobně krizové situaci chovat. Jenže jak se má cítit rodič, kterému od ostatních rodičů chodí přes WhatsUp vzájemně si odporující zprávy?

„Ročně zemře na následky zranění způsobených střelnými zbraněmi při sebevraždách, vraždách a nehodách asi 30.000 Američanů. Asi 80 procent všech trestných činů spojených se střelnými zbraněmi je spácháno s pomocí ručních střelných zbraní,“ píše Americké centrum. Kdo v USA opravdu zbraň chce, najde si cestu mnohem snáze než u nás.

Podle zprávy z Amerického centra by to mohlo vypadat, že více (legálně) držených zbraní znamená více mrtvých. Evidentně nejde o zbraň jako takovou, ale o člověka, který s ní umí či neumí zacházet. V Izraeli, Švýcarsku nebo USA je mezi lidmi zbraní hodně. Počet zločinů s nimi spáchaných se na 100 000 obyvatel dramaticky liší a nejspíše nikoho nepřekvapí, že Američané s velkým náskokem vedou.

Jiný úhel pohledu: šílenec, který začne střílet na ulici. Teoreticky ho mohou zastavit kolemjdoucí s legálně drženou zbraní. Že se střelci tohoto typu najdou, ukazuje jak nejnovější případ z Polska či střelba na Filozofické fakultě v Praze. V obou případech byla policie na místě v nejkratším možném čase. V Krakově v podstatě okamžitě a policisté zasáhli, přestože byli v taktické nevýhodě (krátké zbraně, menší balistická ochrana), v Praze chvíli trvalo, než se ozbrojené složky dostaly na místo, nicméně i v tomto případě byl zásah plně profesionální. V Krakově by náhodný držitel zbraně moc času na obranu sebe či druhých neměl, v Praze by se o tom dalo diskutovat.

Od 1. ledna 2026 platí Zákon č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu. Dosavadní systém zbrojních průkazů nahradil systém zbrojních oprávnění, která se evidují v centrálním registru zbraní Je dána věková hranice, bezúhonnost i zdravotní způsobilost. Držitelů zbrojních průkazů je podle policejních statistik 324 623 (údaj z 18. 8. 2026) a zájem roste. Z toho jasně vyplývá, že získat u nás zbrojní průkaz rozhodně není nemožné.

Ovšem něco jiného je mít zbrojní průkaz, zbraň a něco jiného s ní bezpečně zacházet. V podstatě každoročně dojde ke smrtelné nehodě, kdy myslivec zastřelí člověka. Letos to bylo na Tachovsku, loni u Kladrub. A to by měli být lidé, kteří střílejí pravidelně a střílí se v místech, která by měla být hlídána, aby v postřelovaném prostoru nikdo nebyl. Člověk, který sice zbraň má, ale trénuje sporadicky nebo vůbec, by mohl být při střelbě nebezpečnější. Navíc statistiky ukazují, že trestných činů se zbraní je více těch nelegálně držených nebo maket.

Ve stresu a vyhrocené situaci se střelec soustředěnýna případné nebezpečí či cíl (útočníka) vůbec nemusí uvědomit, že střílí ve veřejném prostoru. Jeho střela tak může zranit i někoho dalšího. Otázka, zdali více zbraní znamená větší bezpečí tak zůstává nevyjasněna.

Mít právo se bránit je dáno Ústavou ČR. Statistiky často ukazují, že naprostá většina registrovaných majitelů zbraní jsou bezúhonní občané, kteří zákon neporušují, a zbraně zneužívají převážně ti, kdo je drží nelegálně. Takže možná by otázka neměla znít, zdali můžeme vlastnit zbraň, ale jak často musíme chodit na zkoušky, střelby, zdravotní prohlídky. Zbraň nikoho nezabije. Zabije člověk, který zmáčkne spoušť.