Bude Evropa zaminovaná? Mnohé země to zvažují

Odsouzení minových polí je motivováno zejména tím, že pozemní mina si nevybírá mezi vojákem a dítětem, které si běží pro zatoulaný míč. Pozemní mina vás nemá zabít. Zmrzačení je z taktického hlediska výhodnější.

Kdysi jsem absolvoval přednášku o zkušenostech jednoho českého speciála, jehož jméno vám neřeknu. Ani on nám ho neřekl. Jeho slova si pamatuji dodnes. „Miny se například nekladou pod práh, protože na práh nikdo nešlape. Vsadím se, že každý z vás ho překročí. Používá se spousta logických, ale zákeřných triků. Spouštěč se může dát v domě do výše ramen, kde lidé hledají vypínač, do knihy, která je na stole položená tak, aby vypadala, že už už spadne a vy ji chcete posunout, do rádia nebo za dveře. Iniciátorem výbuchu může být otevření dveří nebo obyčejný pohyb. Když v restauraci vejdete na záchod, pohybové čidlo rozsvítí světlo. Proč by stejné čidlo nemohlo odpálit minu?“

Nějakou dobu jsem si uvědomoval, že skutečně překračuji práh, a když se automaticky rozsvítilo, vzpomněl jsem si na jeho slova. Ovšem mluvil o specifických příkladech. Nejčastěji plní pozemní miny mnohem prozaičtější úlohu. Nesofistikovaně mají člověku komplikovat průchod terénem. Jsou pozemní, tedy po zemi.

Samozřejmě, že se dá zvětšit množství trhaviny tak, aby mina člověka bezpečně usmrtila. „Jenže z vojenského hlediska je efektivnější, když ho jen těžce zraní. To pak potřebujete dalšího člověka, či spíše dva, kteří zraněného odnesou, zabírá místo na ošetřovně a bere čas doktorovi,“ zaznělo tehdy na přednášce. Není tedy důvod dělat extrémně silné miny (mluvíme o minách pozemních, nikoli protitankových).

Bez ohledu na existenci Ottawské úmluvy, jež byla uzavřena roku 1997 v Kanadě, se miny znovu objevují na hranicích Evropy. Polsko nijak nezastírá, že se nebrání minovým polím na hranici s Běloruskem a Ruskem. V praxi to znamená, že se vyváže z Ottawské úmluvy, kterou podepsalo 155 zemí včetně tehdejšího Česka.

„ČR Úmluvu ratifikovala 26. 10. 1999. Díky výraznému poklesu počtu obětí min, minimalizaci objemu výroby min a obchodu s nimi a pokračující likvidaci jejich zásob je Ottawská úmluva považována za nejúspěšnější smlouvu v oblasti konvenčního odzbrojení,“ lze se dočíst na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Všechny s Ruskem sousedící demokratické země, bez ohledu na ratifikaci úmluvy, zaminování svých hranic aktivně zvažují. A nejen ony. Jakmile se člověk, rodina, stát, dostane do bezprostředního ohrožení, jdou sebelepší úmysly stranou a přichází ono klasické „zabij, nebo budeš zabit“. Přesně podle Maslowovy stupnice, nejprve je potřeba zajistit přežití a bezpečí, teprve pak přichází na řadu morálka a etika.

Teoreticky bychom žádné miny mít neměli, neboť úmluva zakazuje nejen jejich výrobu a použití, ale i pouhé skladování. Takže není veřejně známá informace, zdali Česko zásoby těchto obranných prostředků má. Ale v minulosti jsme jich měli poměrně hodně. Šrapnelová mina československé výroby PP Mi-Šrbyla do naší armády zavedena až po druhé světové válce, někdy kolem roku 1953.

K aktivaci bakelitové PP-Mi-Ba stačil pouhý jeden kilogram, aby přivedl k explozi 200 g TNT. To je dost na to, aby dospělému utrhlo nohu. PP-Mi-D potřebovala tlak čtyř kilogramů. „Při výbuchu miny ve výši 1 m nad terénem způsobují střepiny z pláště miny a náplň sekané oceli smrtelná zranění do okruhu 10 m a jednotlivé střepiny lehká zranění do okruhu 100 m,“ píše o protipěchotní šrapnelová mině PP Mi-Šr II web ČSLA.

Na položení minového pole dnes už ani nepotřebujete živého člověka. Zvládají to drony, dají se „sypat“ z letadel či vrtulníků.

Minový ukladač MU-90 vyráběný ve Štramberku sice pokládal protitankové miny, ale je jen připomínkou, že položení minového pole není zas tak technicky složitou záležitostí. „Minový ukladač MU-90 byl určen k povrchovému kladení protitankových minových polí. Kladení minové řady se provádělo prostřednictvím tzv. minového provazce. Miny byly na terén spouštěny ručně osádkou vozidla po skluzu, na kterém se odjišťovaly. Pro ženistu, který plnil funkci pokladače min, představovalo vytahování min ze zásobníku a jejich pokládání na skluz fyzicky velmi namáhavou práci. Kladení bylo možné při rychlosti 5 až 15 km/h. Kapacita v korbě činila až 110 protitankových min,“ udávají podklady z Vojenského historického ústavu.

Jen pro zajímavost: v roce 1938, v době mobilizace, kdy se očekával útok nacistického Německa, nebyla československá armáda protipěchotními minami vybavena. Přestože protitankové PT miny typu T-36-II byly vyvíjeny, k jednotkám se nedostaly.

Zatímco na jedné straně se odminovává (Irák, Afghánistán, země bývalé Jugoslávie), tak jinde už vznikají nová minová pole. Přitom stále existuje množství minových polí, o kterých je jen hrubá povědomost, chybí plány i množství položených min.

Ať už válka na Ukrajině skončí jakkoliv, miny se ještě po desetiletí budou vybírat své oběti na civilních obyvatelích. A pokud se situace zhorší, dá se předpokládat, že se po vzoru Polska objeví i na našem území.