Článek
Donald Trump je jednoduše primitivní vyjednavač, který si myslí, že síla je trumf, a diplomacie je slabost. Díky svým vlastním životním prohrám ví, že leccos může „urvat“ penězi, silou a hulvátstvím. Ostatně s něčím podobným se setkala většina z nás. Hulvát, který huláká na celou tramvaj, agresivní chlap, který křičí na ženu na ulici nebo uřvaná ženská, která neústupně vyžaduje „své“ dávky na úřadu práce. Nemusíte denně jezdit tramvají nebo být aktuálně na pracáku, případů by se našly stovky. Téměř nikdy se nezvedne dav, aby hulváta vyhodil, postavil do latě, umravnil. Ovšem má to jeden nechtěný efekt. Daný člověk sice často momentální výhodu získá, ale zároveň se prozradí fakt, že s ním se jednat nedá, nemá a je dobré se mu vyhnout. A to je v konečném důsledku dobrá zpráva.
Pan vedoucí není lídr
Trump sice má své zastánce, ale to měl i podobně vystupující Tomáš Vandas a jeho Dělnická strana. Samotný Vandas ničeho nedosáhl a jeho strana byla úředně rozpuštěna. Jsou lidé, kteří si svou umíněnou uřvaností získali i vysoké postavení, Trump zase není až takovou výjimkou. Našli by se v nacistickém Německu (Hitler, Goebbels) i současném Česku. Mnohahodinové projevy lidí, kteří by chtěli být uzurpátory moci, se samozřejmě najdou i u nás (Okamura, Babiš). Samotný projev často nemá hlubší myšlenku, odvádí pozornost, a pokud bychom je srovnali se skutečně krizovými lídry, za které by se rádi považovali, tak nemají šanci.
„Civilizace nepotrvá, svoboda se neudrží, mír nebude zachován, nesjednotí-li se většina lidstva na jejich obranu a nebude-li tu strážní moc, ke které budou musit vzhlížet barbarské a atavistické síly s bázlivou úctou,“ řekl 3. července 1938 Winston Churchill na půdě univerzity v Bristolu. Ano, to je ten muž, jenž Britům neslíbil prosperitu, ale krev, pot a slzy.
Přesně stejnou šanci měl a prohrál Donald Trump hned několikrát, naposledy naprosto fatálně v Oválné pracovně, když se pokusil manipulovat s prezidentem Zelenským. Jeho cíl byl průhledný, prvoplánový a hloupý. Před kamerami si chtěl zahrát na státníka, který šmahem zajistí mír (tedy donutí Zelenského k příměří, což znamená odevzdání části ukrajinského území Rusku). Nějak si neuvědomil, že jedná se skutečným lídrem churchillovského typu, který už vede 3 roky horkou válku. Samotný Trump nikdy do ostrého konfliktu nasazený nebyl, neboť během války ve Vietnamu se mu podařilo získat odklad.
Hlavně, aby to dobře vypadalo
Může to vypadat, a jeho PR oddělení to tak rozhodně bude podávat, jako „vítězství pro naše lidi“ (podobnost s českým prostředím je čistě náhodná), ale i jen středně soudný člověk v tom vidí prezidentské selhání. Nemusíte být zkušený vyjednavač, aby vám došlo, že jednání dva na jednoho nebylo úplně fér. Cílem bylo divadlo pro neumírněné Trumpovy voliče. Jenže ti chytřejší z nich začali chápat, že v jejich čele nestojí muž skutečných činů, ale chaotický, prvoplánově uvažující jedinec, který neumí hrát šachy. Zvláště silně to dochází těm, kteří patřili ke státním zaměstnancům a dostali výpověď související se zeštíhlením státní správy.
To, že ochromí fungování úřadů, dokonce i takových jako je FBI, Trumpovi nedochází. Chce být mužem, který udělá Ameriku velkou. Teď hned. I kdyby ji měl v očích světa zmenšit. Když to bude na obrazovkách a v novinách vypadat dobře, což mu jeho „odborní poradci rádi předvedou“, tak bude spokojen. Sám sebe naprosto hloupě a zbytečně zesměšnil v debatě s prezidentem Zelenským.
Tah Putinem
Tak jako se Putinovi povedlo dostat do NATO další státy a posílit Evropu, tak se Trumpovi daří sjednocovat evropské státy. V Oválné pracovně zaznělo, že mezi Ruskem a USA leží oceán, Evropa takový luxus nemá. Dost možná, že Trumpova nevybíravost a hloupá prvoplánovost, která v konečném důsledku poškozuje i jeho voliče, bude mít přímý vliv na bezpečnost v Evropě. Už teď si je Evropa vědoma, že na pár let se bude muset víc starat sama o sebe. Než do Bílého domu přijde někdo (a Trump tomu aktivně napomáhá), kdo umí spolupracovat, bude empatický a bude myslet spíš na lidi než na člověka. Na sebe.
