Článek
Atypický tvar lebky upoutá na první pohled. Hlavičky miminek se deformovaly v podstatě na celém světě, přičemž se lišila historická éra, kdy k tomu docházelo, i metody jak.
Lebka stará 12 500 let
Prestižní magazín Nature vydal studii, v níž píše, že lebka z jeskyně Arene Candide byla deformovaná záměrně. Nešlo tedy o následek nějakého úrazu či přirozenou deformitu, jak se o tom uvažovalo v době nálezu v sedmdesátých letech minulého století. Ve studii zaznívá zásadní sdělení:„Tento objev poskytuje důkazy naznačující dřívější původ umělé modifikace lebky na kontinentu a potvrzuje, že tato globálně rozšířená praxe má paleolitické kořeny. Tento objev, který se nachází v komplexním pohřebním nalezišti, osvětluje hlubokou starobylost kulturně zprostředkované modifikace těla a její roli v označování připisované identity ve starověkých společnostech lovců a sběračů.“
To, že se lidé zdobí, je našemu druhu vlastní odjakživa. Možná to začalo pírkem vetknutým do vlasů či kožešinou, která měla výrazněji skvrnitý vzor, a končí to implantáty pod kůží, zjizvováním či celotělovým tetováním. Ovšem deformace lebky je nutné dělat v době, kdy lebeční kosti jsou ještě měkké a dají se snadněji tvarovat. Tedy v co nejranějším věku, takže se rozhodně nedá říct, že by u „lebkouna“ šlo o svobodnou volbu.
Jeden z kosterních nálezů v jeskyni Arene Candide
V Arene Candide byla nalezena rozsáhlá nekropole, a v ní se našla ona nejstarší uměle deformovaná lebka na světě, jež byla označena jako AC12. „Data z postkraniálních elementů umisťují AC12 do doby cca. 12 620–12 190 let,“ píší autoři příspěvku v Nature. Pokud by ji někdo chtěl viděl „na živo“, musel by se vypravit do Antropologického muzea ve Florencii.
Od středoamerických Mayů po Číňany
Někomu připadala deformovaná, respektive „jinak tvarovaná“ hlava atraktivní. Jednou z kultur, kde ke kraniálním deformacím docházelo byli středoameričtí Mayové, kteří jsou u nás spíše známí pyramidami než šišatými hlavami. „Důležitým znakem, jež charakterizoval mayskou populaci, byla deformovaná lebka. Mayové byli přesvědčeni, že určité tělesné deformace jsou krásné, a proto rodiče již krátce po narození skřípali dítěti ještě měkkou hlavičku mezi dvě hliněné desky, aby zploštili jeho čelo a vyhověli tak estetickým požadavkům své doby,“ vysvětluje ve své diplomové práci zaměřené na mayskou kulturu Lucie Nečasová. Nebylo by fér, mluvit v dané oblasti jen o Mayích, když podobného „zdobení se dopouštěli i Olmékové a další indiánské kultury Střední Ameriky.
Nejčastějším důvodem zřejmě bylo stavovské a někdy i kmenové rozlišení, teprve pak nastoupila estetika. Monika Fňašková ve své práci tvrdí, že „mexičtí domorodci chtěli deformacemi dosáhnout zuřivého a divokého vzhledu. Ve válkách měl jejich vzhled být co nejvíce působivý a děsivý pro nepřátele, někdy měl také navodit zdánlivě vyšší vzezření jedince.“ Proč byla deformovaná ona lebka z francouzské jeskyně se neví.
Doba, po kterou mělo dítě hlavu v nějakém „zařízení“, se u různých kultur lišila. Na Havaji šlo o několik prvních měsíců života, v Číně i o několik let. Metody, jak toho docílit jsou různé. A obinadel a obvazů tvarující dětskou hlavičku, přes kameny, jež se dávaly tak, aby dítě mělo v potřebných oblastech tlak a lebka rostla nepřirozeně, až po poměrně komplikované dřevěné konstrukce.
Aktuálně je v naší současné euroatlantické civilizaci kraniální deformace považována za nepřípustnou. Ale nic netrvá věčně a není vyloučeno, že v budoucnu může nastoupit další snaha o vylepšení člověka. Může jít o modifikaci DNA, implantaci čipů. A kdo ví, třeba se vrátí nějaké kosterní deformity.
