Článek
Odpřírodnili jsme se. Máme sedavé zaměstnání, tloustneme a nejčastěji umíráme na nemoci srdce. Ztrácíme kontakt s přírodou dokonce do takové míry, že je nám mnohdy nepříjemný. Venku prší, sněží, fouká vítr a někdy zbytečně moc svítí slunce. S tím v ruku v ruce zanikají znalosti a tom, co příroda vlastně je. Je to „něco tam venku“, něco, co nemá wifi, a něco, co nemá cenovku v supermarketu, takže vlastně ani nevíme, jakou to má cenu. A rašelina, ta je dobrá tam maximálně do kytek, a jenom pro ty, kdo nějaké kytky mají, a alespoň něco o jejich péči vědí.
Co je rašeliník
Rašeliník je mech s neukončeným růstem - na vrcholku lodyžky neustále přirůstá a na spodku postupně odumírá. To znamená, že se dole hromadí (o tom ještě bude řeč). Jen u nás jich roste přes třicet druhů. Možná máte doma novozélandský rašeliník, aniž o tom víte, protože ty jsou součástí směsí, v nichž je doporučováno pěstovat orchideje.
Osobně mám rašeliníky v miskách pod květináči u kapradin, které díky jejich neustálé vlhkosti (časté dolévání a nasákávání rašeliníků je samozřejmostí) tak prosperují i v suchém panelákovém bytě. Pokud vám osychají konce listů, možná je to právě nízkou vzdušnou vlhkostí, které rašeliníky mohou lokálně vyřešit. Díky nim mi doma krásně prosperuje dnes už mohutná tropická kapradina parožnatka.
Začneme whiskou
Pravá skotská se bez rašeliny neobejde. Tedy některé druhy ano, ale znalec ví, že to není ono, protože pokud se při přípravě použije rašelina, což není nic jiného než odumřelý rašeliník, tak whisky získá zajímavou chuť. A o tu přece jde. Pokud pijete alkohol čistě pro obsah alkoholu, tak si nemusíte kupovat whisky. A už vůbec jednosladovou, která je dražší. „Rašelina je hlavním důvodem, proč starověcí Skotové používali rašelinové ohně k ohřevu destilačních nádob. Tyto ohně však nedávají whisky její kouřovou chuť. Ani rašelinová voda. Použitím ohně rozpáleného rašelinou k sušení vlhkého sladu odvádí kouř do ječného zrna. Rašelinový kouř uvolňuje fenoly, a ty jsou absorbovány sladovým ječmenem. Doba, po kterou bude ječmen vystaven kouři, určí fenoly a to ovlivní chuť,“ píše se na blogu stránky věnované whiskám. Ne každému kouřová chuť vyhovuje, ale každý rašelinu ve whisky pozná.
Protože rašelina se dá spalovat, používala se i jako velmi nekvalitní (z hlediska výroby energie) zdroj i v irských elektrárnách. To znamenalo těžbu až plundrování rašelinišť.
Pokračujme toaleťákem a plenami
Jak bylo řečeno výše, rašeliník miluje vlhko. „Dnes víme, že rašeliník (Sphagnum) dokáže vstřebat vodu o dvaceti až čtyřicetinásobku své váhy. To se vyrovná účinnosti plen Pampers, a tak se jedná o první plenku na jedno použití. Vak plný mechu byl pro tehdejší matky stejnou nezbytností jako dnešní všudypřítomné přebalovací tašky. Kyselost a mírné antiseptické vlastnosti zabraňovaly opruzeninám,“ píše Robin Wall Kimmererová v knize Naslouchání mechu.
Ne, že bych chtěl současným matkám měnit návyky a nutit rašeliník místo jednorázových plen, ale může to být informace, která se v nouzi může hodit. Ženy v minulosti sušený nasákavý rašeliník zabalený v plátně používaly místo hygienických vložek. A z osobní zkušenosti můžu potvrdit, že jde i o krásně vlhčený toaleťák. Protože když to na vás přijde, vyplatí se rychlý pohled, jestli někde v okolí nesvítí svěží zeleň rašeliníků.
rašeliník třásnitý (Sphagnum fibriatum)
A skončeme špinavým nádobím a mrtvolou
Jako člověk, který miluje kafe s plecháčku na víkendovém vandru (každý máme své guilty pleasure) vím, že pak je potřeba nádobu umýt. Na to je dobrý jemný říční nebo potoční písek. Ale mnohem lepší je rašeliník, který ešus od právě uvařeného jídla nepoškrábe. Jemnější hadřík v přírodě nenajdete. Měkký a ještě k tomu často vlhký. Pak stačí jen opláchnout a někdy ani to ne.
Vzhledem k tomu, že rašeliniště je ekosystém zaplněný odumírajícími rostlinami a vodou, tak se dovnitř nedostává vzduch, což zabraňuje rozkladným procesům. Díky tomu vlastně způsobí řadu mumifikačních procesů, které tělo uchovají i po tisíce let. Své o tom ví tzv. Tollundský muž, který v rašeliništi ležel 2 400 let. Díky absenci kyslíku se skvěle se zachoval, což udělalo radost archeologům.
Smrt v bažině se pokusili komunističtí filmaři ukázat v Králi Šumavy bez ohledu na to, že Josef Hasil (zvaný „král Šumavy“) se skrz rašeliniště neplahočil.
Člověk by řekl, že není nejmenší důvod se o něco tak obyčejného, jako je rašeliník, vůbec zajímat. Tedy pokud nemáte doma kytky, nemáte rádi whisky nebo náhle nepotřebujete v lese na záchod.
