Článek
Prý žádné zvyšování poplatků. Prý jednodušší systém. Místo toho výsměch, nátlak a hrozba sankcí. Tohle už není veřejná služba. To je režim.
Politici nám slibovali, že poplatky zůstanou stejné. Že se systém zjednoduší. Že nebude žádné dvojí placení pro OSVČ.
A teď?
- Platíme i za mobil.
- Musíme se registrovat, i když nic neplatíme.
Kde to jsme? V právním státě? Nebo ve stínu nové normalizace?
Máš mobil? Platíš. Máš notebook? Platíš.
Jsi OSVČ bez zaměstnanců? Neplatíš – ale stejně se registrovat musíš.
Tohle je realita „reformy“ televizních poplatků v roce 2025.
- Nezáleží, jestli televizi sleduješ.
- Nezáleží, jestli máš zaměstnance.
- Nezáleží, jestli už doma platíš jako fyzická osoba.
Musíš se přihlásit. Musíš vyplnit formulář. Musíš být v systému.
A pokud to neuděláš riskuješ pokutu.
Za co?
Sliby o nezvyšování poplatků? Lež.
Sliby o zjednodušení? Past.
Pamatujete si ty řeči?
- „Změna bude spravedlivější.“
- „Živnostníci nebudou platit dvakrát.“
- „Modernizujeme systém.“
A výsledek?
- Poplatek platí každý, kdo vlastní mobil.
- Živnostník bez provozovny musí přesto odeslat registraci.
- A celý systém je tak chaotický, že ani úředníci nevědí, koho přesně se týká.
A přitom běží termín. Do 30. června. Kdo to nestihne, může mít problém.
Takhle se jedná s občany? S poctivými lidmi, kteří sami sebe sotva uživí?
Netflix platíme dobrovolně.
Proč máme povinně živit ČT, kterou nikdo nesleduje?
Tahle „veřejná služba“ má být užitečná. Ale kolik lidí dnes opravdu sleduje Českou televizi?
- Mladí přešli na Netflix, YouTube, HBO, Spotify.
- Střední generace streamuje, poslouchá podcasty, hledá kvalitní obsah jinde.
- A my? My platíme za službu, kterou jsme si nevybrali. Ne podle kvality. Ale protože musíme.
Tohle není služba. Tohle je donucení.
Česká televize si hraje na diktátora.
A politici jí k tomu dali razítko.
Zatímco živnostníci bojují o přežití, stát a ČT jim dávají další byrokratické kladivo.
Nejde o spravedlnost. Jde o moc. O kontrolu. O peníze.
A hlavně o to, že už nikdo neví, kde je hranice.
Nechci platit za něco, co nepotřebuji.
Nechci být registrována jako „podezřelá“
Osobně se domnívám, že je nejvyšší čas otevřít debatu o zrušení povinného financování České televize a Českého rozhlasu. Pokud si skutečně stojí za svou kvalitou a nezávislostí, jistě se uživí jako ostatní – z reklamy, předplatného nebo dobrovolných příspěvků. Povinnost platit za něco, co nesleduji a v čem se necítím zastoupený, považuji za přežitek.
Apeluji na to, aby veřejnoprávní média přestala být privilegovaná a začala fungovat na stejném principu jako ostatní – tedy v prostředí, kde si musí důvěru (a financování) získat od lidí dobrovolně.
„Tento text vyjadřuje osobní názor autora na aktuální stav televizních poplatků v ČR.“
