Článek
Ještě před pár lety měl pověst úspěšného lékaře, člověka s kontakty na vrcholné politiky, podnikatele a církevní činitele. Dnes je jeho jméno synonymem hrůzy, násilí a zrady důvěry. Jaroslav Barták – muž, který zneužíval své postavení k systematickému ponižování, napadání a sexuálnímu zotročování žen. A přesto je dnes volný.
Teror v bílém plášti
Barták byl dříve místopředsedou správní rady nemocnice v Praze, působil jako prominentní lékař s napojením na vlivné kruhy. Jeho asistentky k němu nastupovaly s nadějí, že se něco naučí. Mnohé byly studentky medicíny nebo dívky toužící po kariéře ve zdravotnictví.
Namísto toho se ocitly ve světě strachu a ponížení.
Zamykal je v kancelářích. Bil je. Znásilňoval je. Vyhrožoval, že jim zničí život, že jim „nikdo stejně neuvěří“, protože on má známé na těch správných místech. Týrání trvalo roky.
Když se konečně několik statečných žen odhodlalo mluvit, odkryla se pravda jako z psychologického hororu.
Odsouzen, ale ne zlomen
V roce 2013 byl Jaroslav Barták pravomocně odsouzen k 14 letům vězení za znásilnění, vydírání, omezování osobní svobody a těžké ublížení na zdraví. Soud konstatoval, že jeho chování bylo kruté, cynické a dlouhodobé.
Ale ani za mřížemi se „doktor“ nepřestal cítit nedotknutelný. V roce 2014 čelil dalším obviněním: připravoval plán vražd svých kritiků – včetně státní zástupkyně, své exmanželky a bývalých asistentek. I za to byl dodatečně odsouzen.
A přesto všechno… byl v roce 2022 propuštěn na svobodu.
Jak je možné, že je volný dříve ?
Soud přijal znalecký posudek, který tvrdil, že Barták „lituje“ a že recidiva je „málo pravděpodobná“. Dostalo se mu toho, čeho se většina jeho obětí nikdy nedočkala – důvěry a druhé šance.
Je pod sedmiletým dohledem, nesmí pít alkohol ani užívat omamné látky. Ale nikdo neví, co dělá za zavřenými dveřmi. A jeho oběti? Ty se musí smířit s tím, že člověk, který jim zničil roky života, dnes může nakupovat v supermarketu vedle nich.
️ Oběti mlčí, ale bolest mluví za ně
Po jeho propuštění se žádná z obětí veřejně nevyjádřila. A kdo by se jim divil? Mediální lynč i opakovaná traumatizace v průběhu soudních řízení zanechaly hluboké jizvy. Barták jim vzal víc než důstojnost – vzal jim pocit bezpečí.
Tento článek vzniká nejen jako připomínka hrůz, které se odehrávaly za zdmi ordinací a kanceláří. Je to také výzva k tomu, abychom nikdy nezlehčovali trauma obětí – a abychom se ptali:
Kdo vlastně chrání ty, kdo mluví pravdu, když ti, co ničí životy, zase chodí volně po ulici?
Může se někdo jako Barták napravit?
Teoreticky – ano. Psychologie zná případy lidí, kteří si v průběhu let skutečně uvědomili, co způsobili. Ale:
- ti lidé většinou nehledají výmluvy, ale upřímně přiznávají vinu, i bez nátlaku,
- nesnaží se oběti zpochybnit, neříkají „všechny byly spokojené“,
- nemají dlouhou historii manipulací a recidivy (jako on – plánoval vraždy i ve vězení),
- a hlavně: nechtějí zpět moc.
Barták je specifický případ. U něj nebyla vidět pokora. Jen výhodná „lítost“ před soudem. A to nestačí.
Kéž je takových lidí co nejméně. A kéž se už nikdy nebojíme říct pravdu.
