Článek
Představte si, že jdete k psychiatrovi. Má vám pomoct zvládnout úzkosti, deprese, trauma. Odevzdáte mu svou důvěru. Místo léčby ale zažijete další šok – osahávání, nevhodné poznámky, nátlak. A když se ozvete, zjistíte, že vás bylo víc. Mnohem víc.
Známý mediální psychiatr, držitel státního vyznamenání. Dle výpovědí mnoha žen ale také muž, který zneužíval pacientky pod záminkou „terapie“. Po letech mlčení soud v roce 2024 rozhodl: 5 let vězení, zákaz činnosti na 10 let. Rozsudek ale není pravomocný a Cimický není ve vazbě, přestože se k soudu ani nedostavil. Dál si žije na svobodě.
Co se vlastně stalo?
V roce 2024 byl Cimický nepravomocně odsouzen k pěti letům vězení a desetiletému zákazu výkonu lékařské praxe. Obvodní soud pro Prahu 8 ho shledal vinným ze sexuálního násilí a zneužívání pacientek. Desítky výpovědí, opakující se vzorec chování, zneužití moci.
Jenže Cimický se proti rozsudku odvolal. Když přišlo na další jednání, nedostavil se. Ani jeho advokát. Soud byl odročen. A co je na tom nejhorší? Nikomu to nepřišlo zvlášť neobvyklé.
Obvinění z útoků i na nezletilé
Podle obžaloby útočil Cimický na pacientky od roku 1980 do 2016, v řadě případů i během sezení – často po akupunkturní proceduře, která měla ženy paralyzovat Obžaloba uvádí až 39 žen, z toho několik bylo nezletilých. Policie kvůli těmto činům navrhla obžalobu z 28 až 29 skutků znásilnění a vydírání. U některých činů hrozilo promlčení, ale vyšetrovatelé poukazují na systematický, opakovaný charakter trestné činnosti.
Zkrátka – je pravděpodobné, že se případy, včetně těch na nezletilých, dostaly do obžaloby. Zda jde o pedofilii v právním smyslu, záleží na věku obětí, ale určitě se objevily útoky na děti.
Jak je možné, že není ve vazbě?
Ptá se to veřejnost. Ptají se to oběti. Ptají se to ti, kteří věří, že spravedlnost by měla být pro všechny stejná.
- Byl uznán vinným.
- Má rozsudek.
- Nechodí k soudu.
- Přesto je na svobodě.
Pokud někdo jiný s méně známým jménem neuposlechne soudní výzvu, velmi pravděpodobně skončí ve vazbě. U Cimického to neplatí. Proč? Protože se kdysi fotil s prezidentem? Protože má známé mezi soudními znalci? Protože „není společensky nebezpečný“?
A co oběti?
Ty roky mlčely. Věřily, že když konečně promluví, bude to mít smysl. Některé kvůli traumatu dodnes nemohou pracovat. A jejich útočník? Čeká v klidu doma na další stání. Možná si čte knížku, kterou sám napsal o duševním zdraví.
Tohle není spravedlnost. To je ponížení. A to nejen těch, kdo promluvili. Ale i těch, kteří věří, že právo má chránit slabší – ne prominentní.
Kdo chrání lidi před těmi, kteří mají moc?
Tento případ je bohužel jen špička ledovce. Kdykoliv autorita – lékař, učitel, kněz, politik – zneužije své postavení, musí být o to důsledněji stíhána. Ne naopak.
Spravedlnost bez vynucení není spravedlnost. Je to jen prázdná slova v soudní síni, kde se čeká, až si pán s titulem najde čas.
Příběh Jana Cimického není jen o jednom muži. Je o systému, který dlouhodobě chránil autoritu místo obětí. A není jediný. Historie – i současnost – je plná případů, kdy lidé v postavení moci zneužili své role, a spravedlnost se buď nekonala, nebo přišla pozdě.
Další případy, kdy moc znamenala beztrestnost:
Miroslav Dvořák – lékař z Tábora
Známý gynekolog obviněný z obtěžování pacientek během vyšetření. Některé ženy si stěžovaly opakovaně, ale dlouho je nikdo nebral vážně. Dvořákovi pomohlo i to, že měl mezi kolegy „dobré jméno“. Nakonec byl pravomocně odsouzen, ale poškozené ženy si nesly následky roky.
Miroslav Dolejší – středoškolský učitel
Vyučoval dějepis a tělocvik. Žáci roky mlčeli o tom, že je při cvičení osahává a ponižuje. Škola kryla jeho chování pod záminkou „přísné kázně“. Když se pravda konečně dostala ven, bylo pozdě – většina obětí už školu dávno opustila.
Roman Pekárek – poslanec
Za korupci dostal trest vězení, ale mandátu se nevzdal. Ve vězení seděl jako poslanec, s nárokem na plat. Systém mu to umožnil. I to je zneužití postavení – jen v jiném kabátě.
Případy z církevního prostředí
Desítky obětí v Česku popsaly zneužívání ze strany duchovních. Katolická církev případy dlouho zametala pod koberec. Někteří kněží byli jen „přeřazeni“ jinam. Teprve v posledních letech začaly soudy některé případy řešit – ale u mnoha došlo k promlčení.
Proč o tom mluvit?
Protože důvěra by neměla být bianco šek. Lékař, učitel, kněz nebo politik – každý, kdo má autoritu, by měl být i více kontrolován. Ne méně.
Ale realita je opačná: čím větší jméno, tím větší ochrana. Čím víc kontaktů, tím pomalejší spravedlnost. A čím víc obětí, tím větší ticho.
Tihle lidé neselhali jen jako jednotlivci. Selhal i systém kolem nich. Kolegové, kteří mlčeli. Instituce, které nekonaly. A společnost, která jim dál tleskala.
Dokud nebudeme brát vážně výpovědi obětí – bez ohledu na postavení pachatele – budou se tyto příběhy opakovat.
zdroj:
