Článek
Když mi kamarádka psala, že si našla fešáka na inzerát, vypadalo to na klasický příběh.
Trocha psaní přes SMS, pár telefonátů, milé gesto v podobě pozvání na večeři. Zdálo se, že to bude romantický večer. Jenže místo svíček na stole přišlo… překvapení, na které se zapomíná jen těžko.
On měl narozeniny. Vyzvedl ji v autě, tvářil se jako džentlmen, a že prý zná podnik, kde to bude stát za to. Netušila, kam jede, ale těšila se – člověk přece nikdy neví, kde se skrývá začátek něčeho krásného.
Jenže u dveří se zarazila. Tlumené světlo, těžký vzduch a v pozadí zvuky, které rozhodně nepatřily k pianu.
„To snad ne,“ blesklo jí hlavou, když vešla dovnitř a uviděla… no, něco, co rozhodně neměla na seznamu na „první rande“.
Když vstoupila, bylo jí to jasné: páry v objetí, polonahé postavy, víno, víc vzdechů než slov. Swingers party.
„To snad nemyslíš vážně!“ otočila se na něj.
On se jen ušklíbl a s lehkým opovržením pronesl: „Nebudeš dělat nějakou puritánku, ne? Uvolni se, bav se.“
Zatímco se snažila rozdýchat šok, cítila na sobě pohledy. Muži, ženy, všichni jakoby čekali, co předvede. Ještě než stihla protestovat, dostal do ruky panáka, a ona taky. Alkohol měl zjevně sloužit jako klíč k „uvolnění“.
Zatímco se snažila popadnout dech, pochopila ještě jednu věc: byla tam nejhezčí. A taky nejmladší. Většina přítomných byla postarší, lehce obézní, někteří připomínali spíš strejce od grilu než erotické idoly. Ženy – unavené pohledy, šampaňské v ruce. Muži – obtloustlí, lační.
A on? Ten už byl v objetí dvou žen a jednoho muže.
„Přidej se!“ volali na ni, jakoby šlo o narozeninový dort.
Musela dát panáka. Pak další. A nakonec skončila ve vířivce s rozhodnutím, že to prostě nějak přežije. Jenže „nějak přežít“ šlo hůř, když kolem ní neustále kroužili cizí lidé a dotírali, jako by byla hlavní cena večera. Řekla si, že to nějak přežije. Že přece nemusí s ničím souhlasit. Tvářila se, že je to vlastně v pohodě. A on – oslavenec – se záhadně vypařil. A kolem ní se střídaly ruce, úsměvy a doteky, o které nestála.
Nakonec vypila víc, než by chtěla. Zbytek večera už raději nikdy nekomentovala.
Jasné je jen jedno: druhé rande nebylo.
A když nám to pak vyprávěla?
Váleli jsme se smíchy. Protože ruku na srdce – kdo by čekal, že narozeninové překvapení skončí v partě obtloustlých strejců ve vířivce?
Tento příběh není o moralizování. Je o důvěře. O tom, že než někoho zatáhneme do svého světa, měli bychom se zeptat, jestli tam chce jít. Protože překvapení se dají udělat i jinak – a rozhodně s lepšími vzpomínkami.
