Článek
Emil vyrazil z Polska s odhodláním a nulovým smyslem pro orientaci. Nikdo ho nezastavil – protože kdo by chtěl stát losovi v cestě? Vstoupil do Česka, a hned se stal mediální hvězdou. Novináři ho milovali, ekologové jásali a lidé psali komentáře typu:
„To je náš nový národní hrdina!“ „Kdy už bude jako plyšák?“ „Chceme plyšového Emila!“
„Uděláme sbírku – losí fond solidarity!“ „Dáme mu GPSku, aby se neztratil jako naši politici.“
Zrození tuláka
Někde na severu, poblíž hranic, kde se mlha převaluje jako staré tajemství a komáři mají větší sebevědomí než lidé v korporátu, se zrodil Emil. Mladý los, kterému byl les prostě malý. Zatímco ostatní losi klidně okusovali břízky, Emil se díval k obzoru a říkal si:
„Tam za kopcem musí být líp.“
A tak jednoho dne vykročil. Jen tak, bez kufru, bez mapy, jen s odhodláním a velkým apetitem.
Emil objevuje Česko
Na Ostravsku ho zahlédli první svědci. Šel si svým tempem, žádný spěch – losí zen. „Byl klidný, jen se rozhlížel,“ popsala paní z Ludgeřovic. No jasně, Emil se prostě rozhlížel, kde by si mohl pořídit víkendovou chatu.
Z Ostravska se vydal dál. Lidé si mnuli oči – los? Tady? A ještě ke všemu s elegancí švédského turisty? Emil si ale z pozornosti nic nedělal. Dál šel přes Zlín, Veselí nad Moravou, až ke Skalici. Překračoval silnice, potoky, louky i zpravodajské servery. Každý jeho krok sledovalo celé Česko. A on? Jen občas zvedl hlavu, zatřásl parožím a pomyslel si:
„Lidi, dejte mi chvíli. Já jen hledám dobrou jabloň.“
Pak pokračoval dál. Přes pole, přes silnice, kolem chat, kde lidé grilovali a zvedali sklenky na jeho zdraví. Někteří tvrdí, že se s ním vyfotili, jiní že jim vypil dešťovou vodu ze sudu.
Zatímco běžní losi tráví čas v lese, Emil má větší ambice.
Slovensko: krátká zastávka na halušky
Cestou se zřejmě zatoulal i na Slovensko. Zdržel se krátce – prý ho odradilo množství kopců a nedostatek rybníků. Podle lesní kamery se rozhlédl, zamlaskal a zamumlal něco jako:
„Pěkné, ale kam tu dám parohy?“
Rakousko: incident u dálnice a neplánovaný all-inclusive
Rakouská epizoda byla dramatická. Emil si to štrádoval Horním Rakouskem a u Sattledtu se rozhodl, že by možná přešel dálnici. Úřady dostaly paniku, hasiči vyjeli, média běsnila.
Německo: krátká epizoda, dlouhá reportáž
Emil si ale nenechal ujít ani výlet do Německa. Překročil hranici, chvilku se procházel po bavorském lese, ale jakmile se přiblížil k silnici, Němci zpanikařili. „Das ist gefährlich!“ křičeli úředníci a rozhodli, že los patří zpátky do Čech.
A tak se z výletníka stal pacient: uspali ho, naložili a převezli do Česka.
„Nevěděl jsem, že mám zpáteční jízdenku,“ říkal by Emil, kdyby mohl.
Probudil se na Šumavě. Trochu zmatený, trochu slavnější.
A tak byl oficiálně převezen k nám– jako první los s diplomatickým doprovodem
Zpátky v Česku aneb Emil mezi houbaři a turisty
Na Šumavě si oblíbil ticho, mechy a české houbaře. Když ho někdo zahlédl, začal okamžitě natáčet. Instagram se plnil fotkami s popisky:
„Los Emil – nový influencer!“ „Kdy bude merch?“
A ekologové si už dělali poznámky o návratu losí populace.
Policie v akci (a v úprku)
Zlom přišel na zahradě u jednoho rodinného domu… Svým neomaleným, a přesto elegantním krokem se vkradl na zahradu, kde okamžitě zahájil degustační výpravu po odrůdách. Favoritem se stala Rubínka, i když prý nepohrdl ani Jonatánem.
Emil tam našel svůj ráj – staré jabloně obsypané ovocem, ticho a vůni pálenky z vedlejší kůlny. Začal hodovat jako král. Jenže – ne na dlouho. Někdo zavolal policii.
Policisté dorazili, lehce rozpačití. Co dělat, když se podezřelý dívá skrz tebe s klidem severského filosofa?
Idylka skončila, když se rozhodl zkontrolovat, jak rychlí jsou muži zákona. Emil se na ně podíval, pokývl hlavou – a pak se důstojně rozběhl. Ukázalo se, že policisté jsou rychlí. Velmi – hlavně směrem od něj. „Něco tak velkého jsme v terénu dlouho neměli,“ uvedl jeden z policistů, který se odmítl představit, ale přiznal, že měl „lehce jablíčkový šok“.
Zatím není jasné, kde se aktuálně nachází. Možná se vydal hledat nové sady, nebo plánuje vlastní reality show „Los v přímém přenosu“. Ale jedno je jisté – Emil už dávno není jen los. Emil je fenomén…
Možná by mohl být maskotem Česka. Protože kdo jiný než Emil zosobňuje naši národní povahu:
Trochu ztracený, trochu hladový, ale vždycky se nakonec vrátí sem.
A mám takové tušení…
Jestli někdo může zatřást světem českých večerníčků, pak je to los Emil. Krteček a králíci z klobouku by se měli mít na pozoru!
