Článek
Karel Šťovíček se stal symbolem bezdůvodného zla — takového, které nevychází z plánované pomsty, ale z prázdnoty. Jeho příběh se odehrával v kulisách Českého ráje, mezi Turnovem a Sedmihorkami. Kraj, kam lidé jezdí hledat klid, se tehdy stal místem, kde se ukázalo, jak hluboko může člověk klesnout, když ho zcela pohltí potřeba pozornosti.
Když ho adoptovali, byl to ještě malý kluk z dětského domova. Manželé Šťovíčkovi, vzdělaní a majetní lidé, chtěli udělat správnou věc – otevřít srdce, dát domov dítěti, které by jinak zůstalo zapomenuto v systému. Malého Karla si přivezli domů s vírou, že láska stačí.
Jenže láska někdy nestačí.
Už jako teenager byl jiný. Uzavřený, podrážděný, v očích mu doutnalo cosi, co okolí nedokázalo pojmenovat. Jednou bodl nožem nevlastní matku, když se připletla do hádky s jeho otčímem. Tehdy to lidé v Rovensku brali jako tragédii nešťastné rodiny, ne jako předzvěst.
Jenže předzvěst to byla.
Ve dvaceti letech spolu s tehdejší milenkou zavraždil důchodce v obci Branžež. Brutálně, s chladnou systematičností, která mrazila i zkušené kriminalisty. Dostal čtrnáct let, pak ještě dva za výhrůžky soudci. Do vězení šel jako mladý muž. Vyšel jako někdo jiný – nebo možná už jako nikdo.
Po propuštění se usadil na Turnovsku, kde žil střídavě v azylových domech a u známých.
Léto, které skončilo smrtí
V červenci 2020, deset let po svém propuštění, se v Českém ráji začal odehrávat příběh, který otřásl celým krajem. Dva lidské životy zhasly během deseti dnů – Lucie J. a Stanislava H. Obě ženy zemřely podobným způsobem
Podle obžaloby je Šťovíček nejprve udeřil, pak uškrtil. Policie popsala i znepokojivé detaily – stopy po sexuálním aktu, patrně vynuceném. Lucie J. mu prý pohrozila, že ho nahlásí. On reagoval tak, jak se naučil už kdysi: násilím.
„Byl adoptovaný, ale nikdy se necítil doma,“ řekla jedna ze sousedek, která rodinu znala od dětství. „Jeho rodiče byli hodní lidé, ale on jako by nesnesl světlo, které mu nabízeli. Vždycky utíkal zpátky do stínu.“
V Rovensku dnes zůstala jizva. Na lavičce v Boreckých skalách, kde našli Lucii, hoří svíčky. Lidé chodí kolem tiše, občas někdo zvedne oči ke zřícenině hradu a jen zavrtí hlavou. Město, které dřív žilo turistikou a klidem, se proměnilo v místo, kde se šeptá o zlu, co vzešlo z dobrého úmyslu.
Když ho člověk vidí ve videu, pochopí, že vraha můžete mít okolo a nepoznáte to.
Karel Šťovíček mluví tiše, bez emocí, jako by popisoval běžný den. V očích není lítost, jen prázdnota. Je to ten typ pohledu, který tě zneklidní právě proto, že v něm nic není.
Podle znalců působil navenek klidně, ale měl problémy s impulzivitou a sebekontrolou.
V roce 2020 měl už za sebou i několik přestupků a hrozby vůči úředníkům.
Na záběrech z pořadu Bez lítosti (Prima+) sedí za mřížemi, klidný, uhlazený, bez známky napětí. Odpovídá pomalu, s chladnou jistotou.
A člověku dojde, jak snadno se může setkat s někým takovým — na zastávce, v baru, nebo jen při krátkém rozhovoru. Jak snadné je jít s cizím člověkem někam „jen na chvíli“.
Šťovíček vraždil, aby byl vidět. A právě to, že působí obyčejně, je na tom nejděsivější.
krátká ukázka (shorts) z epizody. YouTube+1
- Seriál Bez lítosti (streamuje PrimaPlus)
- Zdroj: iDNES.cz – Soud poslal vraha z Českého ráje na doživotí
- Zdroj: Seznam Zprávy – Vrah z Českého ráje. Dalo se jeho činům zabránit?
