Článek
Nešlápni na čáru, nebo nedostaneš banán.
Skákej jenom po světlých dlaždicích, jinak tě sežere žralok.
Když se dotkneš modré, jsi „mimo hru“.
A když se nepodíváš na komín, když jedeš kolem vlaku, bude smůla. Celý den!
Zní to absurdně?
Vůbec ne. Byl to náš způsob, jak si zkrotit svět.
Dětská mysl si instinktivně tvoří rituály.
A taky… bubáky.
Protože když už jsi musel jít spát, a svět pod postelí zčernal jako bezedná díra, zbývalo jediné: skočit do postele, ať ti „to něco“ nechytne nohu.
Ideálně z rozběhu. A s dekou až ke krku, protože všichni víme, že deka je neprůstřelný štít proti zlu.
A víš co je nejvtipnější?
Dodnes mám divný pocit, když mi kouká noha přes okraj postele.
Racionálně vím, že tam nic není. Ale podvědomí? To si dál hraje podle dětských pravidel. V tichosti. V podkroví paměti.
A pak jsme vyrostli
A přesto… některé z těch pravidel si neseme dál.
- Pořád se ti nechce mít nohu ven z postele. Co kdyby přece jen…?
Už neskáčeme po dlaždicích.
Ale…
Co Češi dělají pro jistotu
(aneb pověry, které všichni známe – i když tvrdíme, že na ně nevěříme)
- Když jedeš autem a přeběhne ti cestu černá kočka, trochu se zarazíš.
Moje kamarádka v takovém případě prostě nezajede dál. Zastaví, a čeká, dokud z protisměru nepřejedou tři auta. Prý to „zruší smůlu“. Pak může jet.
- Chyť se za knoflík, když vidíš kominíka.
- Když padá hvězda, potichu si něco přej.
- Neříkej přání nahlas – jinak se nesplní.
- Třikrát zaklepej na dřevo – ať to nezakřikneš.
- Třikrát si odplivni – proti smůle nebo když vidíš něco "zlého".
- Nedívej se do zrcadla potmě – můžeš uvidět něco, co nechceš.
- Při návratu domů se podívej do zrcadla – ať tě „něco“ nesleduje.
- Neotáčej kalendář předčasně – přivoláš smůlu.
- Neuklízej po setmění – vymetáš štěstí.
- Nenakláněj sůl – přináší hádku.
- Nůž a vidlička se nesmí křížit – nosí rozkol.
- Rybí šupina do peněženky – pro peníze.
- Čtyřlístek do sešitu nebo peněženky – pro štěstí.
- Nezvedej upadlý nůž – může to přinést hádku.
- Sedni si na chvíli před cestou – pro ochranu.
- Drž dech přes přejezd nebo v tunelu – přináší štěstí.
- Kukačko, kolik zakukáš?“ – kolikrát zakuká, tolik let do svatby / do smrti / do štěstí.
- Když vidíš jeptišku, třikrát si odplivni – ať tě mine smůla.
- Nesměj se při jídle – smích u jídla přináší pláč.
- Půst na Štědrý den = uvidíš zlaté prasátko.
- Přejeme si potichu, když foukáme svíčky, i když nevěříme na pohádky.
- Máme „šťastný hrníček“, bez kterého nechutná káva.
- Když tě svědí dlaně, čekáš peníze.
- Nekýchej třikrát za sebou večer – prý to předpovídá nemoc.
- Neseď na rohu stolu – nezískáš partnera.
- Nechoď přes koště – nebo nezvedej nohy, když se zametá, jinak se nevdáš.
- Když rozbiješ zrcadlo – sedm let smůly.
- Když si oblékneš tričko naruby, někdo na tebe myslí.
- Když tě bolí levé ucho, někdo o tobě mluví špatně.
- Když spadne příbor ze stolu, přijde návštěva.
A je mnoho dalších rituálů, co se sem ani nevejde
- Penízek do boty při svatbě – pro hojnost.
- Kouzlo s polévkovou lžící a svíčkou – výklad budoucnosti.
- Rozbitý talíř = štěstí na svatbě.
- Květiny v sudém počtu = pohřeb, nikdy ne na oslavu.
- Nevyhazuj drobky večer – odneseš z domu štěstí.
- Nepiš jméno na obálku červeně – v Asii znamená smrt.
Smějete se?
Ťukáte si na čelo?
Rituály se jen převlékly do dospělých kabátů.
A přitom… proč ne? Komu to ubližuje?
Co je normální a co už je na svěrací kazajku?
Řeknu ti jedno kouzelné tajemství: normální neexistuje.
To, co někdo považuje za divné, je pro jiného svatý rituál. A často právě ty „divnosti“ jsou tím, co z nás dělá lidi – lidské, zranitelné, směšné, krásné.
A tak – pokud tě někdo soudí za to, že mluvíš ke svým kytičkám, piješ čaj jen z hrnku se sovičkou nebo tančíš při úplňku v pyžamu se sobem – usměj se.
Možná právě ty jsi ten, kdo si dovolil být upřímný. A zbytek světa to jen ještě nezvládl přiznat.
Příště, až uvidíš černou kočku a někdo vedle tebe zpomalí,
neříkej „to je blbost.“
Jen se zeptej s úsměvem:
„Kolik aut z protisměru tentokrát čekáš?“
A klidně si přikryj i tu nohu.
Pro jistotu.
Svět je plný podivností. Ale víš co? V každé podivnosti je ukrytá poezie. A v každé trapnosti kousek odvahy být sám sebou.
Takže… co divného děláš ty?
