Hazard mě připravil o vše. Jak jsem přestala?

Moje cesta dolů začala nevinně. Malé sázky, nečekané výhry. Ten pocit, že se štěstí usmálo právě na mě, byl návykovější než cokoliv jiného. Měla jsem pocit, že jsem našla zkratku k lepšímu životu. Jenže žádná zkratka neexistuje. Brzy jsem nehrála proto, abych vyhrála, ale proto, že jsem nemohla přestat. Závislost.

Peníze mizely rychleji, než přicházely. Nejdřív jsem si říkala: „Ještě jedna sázka, ještě jeden tiket, tentokrát to otočím.“ Jenže pokaždé jsem se propadala hlouběji. Nikdy to nekončí výhrou. Každá výhra přináší jen další a další tikety. Je to začarovaný kruh. I když se jednou za čas stane, že vyhráváš a vybereš peníze, později je tam zase vrátíš. A mnohdy mnohem více.

Dospělá část mého života? Nahoře, nebo dole. Nic mezi tím. Žádný klid. Střídání stresu a euforie. Jenže moje „nahoře“ stále znamenalo podprůměr oproti standardům. Byla jsem šťastná, když jsem měla střechu nad hlavou, byť to byl prázdný starý pokoj ve spolubydlení. Byla jsem šťastná, když jsem si mohla koupit mraženou pizzu v akci. Byla jsem šťastná, když jsme nemusela nosit děravé ponožky. Všechno tohle pro mě znamenalo luxus, který střídali chvíle, kdy jsem hledala po celém pokoji drobné alespoň na dva rohlíky, nebo spala venku na ulici.

Může se zdát, že jsem slaboch, protože jsem nedokázala od hazardu utéct dříve. Upřímně? Kdo to nezažil, nemůže mě pochopit. Hazard je v svým způsobem horší závislost než závislost na alkoholu. Nejenže má fyzické a psychické projevy, nutí vás k němu i existenční problémy. Snažila jsem se tolikrát, že to ani nejde spočítat. Každá snaha o ukončení gamblerství byla stejná. Užívala jsem si život, když jsem mohla být alespoň částečně v klidu, byť s myšlenkou toho, že veškeré volné peníze musí jít na dluhy a exekuce, které jsem do svého života přinesla díky hazardu. Většinou pak ale přišla krize. Ztráta práce, nemoc, nátlak od exekutora…a já byla zpátky. Zpátky v pekle. Věřila jsem, že tentokrát to zlomím. Nezlomila. NeverEnding story.

Když jsem se poprvé rozhodla přestat, myslela jsem si, že to bude snadné. Byla to chyba. Hazard se mi usadil v hlavě tak hluboko, že jsem měla pocit, že mi tělo exploduje.

Hazard ve mně nechal prázdnotu a já musela den po dni bojovat s tím, abych ji nezaplnila znovu dalšími tikety.

Bylo to hnusné a špinavé období. Přespávala jsem, kde se dalo – někdy na nádraží, někdy u lidí, které jsem sotva znala, někdy v místech, do kterých bych už nevkročila ani za denního světla. Jediné, co jsem měla, byla moje vlastní tvrdohlavost.

Začala jsem brát každou práci, která se naskytla. Uklízela jsem, tahala těžké věci, dřela ve skladech. Ve dne. V noci. Byla jsem vyčerpaná, ale pokaždé, když mi někdo podal hotovost do ruky, jsem si musela v duchu říkat: „Tyhle peníze nejsou na gambl. Tyhle peníze jsou na tebe.“

Jenže většinou to nevyšlo. Byla jsem zoufalá a chtěla jsem všechno hned. Chtěla jsem pryč z téhle životní fáze. Chtěla jsem zase spát v čisté posteli. Nechtěla jsem takhle trpět několik týdnů, než našetřím dostatek peněz. Věřila jsem, že tentokrát to vyjde a já se postavím na nohy rychleji.

A zase jsem spadla zpátky. Tohle nebyl příběh o jednom velkém obratu. Tohle byla špinavá, nekonečná válka, kde jsem si musela každý krok vybojovat.

Přišlo to. Ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, jak moc jsem si zničila život. Věděla jsem, že pozitivní motivace fungovat nebude. Myšlenky o tom, jak bez gamblu budu mít peníze na život a budu v klidu ničili představy, jak bych se mohla mít s pár vyhranými tikety. Víc a víc jsem přemýšlela o svém životě. Vnímala jsem životy druhých. Jak v mém věku mají stabilní vztah, zázemí, rodinu, děti. Jezdí do práce autem a nemusí přemýšlet nad tím, jestli mají dost peněz na autobus. Uvědomila jsem si, že jsem mým chováním neovlivňovala jen přítomnost, ale zejména i budoucnost. Jak? Třeba tím, že nikdy nebudu mít děti. Málokde najdete člověka, který má k dětem takový vztah jako já. Přesto vím, že následky mých chyb ponesu životem moc dlouho na to, abych mohla byť jen uvažovat nad založením rodiny. Bolí to. A každá tahle bolest mi připomíná, že už se k hazardu nikdy vrátit nesmím. Nechci. Byla to nekonečně dlouhá cesta plná seberozvoje. Přemýšlení. Rozebrala jsem svůj život do posledního dílku. Musela jsem to konečně zlomit.

Abych byla upřímná, nejvíce mi pomohl rejstřík vyloučených osob. Jestli tam nejsi, naprav to. Klidně jen tak, preventivně. Možná za to budeš jednou rád. Stačí jedna impulzivní chvíle, během které otevřeš internet. Zabere to pár sekund a i když toho občas budeš možná litovat, změní ti to život. A určitě ne k horšímu.

Teď vím, že i kdybych chtěla hrát, nemůžu. Myšlenky tam jsou. Často. Chuť si zahrát, byť jen za pár korun, se objevuje několikrát za měsíc. Nechci to ale pokazit. Vím, že mi to za to nestojí. Můj život je stále jako horská dráha, ale i když jsem na tom mizerně a nemám co jíst, snažím se hledat cestu mimo hazard, protože jeden jediný tiket by mě mohl poslat zase na začátek.

Protože vím, že někdo, kdo tohle čte, je tam, kde jsem byla já. Věř mi – žádná velká výhra nepřijde. Hazard tě nespasí, jen tě utopí ještě hlouběji. A když si myslíš, že už jsi na dně, zjistíš, že pod tím dnem je ještě další patro. A je jich opravdu mnoho.

Ale vím taky, že se dá zvednout. Je to pekelně těžké, je to bolestivé, ale dá se to. Musíš být připravený na to, že přijde tisíc proher, než přijde jeden malý úspěch. Že budeš spát na špinavé matraci a říkat si, jestli to má cenu. A že ti mozek bude ještě dlouho lhát.

Dnes už nehledám výhry v gamblu. Moje výhra je když mám kde spát a mám co jíst. Motivují mě myšlenky na to, co jsem dokázala přežít. Hazard mi vzal všechno – peníze, důstojnost, zdraví. Ale dal mi i něco: odhodlání nikdy se tam už nevrátit. Vím, že nikdy nebudu mít život, o kterém jsem snila. Vím, že moje dluhy a dny ve stresu jsou běh na dlouhou trať. Nedílná součást mého života. Tenhle boj je ale mnohem jednodušší bez gamblu. Věř mi.

Pokud teď váháš, jestli to zkusit „ještě jednou“ – nezkoušej to. Přestaň. Jedině tak máš šanci. A když to půjde těžko – a ono to těžké bude – vzpomeň si, že někdo jiný už tím peklem prošel a dostal se ven. A že můžeš i ty.

Já už vím, že gambl mi lepší život nepřinese. Nezaplatí nájem. Nesplatí dluhy. Jen mě pošle objevovat další patra dna, o kterých možná ani nevím, že existují….

Budu ráda, když si přečteš i mé předchozí články, ze kterých lépe pochopíš můj život se závislostí jménem „gamblerství“.

Pokud tě také trápí závislost, nebo se chceš podělit o tvé zkušenosti, na profilu najdeš mojí e-mailovou adresu.