Článek
Pro jiné je to rychlý způsob, jak zbohatnout – iluze snadného výdělku, která se v realitě často mění v noční můru. A pak jsou lidé jako já. Lidé, pro které se hazard stal synonymem bolesti, ztráty a zoufalství.
Gamblerství mě naučilo mnoho věcí. Ale nejvíc mě naučilo lhát. Lhala jsem rodině, přátelům, známým. A hlavně jsem lhala sama sobě.
„Nemám peníze, protože mi nepřišla výplata.“ „Tohle jsem si nekoupila já, dostala jsem to darem.“ „Nespala jsem, protože mi nebylo dobře.“ Každá lež mi na chvíli poskytla úlevu, ale zároveň mě tlačila hlouběji do propasti, ze které nebylo úniku. Každé další slovo, každá další výmluva mě odřezávala od lidí, kteří mě milovali. Ztrácela jsem je. A ani jsem si to neuvědomovala.
Nikdo kolem mě nevěděl, jak moc jsem v tom až po uši. Ani nemohl. Byla jsem mistryně v přetvářce. Smála jsem se, i když uvnitř mě spalovala panika. Dělala jsem vtipy, zatímco se mi žaludek svíral strachem, jak dopadne můj večerní tiket. Každý den byl jen nekonečným bojem o přežití. A i kdyby někdo něco tušil, nikdy bych se nepřiznala. Jak bych mohla? Přiznat pravdu znamenalo přiznat vlastní slabost. Znamenalo by to ukázat, jak hluboko jsem klesla. A tak jsem mlčela. A hrála dál.
Pamatuju si den, kdy jsem se poprvé podívala do zrcadla a nepoznala se. Dívka, která na mě hleděla, neměla v očích nic než prázdnotu. Její obličej byl unavený, pohublý, cizí. Kam zmizela ta holka, která měla sny a plány? Která chtěla něco dokázat? Tehdy jsem si řekla, že takhle už dál nemůžu.
Jenže to nebyl konec.
To byl jen první z mnoha pádů. Každý gambler si říká, že to zvládne sám. Že stačí jen pevná vůle. Jenže vůle se rozplyne ve chvíli, kdy vám věřitelé klepou na dveře a v kapse nemáte ani korunu. Když vás pronásledují upomínky, výhrůžky, exekuce. V tu chvíli už nejde o to, co jste si slíbili. Jde jen o to, kde seženete další peníze.
A tak jsem je sháněla. Věřila jsem, že mě hraní dostane nahoru stejně snadno, jako mě dostalo na dno. Sliby, které jsem nikdy nemohla dodržet. Lidé, kterým jsem ublížila, protože jsem je zatáhla do svého pekla. Nebylo to jen o mých prohraných penězích. Bylo to o tom, že jsem v zoufalství stahovala dolů i ty, kteří mi věřili. Zlomila jsem srdce lidem, kteří mě milovali. Zničila jsem vztahy, které jsem mohla mít napořád. A proč? Kvůli několika tisícovkám, které stejně nikdy nestačily.
Přišly dny, kdy jsem přemýšlela, jestli má vůbec smysl pokračovat. Když máte pocit, že už nemáte co ztratit, když dluhy narůstají a vy nevidíte žádnou cestu ven, myšlenky na útěk jsou svůdné. Jenže pak přišel moment, kdy mi došlo, že to není jen o mně. Byli tu lidé, kteří mě stále měli rádi, i když jsem je zklamala.
Dostat se ze závislosti není jednoduché. A nikdy to není rychlé. Ale pokud jste v tom, pokud čtete tyhle řádky a poznáváte se v nich – vězte, že cesta existuje. Nezačíná sliby, že už to neuděláte. Nezačíná výčitkami ani lítostí. Začíná činy. Tím, že si přiznáte pravdu. Tím, že si necháte pomoci. Tím, že uděláte první krok. Ať už v podobě vyloučení z hraní, nebo nástupem na léčbu. Protože pokud nic neuděláte, hraní samo od sebe nezmizí.
Dnes už nejsem tam, kde jsem byla. Ale jizvy zůstaly. A zůstanou navždy. Jen ty dluhy mě snad někdy opustí. Nebude to zítra, ani za rok, ale věřím, že jednou budu zase žít. Hazard mi vzal roky života. Vzal mi důstojnost. Vzal mi lidi, které jsem milovala. Ale já se rozhodla, že mi nevezme budoucnost. A pokud můj příběh pomůže alespoň jednomu člověku, pak měl smysl.
HAZARD JE VŽDY RIZIKO.
#stophazardu
Budu ráda, když si přečteš i mé předchozí články, ze kterých lépe pochopíš můj život se závislostí jménem „gamblerství“.
Pokud tě také trápí závislost, nebo se chceš podělit o tvé zkušenosti, na profilu najdeš mojí e-mailovou adresu.
