Článek
Jak mají skončit a co pomohlo mně. Kde mají najít motivaci, aby do toho nepadali znovu a znovu. Co bylo u mě tím momentem, kdy jsem si řekla, že už nechci hrát. A hlavně jak jsem vydržela bez toho, abych se k tomu znovu vrátila. Upřímně na to nemám jednoduchou odpověď. Nejenže jsem do toho spadla několikrát, ačkoliv jsem si myslela, že gambl je už minulost, ale hlavně si myslím, že každý člověk si musí najít svůj vlastní důvod. To, co dokáže zastavit jednoho gamblera, nemusí znamenat vůbec nic pro druhého. Každý máme jiný život, jiné zkušenosti, a především jiné věci, o které jsme ochotni bojovat. Když se bavím s někým, kdo má rodinu, zázemí, dobře placenou práci a prohrává „jen“ svoji výplatu, nemůže na něj fungovat to, co fungovalo na mě, jakožto na zadluženého zoufalce bez rodiny a přátel.
Ani dnes o sobě neřeknu, že jsem vyléčená. Gamblingová závislost pro mě není nemoc, kterou jsem jednoho dne porazila a můžu ji definitivně odškrtnout. Jsem abstinující gambler, a tak to nejspíš zůstane. Vím, že kdybych si začala namlouvat, že už se mě to netýká, mohla bych si tím připravit cestu zpátky. Proto nechci tvrdit, že jsem nad tím zvítězila. Jen už nechci žít tak, jak jsem žila dřív.
Dlouho jsem si přitom říkala, že největší motivací musí být strach. Strach z dalších dluhů, z toho, že zase všechno prohraju, že se budu muset někomu zpovídat nebo že skončím ještě hůř než předtím. Jenže strach člověka dokáže udržet nad vodou nějakou dobu. Sám o sobě ale podle mě nestačí. Potřebovala jsem najít něco, kvůli čemu nechci jen přestat hrát, ale kvůli čemu chci žít jinak.
Hodně se ve mně změnilo ve chvíli, kdy se v mém blízkém okolí narodilo miminko. Najednou jsem si uvědomila, že bych jednou také chtěla mít dítě. Ne teď a ne za každou cenu, ale někdy v budoucnu. A právě tehdy mi došlo, jak moc mě moje minulost pořád dohání. Mám dluhy a dokud je nedám do pořádku, není pro mě představa vlastního dítěte reálná. Nechci přivést na svět dítě a zároveň řešit, jak zaplatím svoje staré chyby. Nechci, aby jednou moje dítě doplácelo na to, co jsem před lety udělala se svým životem.
Možná to zní jako obyčejná věc, ale pro mě to byl obrovský rozdíl. Najednou jsem nepřemýšlela jen nad tím, co všechno už jsem kvůli gamblingu ztratila. Začala jsem přemýšlet o tom, co ještě můžu získat zpátky.
Podobné to bylo s partnerským životem. Není to tak dlouho, kdy mě jedna slečna vzala za ruku a já si uvědomila, jak moc mi vlastně chybí obyčejná blízkost. Mít vedle sebe člověka, kterému můžu věřit, s někým něco plánovat, mít vztah, který není postavený na lžích, dluzích a neustálém řešení problémů. Neříkám, že právě ona je důvodem, proč jsem přestala hrát. Spíš mi ukázala něco, co jsem si dlouho nechtěla připustit – že po tom všem pořád toužím. Po normálním vztahu. Po lásce. Po životě, ve kterém nebudu pořád něco dohánět. Asi bych neměla psát, že mě vzala za ruku, protože to byl spíše takový letmý, nenápadný, avšak velmi intenzivní dotyk. Natolik intenzivní, že ve mně našel velkou dávku odhodlání.
Zároveň nechci do svého života přivést někoho, kdo by musel řešit moje staré dluhy a následky mých rozhodnutí. Nechci, aby někdo, koho budu milovat, platil cenu za moje chyby. To, co jsem pokazila, si musím dát do pořádku sama. Vím, že problémy se vždy řeší lépe, když jsou na ně dva, ale nepřijde mi spravedlivé, abych někoho připoutala na potápějící se loď a nutila ho, aby tam se mnou žil. Život nemá být jen o penězích, ale kdo mě zná, ví, jak moc se okolo nich můj život točí.
A pak jsou tu úplně obyčejné věci, na kterých si člověk uvědomí, jak moc se jeho život změnil. Třeba kebab. Po náročném dni v práci bych si ho někdy dala jako malou odměnu. Nic zvláštního, žádný luxus. Jenže pak si řeknu, že ty peníze raději odložím na dluhy. Ne proto, že bych si jeden kebab nemohla dovolit, ale protože se snažím šetřit každou korunu, kterou můžu. Chci se těch dluhů zbavit co nejrychleji. Nedávno jsem si ho koupila, abych alespoň na chvilku zapomněla na to, jak těžký můj život teď je. Byl to zvláštní pocit, který bych chtěla zažívat častěji.
Někdy mě to štve. Člověk pracuje, je celý den na nohou, přijde domů úplně vyřízený a pak si ještě říká, jestli si může koupit něco, na co má chuť. Zároveň ale vím, proč to dělám. Každá koruna, kterou dnes neutratím za něco, co vlastně nepotřebuji, mě může posunout o kousek blíž k tomu, abych jednou nemusela podobné věci řešit vůbec.
Právě v tom je pro mě největší rozdíl mezi minulostí a současností. Dřív jsem chtěla peníze hlavně proto, abych měla za co hrát. Dnes chci peníze proto, abych jednou nemusela přemýšlet, jestli si můžu dovolit obyčejnou věc. Chci pracovat, splatit dluhy a mít konečně možnost rozhodovat o svém životě podle toho, co opravdu chci, a ne podle toho, co mi dovolí minulost.
Mám před sebou ještě dlouhou cestu. Nečekám, že jednoho dne přijde nějaký zázračný okamžik, kdy budou všechny dluhy pryč a všechno bude najednou perfektní. Vím, že to bude stát spoustu práce a času. Přesto mám dnes něco, co jsem dřív neměla – představu, kam bych chtěla dojít.
Chci normální život. Chci mít jednou vlastní domov, mít možnost cestovat, mít vedle sebe člověka, se kterým mi bude dobře, a pokud se mi to podaří, jednou i dítě. Chci se ráno probudit a přemýšlet nad tím, co budu dělat, ne nad tím, komu ještě dlužím peníze. Chci mít možnost utratit pár stovek za něco, co mi udělá radost, aniž bych zároveň počítala, o kolik jsem tím zpomalila splácení dluhů.
A mám ještě jeden plán. Chci napsat knihu o gamblingu. Ne proto, že bych si myslela, že jsem odborník. Nejsem terapeut ani člověk, který zná univerzální návod, jak se závislosti zbavit. Jsem člověk, který si tím prošel a udělal spoustu špatných rozhodnutí. Právě proto bych chtěla napsat o tom, jak gambling skutečně může vypadat zevnitř. O věcech, o kterých se člověk často stydí mluvit, o dluzích, lhaní, ztrátách, ale také o tom, co přijde potom, když člověk přestane utíkat a začne dávat svůj život dohromady. Psaní je ta nejlepší terapie a musím říct, že tento „koníček“ mě už několikrát udržel od návratu.
Pokud by ta kniha jednou pomohla byť jen jednomu člověku, který právě přemýšlí, jestli ještě dokáže přestat, bude to pro mě mít smysl. Možná si v ní někdo přečte něco, co potřeboval slyšet právě ve chvíli, kdy to potřeboval slyšet.
A co bych tedy řekla člověku, který chce přestat, ale pořád neví jak? Především to, aby ode mě nečekal jednu kouzelnou větu. Neexistuje podle mě univerzální důvod, kvůli kterému přestane každý gambler. Někdo to udělá kvůli dětem, někdo kvůli partnerovi, někdo kvůli rodičům, někdo proto, že už nechce dál žít v dluzích. A někdo možná jednoduše jednoho dne zjistí, že už ho ten způsob života nebaví.
Je důležité najít něco, co bude pro člověka samotného opravdu důležité. Ne něco, co mu radí okolí, ale něco, kvůli čemu bude ochotný vydržet i chvíle, kdy se mu bude chtít všechno zahodit. Protože ty chvíle přijdou. Nestačí jen říct „už nikdy nebudu hrát“. Člověk potřebuje vědět, proč by to měl vydržet.
Mně nakonec pomohlo pochopit, že abstinence není jen o tom, co si nesmím dovolit. Je také o tom, co si tím můžu postupně dovolit získat. Každý den, kdy nehraju, mi nevrací peníze, které jsem v minulosti prohrála. Ty už zpátky nedostanu. Může mi ale vrátit něco jiného – čas, klid, důvěru v sebe samotnou, a hlavně možnost postavit si život, který nebude řídit gambling.
Nevím, jak dlouho mi bude trvat splatit všechny dluhy. Nevím, kdy budu mít vztah, vlastní domov nebo jestli jednou opravdu budu mít dítě. To všechno je zatím budoucnost. Ale poprvé po dlouhé době mám pocit, že ta budoucnost za něco stojí. A hlavně, že moje cesta má smysl, ačkoliv je neuvěřitelně bolestivá.
Už nechci rychlou výhru. Nechci další adrenalin ani další šanci všechno otočit jedním tiketem. Chci něco mnohem obyčejnějšího. Chci normální život. A jestli kvůli němu budu muset ještě několik let tvrdě pracovat, šetřit, splácet a čekat, tak to tentokrát vydržím. Protože na rozdíl od dřívějška už přesně vím, na co čekám.
Jestli jsi pořád svázaný nebo svázaná gamblerstvím, chci ti jen říct….
Najdi si motivaci a najdi si cestu, která vyhovuje tobě. Vím, že když dokážeš vydržet tlak hraní, dokážeš vydržet i tohle. Není to snadné, ale stojí to za to. Ať už to jsou děti, vztah, nebo jen obyčejný život, určitě najdeš něco, co tě motivuje a bude držet na uzdě. Když to zvládnu já po téměř více než 15 letech, zvládneš to i ty. Věř mi….
Pokud tě také trápí závislost, nebo se chceš podělit o tvé zkušenosti, napiš mi na email toulavemyslenky@seznam.cz
