Článek
Hrát si se slovy mě vždycky bavilo. Proto jsem se v devatenácti letech rozhodl složit poezii, ve které využiji aliteraci – tedy hříčku se slovy začínajícími na stejné písmeno.
Stanovil jsem si tři pravidla:
- každé slovo musí začínat na písmeno P,
- báseň bude rýmovaná,
- příběh musí dávat smysl.
Postupem času jsem ji ale několikrát přepracoval. Některé obraty mi totiž připadaly příliš účelové a některé situace nereálné. Současná verze je podle mě nejsmysluplnější a nejlépe drží pohromadě.
Báseň má 17 slok, 251 slov a 1955 znaků:
Postrach pouště
Pustá, parnem pozlacená poušť,
posypaná pouštním prachem…
Poledník pálí, palčivé parno,
protknuté příznačným písčitým pachem.
Pštrosi pozlacenou poušť pročesávají,
po potravě pátrají.
Pouštní psi pod převisy polehávají,
potichu pospávají.
Pelikán plachtící podvečerem
pozorně prolustruje pláně.
Přistane. Protože potravu potřebuje,
prolézá porosty plané.
Pojednou pocítí pronikavý pach,
počne poletovat pouštní prach;
poněvadž právě pouští
poustevník psisko pouští.
Poutníkův pudl pochoduje,
pěkný, pracovitý pejsek;
přitom pilně poskakuje,
packami prohazuje písek.
Pelikán poplašně pípne
ptačí popěvek;
posléze prudce přelétne
příkrý pahrbek.
Pán pozvedne pušku, pokrytecky
pálí – pic! pořádné pecky.
Projektily prší – prásk, prásk!
Počne panika, povyk, poprask.
Pouštní populace prchá, pískem propadá,
pro pána pěkná psina,
poplašených prudce padá
pod palbou polovina.
Popuzený pelikán piští,
prahne po příhodě příští.
Protože prahne po pomstě,
protiútok přichází prostě.
Po pomstě pouštní pták prahne,
puškaře potrestá pořádně.
„Padej, prevíte!“
pokřikuje proklatě.
Pelikán pleskne perutí pána.
Plesk! Pořádný pleskanec pelikána.
Pohana pána! Potupná pomsta přichází,
pěkně pálí plácnutí přes paži!
„Pomoc!“ piští pán.
Pomůže pánovi Pán?
Prásk! Projektily poušť pozlacují, pasekou poznamenají,
pštrosi panikaří, prchají, psouni pod palbou padají.
Pelikán pohromu přežil,
palbou proklouzl.
Poutníkovu pýchu – pyj
pekelně prokousl. (Pardon… přesněji pařátem probodl.)
Protože pán pirátsky pytlačí,
podléhá prudké pomstě ptačí.
Pána příznačný pot polévá,
ptačí pomstě podléhá.
Po právě proběhlé příhodě
postava podléhá přírodě.
Příběh přesto pokračuje,
pánův přízrak pouští pochoduje.
Posmutnělý pudl prostranství pozoruje,
pláče po pánovi. Pomstu připravuje.
Potichu ponurou psí píseň pěje,
pelikánovi prohru přeje.
Planoucí pán, poledník, pořád praží,
pozlacuje poušť paprsčitou paží.
Přehřátou plochou pokrytou prašným pískem
putuje přízrak – poutník provázený psiskem.
Další experiment bude na písmeno S.
