Článek
Ano, někdo by mohl namítnout, že člověk jako tvor boží je dokonalý. Máme v těle orgány, které, pokud jsou zdravé, perfektně fungují a plní přesně danou funkci, máme schopnost regenerace, a to prakticky v každém místě našeho těla. Není tohle důkaz dokonalosti, důkaz toho, že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu?
Ale kdepak. Člověk je jen schránka. A jako taková schránka se všechno, co v něm je, za nějaký čas opotřebuje. Přicházejí pak nemoci, které nám způsobují komplikace a nepříjemnosti, někdy i kruté bolesti a následnou smrt. Tohle je ta dokonalost? Tělo nám stárne, stejně tak každá kost, každý sval, každý orgán v našem těle.
Nemocní ale nejsou pouze staří lidé. Stále častěji jsou nemocní i mladí a sportovně založení lidé. Mezi mladou populací je stále více infarktů, mrtvic a cukrovek. Ano, do jisté míry za to může náš životní styl, ale pokud bychom přece byli dokonalí, nic takového by nám nehrozilo, ani kdybychom žili jakýmkoli životním stylem.
A ta tělesná schránka také není nic zas tak slavného. Jen si vezměte, co všechno naše tělo produkuje. Z očí nám tečou slzy, nejen když brečíme, ale i když se dlouho díváme do monitoru, nebo když jsme ospalí. Ústa máme plná slin. To nemluvím o dalších tělesných tekutinách a sekretech, které se nám prakticky neustále tvoří v nosu a v uších. Denně musíme ze svého těla dostat několik litrů nevábně zbarvené tekutiny a prakticky každé jídlo zakládá na další proces svědčící o naší nedokonalosti.
Zuby se nám dokonce ani samy neuzdraví. Jak se jednou zkazí, tak už nezbývá jen čekat, než nám vypadnou. A co potom? Narostou nám snad nové? Nikoli. Kdyby neexistovaly výdobytky moderního lékařství, podstatná část populace by byla bez zubů. A třeba takovému žralokovi vyroste další zub ihned, jakmile mu předchozí vypadne. Proč je v tomto žralok dokonalejší než my?
A k tomu ještě city, pocity, radosti, smutky a trápení. Je jistě pravda, jak se říká, že bez špatných momentů a vzpomínek bychom nepoznaly cenu těch hezkých. Ale stojí to vždycky za to? Stesk po milovaných osobách, nešťastně prožitý život, bolest v srdci. To všechno kvůli naší dokonalosti.
Bible říká, že jsme jako Bůh, tedy stvořeni k jeho obrazu. Ale Bůh je vždy popisován jako ztělesnění dobra. No a my? Vždyť se na to jen podívejte. Kam až paměti našich předků sahají, je to na zemi jen samá válka, boj o moc a nenávist. Ani hrůzy napáchané za 2. světové války nám nestačily. Znovu tu začíná něco, co může velmi snadno přerůst v celosvětový konflikt. Bůh nám dal možnost volby, ale proč si prakticky vždy vybereme tu špatnou možnost? Proč se nenaučíme na této planetě koexistovat a snažit se o to, abychom všichni žili v míru a co možná nejlepší možný život?
Pokud Bůh skutečně existuje, a tuto otázku tu opravdu řešit nechci, pak jsme jen dalším výtvorem, který se mu moc nepovedl. Snad jednou bude moci někdo vyjádřit nesouhlas s tímto článkem, neboť na světě zavládne mír a všichni budou žít v klidu, pokoji a přátelství. Pak teprve možná budeme skutečnými božími bytostmi.
