Článek
Doslova legendární Pelíšky vznikly již před 25 lety a takřka žádná porevoluční česká komedie je v oblíbenosti nepředčila. Některé hlášky z filmu doslova zlidověly a ke snímku se rádi a často vracíme, zejména v období vánočních svátků. Před časem se ale začal propagovat nový český film, který obsazením a tématikou sliboval podobnou komedii. V hlavní roli Eva Holubová a Bolek Polívka, to je přece záruka skvělé komedie.
Film je sice natočen v koprodukci Slovenska a Kanady, premiéru měl 7. března letošního roku, ale rozhodl se nám odprezentovat kontroverzní téma, které před více jak 20 lety hýbalo celým Československem. Rozdělení našeho bratrského státu na dvě samostatné země, na Česko a Slovensko.
Nelze říci, že by byl film vyloženě špatný. To vůbec ne. Člověk se u něj zasměje, odreaguje se a užije si přehlídku hereckého umění. Film v sobě navíc skrývá i poselství, která jsou v dnešní době nesmírně důležitá. I dnes je dobré umět se omluvit i dokázat odpouštět, být ke svým blízkým empatičtí. A rodina by měla držet společně, i když se jeden stát rozdělí na dva. Připomenutí těchto tradičních hodnot je bezpochyby kladem, který nám film přináší.
Film se dá považovat i za filmový dokument, který nám autenticky zobrazuje, jak to v našem státě těsně před rozdělením vypadalo. Mladé generaci tak může velmi vhodně přiblížit dobu, kterou jsme zažili jen krátce po pádu komunismu.
Prakticky celý film se ale odehrává během jednoho večera v jednom bytě. Takové filmy už tu byly, jmenujme například úspěšnou komedii Vlastníci. Aby ale takový film obstál, nesmí nudit a zabředávat do nesmyslných rodinných rozprav, které jsou někdy naprosto zbytečné. Na vtip si tady divák musí vždy řádnou chvilku počkat. Zároveň postrádá film gradaci nebo něco, co by nás upozornilo na to, že spějeme ke konci. Tady je snad jediným takovým momentem ubíhající čas blížící se k půlnoci. Film si přesto jede v monotónní rovině a nikam se nevyvíjí.
Přestože rozdělení republiky nebylo tak závažným tématem jako příjezd vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Prahy, dokázaly si Pelíšky zachovat lehkost, odstup a nadhled, kdežto A máme, co jsme chtěli je daleko vážnější a dramatičtější. Těch vtipných momentů, kterých bylo v Pelíškách nespočet, tady zase tolik nenajdete. A musíte být ostražití, aby vám neutekly.
V celkovém hodnocení lze konstatovat, že film rozhodně není na odpis. Je to jedna z průměrných českých komedií, která ničím nepřekvapí, zároveň dokáže člověka, který danou dobu zažil, přenést zpátky v čase. Je to spíš připomínka doby, kterou mnoho z nás pamatuje, s lehkým náznakem humoru. Herecké výkony jsou jako vždy skvělé. I když komedie úplně nenadchne, stojí za to ji vidět.
Zpracováno na základě:
