Článek
Mrazík je dnes pohádkou, která nemůže na Vánoce na televizních obrazovkách chybět. Nevadí dokonce ani její ruský původ, protože se v Československu a následně v Česku vysílala tolikrát, že už dávno zlidověla. Film sice proslavil své herce doslova v celém komunistickém světě, během natáčení si ale užili svoje.
Je nutné si uvědomit, že pohádka Mrazík se natáčela před 60 lety v Sovětském svazu, který v té době na kulturu žádné velké finance neuvolňoval. A tak měli filmaři velmi nízký rozpočet. Původně se mělo natáčet v okolí Moskvy, neboť v době natáčení měla být tato oblast plná sněhu. Ale nestalo se tak. Rusko v roce 1968 mělo sněhu nedostatek. A tak se natáčení přesunulo do zcela jiné oblasti, kde o sníh rozhodně nouze nebyla. To místo ale bylo na tisíce kilometrů vzdálené od Moskvy, leželo na Sibiři na hranici polárního kruhu.
Herci se tak museli potýkat především s extrémními klimatickými podmínkami. Na Sibiři byly mnohdy i desítky stupňů pod nulou. Už jenom natáčení v takové zimě bylo pro herce doslova utrpení. Ti si ale nestěžovali. Nešlo o žádné slavné herce. Kvůli nízkému rozpočtu byli do všech rolí vybráni méně známí herci, kteří neměli takové nároky na honorář. To až následné odvysílání Mrazíka z nich vytvořilo filmové hvězdy.
Na Sibiři panovaly extrémní podmínky a každý dovoz jakýchkoliv rekvizit byl nesmírně náročný. Například Marfuša se tak musela ve scéně, kde kouše do jablka, ve skutečnosti zakousnout do syrové cibule. A to určitě nebylo nic příjemného. Mezi herci a ve štábu také vládl hlad. A protože velká hostina, která se v průběhu pohádky koná, byla aranžována ze skutečných jedlých potravin, jen těžko by se lidé kolem ubránili chuti se do něčeho zakousnout. To si ale tvůrci pohlídali. Veškeré jedlé potraviny byly potřeny petrolejem, aby chuť na ně každého, kdo by je chtěl ochutnat, rychle přešla.
Když se pak film vysílal v tehdejším Československu, ihned si získal srdce diváků pro svou jedinečnou romantiku na pozadí intrik a zrady. A samozřejmě byl film předabován do českého jazyka. Dabingu se tehdy ujala Eva Klepáčová, známá česká herečka, které byl svěřen hlas Nastěnky, a Josef Zíma, populární herec a zpěvák, který svým jedinečným hlasem opatřil Ivánka.
Lidé oba tyto herce znali tak dobře, že když slyšeli jejich hlasy promlouvat Nastěnku a Ivánka, domnívali se, že je ve skutečnosti hrají namaskovaní čeští herci. Dabing totiž v té době nebyl ničím obvyklým. Klepáčová i Zíma tak museli lidem na ulici vysvětlovat, že ve filmu nikdy nehráli, pouze postavám propůjčili svoje hlasy.
Klepáčová i Zíma ale na rozdíl od skutečných herců seděli i při jejich dabování v teple a hlad je určitě netrápil. Dnešní herci už si asi ani neumí představit, že by někdy museli zažít to, co tenkrát zažila představitelka Nastěnky či Marfuši nebo představitel Ivánka. Taková ale byla doba v tehdejším Sovětském svazu.
Zpracováno na základě:
