Článek
Iveta Bartošová byla hvězdou českého šoubyznysu a právem se jí přezdívalo popová princezna. Pozdější generace ji ale znají zejména kvůli jejím skandálům, které jí poslední roky života provázely. Napsalo se toho o ní mnoho a její příběh fascinuje i téměř deset let po její smrti. Již v brzké době má spatřit světlo světa třetí řada seriálu o jejím životě s názvem Iveta, který nám přiblíží právě tyto poslední roky.
Ještě za Ivetina život ale vyšla kniha autorky Michaely Remešové s názvem Neměla jsem se narodit, která je jedním dlouhým rozhovorem autorky se zpěvačkou. Přestože Iveta Bartošová knihu nakonec neautorizovala, zakládá se kniha pouze na osobních rozhovorech, které si autorka při společných setkáních nahrávala. Název knihy odkazuje na to, že Ivetino narození nikdo neočekával. Pocházela totiž z dvojčat, ale lékaři se až do porodu domnívali, že Ivetina matka čeká pouze jedno dítě. Iveta se pak narodila v pořadí jako druhá.
Právě kniha Neměla jsem se narodit je velmi osobitou Ivetinou zpovědí, kde se zpěvačka vyjadřuje zejména k osudovým momentům jejího života, které ji dohnaly až na místo, odkud neviděla cestu zpět. Možná toho řekla až příliš mnoho, a právě proto nakonec knihu neautorizovala.
Obsáhlé pasáže se věnují i jejím vztahům, zejména jejím osudovým mužům, Petru Sepéšimu a Ladislavu Štaidlovi. V jedné kapitole se ale vyjadřuje i ke vztahu s její kolegyní a velkou sokyní v hudební branži, Lucií Bílou. Přestože spolu tyto dvě zpěvačky mnohokrát vystupovaly, žádné přátelství mezi nimi nepanovalo. To ostatně Iveta vyjádřila už ve svém písni Nevolej, kde vztah s Bílou popsala.
Jenže Bartošová ve své zpovědi zašla ještě dál. V knize popisuje své první setkání s Lucií Bílou v době, kdy duo Bartošová Sepéši už slavilo velké úspěchy, zatímco Lucii Bílou ještě nikdo neznal. Bartošová dává v knize do kontrastu její křehkou a klidnou povahu s vulgaritou a arogancí své kolegyně. Celý text vyznívá tak, že Lucie Bílá chtěla mít všechno to, co měla Iveta Bartošová, a hrozně jí to záviděla. Podle Bartošové se kvůli tomu Bílá uchýlila i k černé magii.
Soška smutného pána, což byla podle vyjádření Bílé soška Buddhy, kterou Bílá Bartošové darovala, měla mít za následek řadu Ivetiných zdravotních komplikací. Patřit k nim mělo špatné dýchání, nebo dokonce dočasné ochrnutí. Doktoři si s jejím stavem nevěděli rady. Od té doby začala být Lucie Bílá úspěšnější než Iveta.
Těžko říci, zda tomu Iveta Bartošová skutečně věřila. Její vyprávění však působí naprosto autenticky. Styl, jakým je kniha napsaná, prozrazuje o Ivetě mnoho. Těžko ale soudit, zda byla Iveta opravdu tak křehká a naivní, že mohla těmto věcem uvěřit, a to pak mělo za následek její velký pád, nebo zda už v té době trpěla psychickými poruchami, které měly za následek tato vybájená tvrzení.
Zpracováno na základě:
