Článek
Jaroslav Drbohlav se narodil v roce 1947 v Praze. Ve filmu se poprvé objevil už ve svých osmi letech. Byl dětskou hvězdičkou, která v sobě měla obrovský potenciál. Miloval ale především divadlo, a tak jeho studijní kroky vedly pochopitelně na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze. Poté, co DAMU absolvoval, působil po pět let v libereckém divadle F. X. Šaldy. V roce 1976 se však přesouvá na stálou scénu do své rodné Prahy a plní si tak velký sen. Tehdejší režiséři v něm spatřují velký dřímající talent. Dostává proto mnoho příležitostí, jak se prosadit. A těch náležitě využívá. Stává se z něj hvězda první velikosti a začíná být jedním z nejobsazovanějších herců v českých filmech.
Protože patřil také mezi ty nejhezčí herce, jaké jsme v té době měli, stal se miláčkem žen po celé republice. On však i přes svou slávu stále zůstával skromným a pracovitým hercem, o kterém nikdo z jeho kolegů nemohl říct jediné špatné slovo. Jedna z největších životních příležitostí se mu naskytla při natáčení klasické pohádky Tři oříšky pro Popelku, kde mu byla nabídnuta role princova pobočníka Vítka. Role se zhostil profesionálně a se vší úctou, jaká mu byla vlastní. Důležitější pro něj ale bylo to, co se právě odehrávalo v jeho životě.
Rok po uvedení této pohádky se oženil a brzy na to se mu narodila vytoužená dcera Evička. Všechno nasvědčovala tomu, že bude Jaroslav Drbohlav žít spokojený životem. Jenže zasáhl osud. Byla mu diagnostikována těžká cukrovka. Ač se snažil o její léčbu, výsledky nebyly pozitivní. Drbohlav začal pomalu přicházet o zrak. To ho však nezastavilo v tom, aby dával své rodině maximum. Nezanevřel ani na divadlo. To pro něj bylo jako droga. Pokaždé, když se ocitl na jevišti, jeho smutek z těžké nemoci byl pryč. Stal se z něj někdo jiný. Do svých rolí se doslova převtěloval. Přestože jeho zrak se neustále zhoršoval, snažil se v divadle vydržet co nejdéle.
I když byl již téměř slepý, vystupoval před diváky, jako by se nic nedělo. A nikdo z nich neměl ani tušení, čím Jaroslav Drbohlav prochází. Jenže pak přišel ten den, kdy už mu jeho špatný zrak, který se proměnil v totální slepotu, neumožnil na divadelní prkna vystoupat. A to byl začátek konce Drbohlavova života. Naposledy se na jevišti ukázal na jaře roku 1983.
Jeho stav se po následující dva roky rapidně zhoršoval, a nakonec u něj došlo k selhání jater. Ač se snažil se svojí nemocí bojovat až do samotného konce, toto byl právě ten moment, kdy začal prohrávat. V pražském IKEMu podstoupil transplantaci ledvin a slinivky, jenže jeho tělo nové orgány odmítlo přijmout. Umírá v dubnu roku 1985 ve věku 38 let.
S Jaroslavem Drbohlavem českému filmu a divadlu odchází nadějný mladý herec s obrovským talentem, který měl ještě mnoho krásných rolí před sebou.
