Článek
Psal se duben 1989 a v Kolíně se tehdy stala událost, která místní obyvatele i veřejnost poznamenala na dlouhé roky. Ještě dnes se v tomto středočeském městě na událost vzpomíná a dům, ve kterém ke zločinu došlo a kde už dávno bydlí jiná rodina, je stále předmětem zájmu mnoha zvědavců. A co se tedy tenkrát vlastně stalo?
Za vším stál tehdy sedmnáctiletý Jiří Popelka, student kolínského gymnázia a bezproblémový žák. Vynikal ve sportu a zajímal se o bojová umění. Okolí ho popisovalo jako nadaného mladíka, který ale trpěl něčím, co by se dalo označit jako vnitřní konflikty, což se projevovalo na vztazích v rodině. Jeho otec byl sice lékař a matka zdravotní sestra, Popelkův vztah k nim byl ale spíše chladný. Otce popisoval jako despotu. A tak chtěl podle všeho Popelka i s o rok mladším kamarádem Zdeňkem Škorničkou odcestovat do zahraničí. Frustrovala ho situace v tehdejším Československu a také si stěžoval, že zde nemůže řádně trénovat bojová umění, jak by si přál. Cílem jejich cesty mělo být Německo. Jenže cesta k útěku měla být vykoupena hrozným činem.
Oba mladíci se vloupali do budovy kolínského gymnázia a odcizili tam zbraně a náboje. A protože chtěli opustit republiku na Šumavě, bylo potřeba si opatřit i automobil. Už v tuto chvíli Popelka uvažoval nad odstraněním svojí rodiny, protože by se jinak k automobilu nedostal. Spolu se Škorničkou zabil nejdříve své rodiče, pak i svoji babičku a následně se pokusil uškrtit svou sestru. Ta však vzdorovala a nakonec byla také zastřelena. V domě po jejich řádění zůstali čtyři brutálně zavraždění mrtví. K vraždění použil zbraně, které měl otec doma, neboť zbraně ukradené v budově gymnázia nebyly funkční.
Policii se oba podařilo velmi brzy dopadnout. Nejdříve byl chycen Škornička a Popelka později, neboť se krátce ukrýval v zahrádkářské kolonii v Kutné Hoře. A pak následoval soud, který média bedlivě sledovala. Protože ještě nebylo po revoluci, řídil se proces právním řádem České socialistické republiky, a tak sehrál velkou roli právě věk obou útočníků. V tehdejší době se mladiství pachatelé posuzovali jinak než dospělí. Ač šlo o jeden z nejzávažnějších trestných činů, soud Popelkovi uložil trest pouze deset let v nápravněvýchovném ústavu, Škorničkovi o něco méně, konkrétně osm let.
Tento rozsudek vyvolal tehdy i později vlnu diskusí o spravedlnosti trestů pro mladistvé pachatele. Bylo naprosto nepřijatelné, aby někdo, kdo zabil čtyři členy vlastní rodiny, strávil za mřížemi pouze deset let. Jeho mladistvý věk mohl sice ovlivnit úsudek soudců, na drastičnosti a krutosti jeho činu to nic nemění. Objevovali se ale i hlasy, že smyslem trestu pro mladistvé je rehabilitace a možnost návratu do společnosti.
Jenže nakonec Popelka ve vězení nestrávil ani oněch deset let. Značná vlna nevole se zvedla v roce 1990, když amnestie Popelkovi trest ještě o rok zkrátila. Z vězení se tak dostal jenže v závěru devadesátých let. Škornička, který se na střelbě také podílel, byl propuštěn zhruba po polovině svého trestu. Popelka však ve svém rodném Kolíně nezůstal dlouho. Lidé ho poznávali a nikde nebyl vítán. A tak se odstěhoval.
Zpracováno na základě:
