Článek
William Shakespeare byl jedinečnou osobností. Vytvořil nadčasová díla, která se hrají s velkou oblibou dodnes. Přestože dochází k mnoha adaptacím a úpravám, vždy zůstává zachováno jádro celého jeho díla.
Za jeho oblíbenost v České republice může i kvalita překladů. Někdy se vám ale může stát, že půjdete do divadla na jeho dílo, které dobře znáte, a prakticky jej nepoznáte. Pro adaptaci totiž může být použit jiný překlad, než na jaký jste zvyklí. Existuje totiž mnoho českých osobností historie i současnosti, kteří se do překladu takto obtížných děl pustí. Mezi nejznámější překladatele Shakespeara, jejichž práce si velice cením, patří například Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický nebo Adolf Saudek.
Mým nejoblíbenějším Shakespearovým počinem je drama Romeo a Julie. Proto jsem byl tak nadšen, že se bude hrát v rámci Shakespearovských slavností před několika lety. A vybral jsem si i jiná představení, Hamleta a Veselé paničky windsorské.
Hamlet na nádvoří pražského hradu s Tomášem Savkou v hlavní roli byl vcelku důstojným zpracováním Shakespearova díla, přestože byl pojat značně moderně. Na Romea a Julii jsem však těšil ze všeho nejvíce. Na nádvoří Lichtenštejnského hradu to přeci musí být nezapomenutelný zážitek.
Moc jsem těšil i na Terezu Voříškovou, dnes Ramba, kterou považuji za jednu z nejkvalitnějších českých hereček mladé generace. Celá hra však již od počátku působila jako nepovedená travesti show, kde Romeo i všichni jeho přátelé vypadali a chovali se tak, že bych býval řekl, že žádné Julie nebude potřeba a chlapci si v romantickém příběhu vystačí sami.
Po celou první půlhodinu tam Romeo i celá jeho družina předváděli něco, co vzdáleně připomínalo balet. Oblečeni přitom byli v upínavých oblečcích, které odhalovaly víc, než bylo nutné. Tak trochu celý jejich výzor připomínal Vlastimila Harapese před čtyřiceti lety.
Z jedné z nejvážnějších divadelních her Williama Shakespeare udělalo moderní zpracování dua Skutr absolutní frašku, kterou jsem ani já nedokázal ustát. Jsem milovníkem divadla, a i když hra není úplně dobrá, ze slušnosti ji vždy dokoukám do konce. To tady ale nešlo. Zhruba po 30 minutách jsem se musel zvednout a s velkým sebezapřením z krásného nádvoří Lichtenštejnského paláce odejít. To prostě nešlo.
Vstupenky na Veselé paničky Windsorské s Bolkem Polívkou a Simonou Stašovou jsem pak prodal, protože jsem se nechtěl takto znovu zklamat. Rozhodl jsem se, že na Shakespearovské slavnosti zanevřu a raději si užiji poněkud klasičtější zpracování Williama Shakespeara.
Netvrdím, že duo Skutr má všechny své adaptace tak moderní, že se na ně nedá vydržet dívat. To rozhodně ne. Koneckonců tvoří i pro Národní divadlo, kde se snad drží v důstojných intencích. Bohužel pro mě však jejich zpracování znamenalo konec existence těchto slavností v mém vesmíru Williama Shakespeara.
