Článek
Víte, kdo je to haur? Různé encyklopedie a slovníky vysvětlující význam slova haur se shodují na tom, že se jedná o člověka, jenž má až příliš vysoké sebevědomí, které však neodpovídá jeho kvalitám. Své sebevědomí pak dává všem okolo na odiv. Všichni kolem něj ale jeho chování berou jako neopodstatněné a prakticky se mu za to smějí. Haur žije v takovém vlastním světě, ve kterém je on středobodem vesmíru v celé své dokonalosti a ve kterém jsou ostatní kolem něj méněcenní a ani zdaleka nedosahují jeho kvalit.
A právě s takovým člověkem jsem měl možnost se před lety seznámit. Jeho představa o sobě samém je zcela zcestná. Myslí si, že je nejen ze všech nejchytřejší, ale zároveň i nejkrásnější a nejschopnější. A všechny ostatní kolem sebe snad i nevědomky ponižuje, nebo se o to alespoň snaží.
To, že je nejchytřejší, si dokazuje na ostatních neustálým zkoušením jejich inteligenčních schopností. To v tom lepším případě. V horším případě se jim vysmívá za jejich neschopnost a nevědomost. Od klasické definice haura se však liší v tom, že to dělá s takovou noblesou, že ostatní o jejich zbytečnosti dokáže lehko přesvědčit.
Budeme-li se bavit o vzhledu a oblečení, tam se sice lidem nevysmívá přímo do očí, ale dává jim jasně najevo, že on je o několik tříd výše. Je pravda, že chodí elegantně a vkusně oblečen, což u některých lidech může opět vyvolat pocit, že v tom má skutečně pravdu.
Tedy pro mě je tento kamarád učebnicovým příkladem haura, který v tom však umí chodit tak, že dokáže všem okolo vnutit pocit, že se v jeho případě o haura nejedná, ale že je skutečně tak úžasný a skvělý, jak o sobě tvrdí.
Vytahuje se také s tím, co všechno v životě dokázal, co všechno umí. Všichni okolo mu baští přímo z ruky. Nikdy však svůj um neukáže v praxi, protože by hned bylo odhaleno, že na jeho řečech není ani zrnko pravdy.
Nedávno jsem ho s mojí hypotézou o tom, že je haur, konfrontoval. Byl překvapen. O tom, že by mohl být haur, neměl ani tušení, vůbec si tuto možnost nepřipouštěl, ani o ní neuvažoval. Když jsem mu přečetl definici haura, dokonce ho to rozesmálo. Když pak o tom ale přemýšlel, musel uznat, že některé definice na něj sedí perfektně. Před ostatními se ale dál budeme tvářit, že žádné slovo haur neexistuje.
Z mého pohledu je haur jako on absolutně neškodný, bude zahleděn ve své dokonalosti pouze do té doby, dokud mu všichni okolo budou všechno věřit a mít ho prakticky za poloboha. Bojím se však momentu, kdy tuto jeho přetvářku odhalí a postaví se mu. Takový člověk si pak dle mého názoru musí přijít úplně zbytečný a ztracený. Celá jeho virtuální realita totiž splaskne jako jedna velká bublina. A pak teprve začne skutečný a tvrdý život. Snad ten náraz nebude zas až tak tvrdý.
