Článek
Poprvé běžela tato pohádka v televizi už před 50 lety. Od té doby snad nebyly ani jediné Vánoce, kdy by ji televize neuvedla znovu. Tři oříšky pro Popelku zřejmě Češi milují. I u nás doma jsou z ní všichni nadšení. Já mám ale několik důvodů, proč tuto pohádku nemůžu vystát.
Celá pohádka mi přijde velmi tmavá a temná. Nikoli příběhově, ale tím, jak je natočena. Obsahuje mnoho tmavých záběrů i temné kulisy ve vesnici, kde žije Popelka. Nevím, jestli je to kamerou, ale v pohádce nepůsobí nic čistě. Dokonce ani šaty Popelky, ve kterých se vydá na ples za svým princem. To je to, co ve mně při sledování pohádky vyvolává smíšené pocity hned, jak pohádka začne.
Dál je tu hlas prince, kterého sice ztvárnil Pavel Trávníček, ale předaboval jej Petr Svojtka. Údajně to bylo kvůli Trávníčkově silnému brněnskému přízvuku. Jenže tenhle hlas mi k herci vůbec nesedí. Trávníček později svým nezaměnitelným hlasem nadaboval desítky filmů, ale v jeho nejslavnější roli svůj hlas postrádá. A to je trochu škoda.
Film je natočen v německé koprodukci, a tak si v něm zahrálo značné množství zahraničních herců. A ti museli být samozřejmě předabováni. A to je v české pohádce doslova rušivý element. Předabovaný Trávníček alespoň otevírá pusu přesně na to, jak jej Svojtka dabuje, ale němečtí herci už tak snadno nadabovat nešli. Jedná se například o dabing macechy Popelky i královských rodičů prince.
Příběh je sice pohádkou, ale i tak jsou zde nelogičnosti, nad kterými jsem se pozastavoval už jako malý. Jde zejména o to, že princ Popelku v přestrojení nikdy nepozná. Když ji vidí v přestrojení za myslivce, myslí si dokonce, že jde o muže. Přitom Libuše Šafránková vypadá v tomto přestrojení prakticky stejně, chybí jí snad jen dlouhé vlasy. Když se pak princ s Popelkou potká na plese, opět ji nepozná. A to má přes obličej jen průhledný závoj, přes který je její obličej velmi dobře vidět. Chápu, že to byla hlavní pohádková zápletka, ale tvůrci a maskéři si s ní mohli lépe pohrát, aby si Šafránková skutečně nebyla podobná.
Poslední věcí, která mě od sledování pohádky odrazuje, je ústřední melodie filmu. Složil ji sice slavný skladatel Karel Svoboda a je opravdu krásná, ale jako píseň ji v roce 1998 nazpívala princezna české pop music Iveta Bartošová. A právě Iveta Bartošová se stala mým idolem již za dob mého dětství. Skladbu jsem miloval dlouhé roky, ale vzhledem k tragickému osudu, který Ivetu potkal, je dnes poslech této písně pro mě bolestivým momentem, proto se snažím jeho poslechu vyhnout. A v Popelce zní tato ústřední melodie mnohokrát. Je jí prakticky protkaný celý film.
I tak ale každý rok zahlédnu temný a tmavý záběr z pohádky, slyším mluvit Petra Svojtku, který se střevíčkem v ruce hledá záhadnou dívku z plesu, a v uších mi zní hlas Ivety Bartošové, jakmile zaslechnu známou melodii. To všechno proto, že u nás doma pohádku všichni milují, a tak si nemůžu dovolit přepnout na jiný televizní kanál.
