Článek
Při návštěvě v Polsku jsme se rozhodli při zpáteční cestě navštívit polský supermarket Biedronka, který leží jen pár kilometrů od českých hranic. Teď už víme, že jsme neudělali dobře.
Hned po příjezdu totiž nebylo, kde zaparkovat. Parkoviště před Biedronkou bylo úplně plné. Většina vozidel, která tu stála, měla českou poznávací značku. K dispozici navíc nebyl žádný nákupní vozík. Mysleli jsme si, že jsme sem bohužel dorazili v době, kdy začínají týdenní akce. Jak jsme se ale dozvěděli později, nebylo tomu tak. Takhle to tu totiž vypadá každý den. Češi berou polské supermarkety útokem.
Už když jsme vešli do supermarketu, zhrozili jsme se nad frontami desítek lidí, kteří stáli u pokladny s naprosto přeplněnými košíky. V tu chvíli jsme měli chuť z obchodu odejít a nakoupit si v klidu a za naše peníze kousek za hranicemi v Česku. Nakonec jsme se ale rozhodli, že to tedy riskneme, abychom se podívali, co tak zázračného v Polsku mají, že je tu tolik lidí.
Polštinu jsme v obchodě téměř neslyšeli. Všude byli jen Češi. Splašeně pobíhali po obchodě a hledali to, pro co sem přijeli. Levná kuřecí prsa, mleté maso, uzeniny, ryby a konzervy. To byl nejčastější obsah jejich košíků. Z mého pohledu je naprostý nesmysl převážet chlazené maso, tím spíše mleté, pokud nebydlím hned za hranicemi, nebo nemám v autě k dispozici ledničku. Takové maso totiž podléhá rychlé zkáze a zhruba po dvou hodinách mimo ledničku není vhodné ke konzumaci. Češi tu ale takové maso brali po kilech.
U másla a u vajíček se tvořily fronty. Palety se zbožím mizely takovou rychlostí, že to člověk skoro nestihl zaregistrovat. Lidé do sebe strkali a snažili se ke zdroji dostat co nejrychleji, aby na ně ještě zbylo. Když vzali omylem jiné balení za jinou cenu, než chtěli, klidně jej pohodili na zem.
My jsme si nakoupili jen to nejnutnější, co jsme potřebovali, a stoupli jsme si do fronty k pokladně. Čekali jsme bezmála čtvrt hodiny a fronta se skoro nehýbala. Od pokladen bylo slyšet neustále česko-polské dohadování o tom, že daný produkt měl být za jinou cenu, nebo o tom, jak je možné, že zákazníkům nefunguje členská karta v aplikaci Biedronka, která jim daný nákup měla ještě více zlevnit.
Po asi dvaceti minutách jsme to vzdali. Těch pár věcí, které jsme měli v košíku, jsme vrátili na místa do regálů, odkud jsme je předtím vzali. Košík jsme předali obsluze supermarketu a odešli jsme pryč. Nemělo cenu dál čekat. Zboží bylo sice o pár korun levnější než u nás, ale podstupovat kvůli tomu tohle martyrium bylo otřesné.
Venku jsme ještě slyšeli dvě Polky, jak kritizují neukázněné Čechy. Pak už jsme nasedli do auta a raději odtud odjeli. Nakoupili jsme si pak hezky v klidu v Česku. Musíme říct, že nás hysterie a chování Čechů v polském supermarketu velice nemile překvapila a že si takový zážitek budeme ještě dlouho pamatovat.
Zpracováno na základě vlastní zkušenosti.
