Článek
Když se 8. listopadu 1620 rozhořela bitva na Bílé hoře, v té době ještě nikdo netušil, že se z ní stane jedna z nejslavnějších bitev v české historii, která bude mít ale pro české stavy neblahé následky, jež potrvají desítky let. Osud českého lidu zpečetila prohra a následná Staroměstská exekuce, které se většinou říká poprava 27 českých pánů.
Nespokojenost českého lidu s Habsburky, která začala třetí pražskou defenestrací v roce 1618 skončila drtivou porážkou a 27 vůdců stavovského povstání mělo být veřejně popraveno na Staroměstském náměstí v Praze. K tomuto účelu byla na náměstí postavena dřevěná šibenice, kde mezi jinými přišel o život i Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, o jehož díle se dodnes učíme v literatuře, nebo Jan Jesenský, kterého známe spíše jako Jana Jesenia a který provedl první veřejnou pitvu v českých zemích.
Připomínka tragické události na Staroměstském náměstí
Všech 27 českých pánů bylo sťato mečem kata Jana Mydláře. Právě Jan Jesenius ale dostal jeden z nejpřísnějších trestů. Před popravu mu byl uťat jazyk a jeho mrtvé tělo pak bylo rozčtvrceno a vpleteno do kola. Taková poprava měla být odstrašujícím příkladem pro ty, kdo by se jen pokoušeli pomyslet na vzpouru. A Habsburkové zašli ještě dál. Hlavy dvanácti popravených byly umístěny do železných košů a zavěšeny na Staroměstskou mosteckou věž Karlova mostu, kde obyvatele Prahy děsily dlouhých deset let.
Na jednu z nejkrutějších událostí Prahy dnes odkazují dlažební kostky bílé barvy vyskládané do tvaru křížů na Staroměstském náměstí, které byly umístěny tam, kde stálo popraviště. Před čtrnácti lety tam byl přidán dvacátý osmý kříž, který má připomínat Martina Fruweina z Podolí, který ještě před popravou spáchal sebevraždu a sťat byl až posmrtně. I tak by se ale na jeho oběť nemělo zapomínat.
Dřevěná prkna, ze kterých byla postavena šibenice, byla po popravě rozebrána. Dlouho pak ležela na náměstí ladem. Nakonec, přestože byla nasáklá krví českých pánů, byla darována klášteru milosrdných bratří. Mniši z tohoto řádu dřevo zpracovali a nechali z něj vytesat schodiště o třiceti schodech.
Nemocnice Na Františku
A schodiště existuje dodnes. Klášter milosrdných bratří byl však v polovině 20. století zrušen a dnes toto schodiště najdeme v nemocnici Na Františku, která prakticky sousedí s Anenským klášterem či s odsvěceným kostelem svatého Šimona a Judy, který ke klášteru milosrdných bratří kdysi přiléhal.
O tom, které schodiště v nemocnici Na Františku bylo zhotoveno právě z těchto prken, se ale vedou spory. V úvahu připadají nejpravděpodobněji dvě tamní schodiště, která stále slouží svému účelu. Neexistují však žádné záznamy, které by schody vytvořené právě z popravčích prken pomohly přesněji lokalizovat.
Zpracováno na základě:
