Článek
První díl trilogie Slunce, seno, jahody vznikl již v roce 1983 a je tím nejoceňovanějším z celé trilogie. Velkou zásluhu na tom měly výkony nehereckých obyvatel Hoštic a tradiční lidové prostředí. Zdeněk Troška zkrátka věděl, koho ze své rodné vsi obsadit, aby film působil z hlediska charakterů postav důvěryhodně. Na druhý díl si pak ale diváci museli počkat dlouhých šest let. Slunce, seno a pár facek si ale získalo srdce televizních diváků stejně jako první část.
Třetí díl natočený až po revoluci v roce 1991 už byl přijat o poznání vlažněji. Sice se v něm objevily prakticky všechny oblíbené postavy, byl však protknut erotikou jako žádný jiný díl předtím, na což diváci v té době nebyli úplně připravení. A navíc se z příběhu vytratil nenucený humor a opakování stále stejných komediálních prvků už diváka jen těžko nadchlo. A tím byla celá trilogie uzavřena.
Jenže Zdeněk Troška měl původně v plánu natočit i čtvrté pokračování, ke kterému nakonec nedošlo. Už podle jeho názvu je ale jasné, že je to jedině dobře. Měl se totiž jmenovat Slunce, seno, ufoni a měl pojednávat o přistání létajícího talíře v jihočeských Hošticích. Příběh měl dále pokračovat únosem babičky Škopkové, kterou by mimozemšťani použili jako lidský vzorek.
Jenže zasáhl osud, když se Troška s Růžičkovou na nějaký čas rozhádal a snažil se ji z připraveného filmu vyškrtnout. Ve scénáři tak došlo k úpravě a manželé Škopkovi měli zahynout na železničním přejezdu v momentě, kdy na obloze uvidí UFO a ztratí ostražitost. Helena Růžičková ale byla zásadně proti tomu, a tak se začátek natáčení filmu stále oddaloval.
Nakonec se sice Troška s Růžičkovou usmířil, k natočení čtvrtého dílu této legendární série už však dojít nemohlo. V mezidobí totiž zemřelo mnoho herců, bez kterých už by čtvrtý díl stejně neměl cenu. Mezi živými už nebyl předseda JZD, ani doktor Kája Kroupa. Krátce po sobě také zemřela Kelišová a Cecilka, následně i Valérie Kaplanová ztvárňující babičku Škopkovou. Bez těchto zásadních a jedinečných postav už by to prostě nebylo ono.
Slunce, seno tak už navždy zůstane trilogií, která nás stále dokáže pobavit, i když už jsme ji viděli tolikrát. Zdeňku Troškovi se na přelomu 80. a 90. let podařilo vytvořit dílo, které dokonale znázorňuje typické postavy tehdejšího českého venkova a právě proto jsou nám postavy trilogie tak blízké. Zároveň nám Troška i přiblížil kraj, ze kterého pochází. Hoštice se pak díky tomu staly doslova legendární obcí, do které se lidé jezdí dívat na to, jak to tam skutečně vypadá a zda se od dob natáčení výrazně změnily.
Zpracováno na základě:
