Článek
Svěrákův snímek Tři bratři nám vypraví příběh o sourozencích, z nichž každý se stane součástí jedné z klasických pohádek. Tomáš Klus se rozhodne, že z trní vyseká zakletou Šípkovou Růženku, Vojtěch Dyk zase potká Marušku, která chodí ke dvanácti měsíčkům, a Zdeněk Piškula je myslivcem v příběhu o Červené Karkulce. A právě tato linie působí na diváka velmi zvláštním dojmem.
Příběh Červené Karkulky ze Tří bratrů není pro děti vhodný už na první pohled. Vlk je zde vyobrazen velmi drasticky. Nejedná se o běžného vlka z lesa, ale je to jakési monstrum větší než člověk, které pobíhá lesem a nahání Karkulku. Z takového vyobrazení mohou mít malé děti doslova šok, protože pohled na vlka není příjemný ani pro některé dospělé. Navíc vlk mluví tak, že je mu sotva rozumět, což příběhu také nepřidá.
Babičku a Karkulku, které vlk sežere, nakonec zachrání mladý myslivec, který vlkovi rozpárá břicho. Jenže dále je příběh rozvíjen tak, že se myslivec do Karkulky zamiluje a ona do něho. Sice se jedná jen o platonickou a nenaplněnou lásku, přesto tyto scény působí značně pedofilním dojmem, neboť představitelce Karkulky Lucii Marii Šťouračové bylo v době natáčení osm let. Některá slova ještě ani neuměla pořádně vyslovit. Naopak myslivci v podání Zdeňka Piškuly bylo dvakrát tolik. Věkový rozdíl mezi nimi tak na plátně působí doslova propastně a jejich laškování naprosto nemístně. Přesto si tento mladý myslivec u Karkulčiných rodičů domluví, že až Karkulka vyroste, vezme si ji. Nakonec se ještě políbí.
V žádném případě se tak nedá hovořit o vhodnosti takového materiálu pro dětské oči. Přestože díla Jana Svěráka patří obecně k tomu lepšímu, co může česká kinematografie nabídnout, v tomto případě to rozhodně neplatí. Tři poslepované příběhy totiž svojí nenávazností často ztrácí dějovou linku. Do toho všeho vstupuje vypravěč v podobě Zdeňka Svěráka, který diváka ještě více od příběhu oddaluje. Jeho často značně nemístné poznámky mají příběh oživit a pobavit rodiče, jedná se ale spíše o sled trapných poznámek, bez kterých by se příběh rozhodně obešel a byl by mnohem konzistentnější.
Jedno se ale pohádce nedá upřít. Má skvělý hudební podklad, líbivé melodie i vhodně rýmované texty. Pěvecké výkony Vojtěcha Dyka či Tomáše Kluse také nemůžeme opomenout. A jedinečný Jiří Lábus v roli Báby z Mokřin je tu naprosto bezchybný. I tak ale pohádka diváka nenadchne a právě částí o Červené Karkulce ho možná dokonce nadzvedne ze židle. Dětem proto raději pohádku nepouštějte.
Zpracováno na základě:
