Článek
Jiří Růžička se narodil v roce 1956. Do srdce českých diváků se zapsal zejména jako mladý kuchař ve slavné pohádce Tři oříšky pro Popelku nebo jako tlustý Josef v komediální trilogii Zdeňka Trošky Slunce, seno… Svou tělesnou váhu často využíval jako komediální prvek. Kvůli extrémní tloušťce měl ale i vážné zdravotní problémy.
Když se Jiří Růžička narodil, bylo jeho matce Heleně Růžičkové pouze 20 let. Jako malé dítě byl velmi hubený, jeden čas trpěl dokonce podvýživou. Už v mládí se u něj projevoval herecký talent, který zdědil po své matce. Údajně po ní zdědil i věštecké schopnosti, kterými byla Helena Růžičková mezi svými kolegy proslulá. Na konzervatoři však jeho talent neocenili, a tak se Jiří Růžička vyučil prodavačem. Sem tam si zahrál i malou roli ve filmu, kterou mu jeho matka domluvila. První výrazná role, kde si ho nemůžeme nevšimnout, byla právě v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Když ztvárnil roli kuchtíka, bylo mu teprve 17 let, ale už vážil téměř 100 kilogramů.
Na váze v té době začal přibírat velmi výrazně a také velmi rychle. Pokud si myslíte, že tendence k tloušťce zdědil po Heleně Růžičkové, jste na omylu. Helena Růžičková totiž byla v mládí štíhlá. Problémy se u ní začaly projevovat až po porodu v době, kdy trpěla bulimií. Přestože se této nemoci zbavila, špatná funkce srdeční komory způsobovala, že se Růžičková začala nadměrně zavodňovat. To byl pravý důvod její nadměrné váhy. U Jiřího Růžičky ale nebyla jeho váha v prvopočátku spjata s onemocněním. Na vině bylo prosté přejídání a ohromné množství jídla, které zkonzumoval.
Ač Růžičku ženy milovaly, on ve svém životě nikdy necítil naplnění. Třikrát se oženil, ale ani jednou to nedopadlo dobře. Našel si zálibu v hraní automatů a hazardních her. Tento životní styl ho dohnal až k tomu, že v době své největší slávy vážil až 312 kilogramů. A to už je váha, kterou organismus zkrátka nedokáže dlouhodobě snést. V roce 1996 zkolaboval a vypadalo to na prasklý vřed na dvanáctníku. A právě v té chvíli doplatil na svou váhu.
Helena Růžičková mu sice zavolala záchranku. Zdravotníci si ale zřejmě neuvědomili, že se jedná právě o toho Jiřího Růžičku. Do sanitky ho nebylo možné dostat. Muselo se tedy čekat na další, větší záchranné vozidlo, kam ho osm osob zdravotnického personálu konečně naložilo. Podle Heleny Růžičkové utrpěl v té době infarkt, mrtvici, kolaps jater i ledvin.
Přestože se z toho Jiří Růžička pomalu dostával, popsala jeho matka i situaci, kdy se ho podle jejího tvrzení pokusili v plzeňské nemocnici zabít. Helena Růžičková totiž v té době kandidovala do Senátu za komunisty. Jedna ze sester oné nemocnice byla zhrzená ze smrti svého otce v komunistickém lágru a údajně Jiřímu Růžičkovi dávala do hadiček místo výživy buničinu, aby nemohl dýchat. U toho mu nadávala, že za smrt jejího otce zaplatí. Co je na tom pravdy se bohužel neví, protože nikdo z rodiny policii nezavolal, ani o tom nemluvil. Svěřila se s tím až později Helena Růžičková.
Přestože se Jiří Růžička do jisté míry zotavil, brzy nastaly další zdravotní komplikace. V Thomayerově nemocnici zemřel v lednu 1999. Pohřeb se nekonal. Proběhlo jen zpopelnění bez obřadu, tak jak si to Jiří Růžička přál. Smrt vlastního syna ale jeho rodičům na zdraví nepřidala. Jeho otec zemřel o čtyři roky později a Helena Růžičková za pět let. Přežít své vlastní dítě je něco, co by jistě nechtěl zažít nikdo z nás.
Jiří Růžička však ve svých filmech žije dál. Už navždy tak pro nás bude tím veselým tlustým Josefem z JZD v Hošticích.
Zpracováno na základě:
