Článek
Žijeme v době hojnosti, kdy máme přístup k neomezeným zdrojům, technologiím a možnostem. Naše zákony, ústavy a instituce by měly sloužit občanům, chránit jejich práva a zajistit rovné podmínky pro všechny. To jsou ideály, na kterých je moderní společnost postavena. Přesto je zřejmé, že realita je od těchto ideálů na hony vzdálená. Stát, který by měl být pilířem jistoty a spravedlnosti, nefunguje. A důvod je jednoduchý: letitá nekompetence, apatie a korupce, která prorostla systémem jako rakovina.
Korupce je fenomén, který se stal neoddělitelnou součástí naší politiky. Každá vláda slibuje „boj proti korupci“ a „transparentnost“, ale výsledkem je stále tentýž scénář. Po volbách přijde rozdělování funkcí podle stranické příslušnosti, nikoliv podle kompetencí. Místo odborníků rozhodují lobbisté, vlivné skupiny a stranické zájmy. Veřejné zakázky se stávají kořistí úzkého okruhu „přátel systému“. Peníze, které by mohly sloužit občanům, mizí v kapsách těch, kteří už dávno ztratili kontakt s realitou běžného života.
Zdravotnictví je dalším bolestivým příkladem kolapsu státu. Máme lékaře, sestry a zdravotnický personál, kteří jsou vyčerpaní a podhodnocení. Nemocnice nemají dostatek financí ani vybavení. Pacienti čekají na základní zákroky celé měsíce, někdy i roky. Politici místo toho, aby tento systém zachránili, hází vinu na všechny okolo – na minulou vládu, na globální krize, na pandemii. Ve skutečnosti však zdravotnictví trpí stejnou nemocí jako celý stát: nekompetencí, nezájmem a absencí jakékoliv dlouhodobé vize.
Školství? To snad už ani neexistuje. Děti opouštějí školy bez základních znalostí a dovedností. Učitelé, kteří by měli být pilířem vzdělávacího systému, jsou finančně podhodnoceni, přehlíženi a zneužíváni jako politický nástroj. Školy, místo aby připravovaly studenty na budoucnost, se staly odkladištěm, kde přežívá rigidní systém z 19. století. Politici mluví o „reformách“, ale žádná z nich neřeší skutečné problémy – nekvalitní učební plány, nedostatek financí a hlubokou frustraci učitelů i studentů.
A co spravedlnost? Lidé jí už nevěří. Vědí, že kdo má dostatek peněz a kontaktů, se ze všeho vyplatí. Úřady jsou zbyrokratizované, pomalé a často neschopné rozhodovat efektivně a spravedlivě. Jak má obyčejný občan věřit systému, když vidí, že mocní a bohatí se pravidlům vyhýbají, zatímco běžný člověk nese následky za každou malou chybu?
Tento stát nás všechny zklamal. Ne proto, že by nebyl bohatý nebo že by neměl zdroje na zajištění kvalitního života. Ale proto, že v jeho čele stojí neschopné a zkorumpované vlády, které sledují pouze své vlastní zájmy. Roky se problémy ignorují, závažné reformy se odkládají, a místo odpovědnosti se servírují plané sliby a populistická hesla.
Přesto všechno naděje zůstává. Historie ukazuje, že každá společnost má schopnost změny, pokud lidé odmítnou apatii a začnou znovu věřit v hodnoty, na kterých byla jejich země postavena. Je jasné, že cesta k lepšímu státu nebude snadná ani rychlá. Vyžaduje odvahu, odpovědnost a tlak ze strany občanů na skutečné reformy, nikoliv jen kosmetické změny. Pokud se lidé spojí, pokud budou vyžadovat odpovědnost od svých vůdců a sami budou ochotni přispět ke změně, má tento stát stále šanci. Možná to bude boj na generace, ale první krok je vždy ve víře, že lepší budoucnost není jen sen, ale něco, co si můžeme vybojovat.
