Článek
V naší společnosti je běžné slyšet argumenty, které nás mají přesvědčit, že se nemáme důvod stěžovat. Oproti středověku máme elektřinu, léky a delší životní očekávání. Ve srovnání s jinými zeměmi máme údajně „adekvátní“ životní úroveň, protože průměrné příjmy vyvažují náklady. Tyto argumenty se ale opírají o abstraktní čísla a ignorují každodenní realitu většiny lidí.
Statistický průměr není realita
Když ekonomové mluví o životní úrovni, rádi srovnávají průměry – průměrný plat, průměrné výdaje, průměrné ceny. Jenže realita je mnohem složitější. Většina lidí se nepohybuje kolem žádného „průměru“; jejich příjmy i výdaje se liší podle regionu, odvětví nebo životní situace. Statistiky mohou vytvářet iluzi, že je vše v pořádku, ale pokud lidé žijí na hranici svých možností, žádné grafy to nezmění.
Ekonomické argumenty často tvrdí, že vyšší náklady na život jsou ospravedlněny vyššími příjmy. Jenže pro běžného člověka není důležité, jaký poměr vychází v tabulkách, ale jaký dopad mají ceny na jeho peněženku. Cena je prostě cena – částka, kterou musíte zaplatit, ať už se zdá teoreticky „adekvátní“, nebo ne.
Proč minulost nemůže být měřítkem
Argumentace pokrokem vůči minulým stoletím je další oblíbenou metodou, jak bagatelizovat problémy současnosti. Ano, žijeme v době, kdy máme dostupnou zdravotní péči, delší životní očekávání a moderní technologie. Ale takové srovnání není relevantní. Životní úroveň se musí hodnotit podle dnešních standardů, ne podle toho, že už nemusíme pracovat na poli od úsvitu do soumraku.
Minulost nelze brát jako měřítko spokojenosti. Pokrok, kterého jsme dosáhli, by měl být samozřejmostí, nikoliv důvodem k tomu, abychom přestali požadovat zlepšení. Zůstávat u myšlenky, že „ještě nedávno bylo hůř“, znamená smířit se se stagnací.
Co znamená dobrý život dnes?
Dobrou životní úroveň by měly určovat podmínky, které umožňují lidem žít důstojně a s pocitem jistoty. Dostupné bydlení, kvalitní zdravotní péče, vzdělání pro všechny a stabilita zaměstnání – to jsou standardy, které by měly být základem. Pokud se spokojíme s tím, že jsme na tom lépe než před sto lety, ignorujeme možnost dalšího vývoje. Navíc, pokud jiné země zvládají tyto standardy naplňovat, měli bychom se ptát, proč to u nás často nejde.
Nehledejme výmluvy, ale řešení
Je snadné omlouvat dnešní problémy minulostí nebo statistikami. Je snadné říkat, že „jiné země mají jiné podmínky“ nebo že „naše příjmy odpovídají našim výdajům“. Ale to nic nemění na tom, že reálná zkušenost lidí je mnohdy jiná.
Místo ospravedlňování problémů bychom se měli ptát, co je třeba změnit. Proč by Češi nemohli mít dostupnější služby, stabilnější ekonomiku a méně stresu z nejistoty? Skutečný pokrok nenastane, dokud se přestaneme spokojovat s průměry a začneme usilovat o zlepšení života pro všechny.
