Článek
Praví moudro ze sociálních sítí.
Já vím, nemám věřit všemu, co si na internetu přečtu, ale tohle mi má známá potvrdila. Třikrát podtrhla a dopsala sedm vykřičníků.
Bezhlavě se zamilovala a naprosto ji ovládla příroda. Po pěti měsících společného dovádění se rozhodli ve vztahu pokročit a pořídit si miminko.
Není čas ztrácet čas
Přeskočili všechny fáze, kdy se seznamujete, pořizujete si zvířátko, společně spolu bydlíte, hlídáte děti kamarádům, poznáváte toho druhého a další podobné věci, které se obvykle dělají. Zbytečné a nedůležité fáze.
Když víte, že to budete ten pravý, tak to prostě víte. To nás učí všechny romantické filmy. Pročpak ztrácet čas.
Aspoň takhle mi to Lenka sdělila a nezapomněla dodat další klišé: „Kdybys ho znala, pochopila bys mě.“
Mužný obr s traktorem
Jakmile jsem Michala poznala, rozhodně jsem nebyla blíž ke zmíněnému pochopení. Spíš jsem byla doslova „mimo mísu“, i když jsem se snažila zavírat obě oči a přikrášlovat, co se dalo. Dokonalého prince očividně vnímáme každá úplně jinak.
Michal je o 19 let starší než Lenka. Pracují spolu v kravíně. Je to velký chlap. Do všech stran. Neředěná lidová mužnost. Všichni ho mají rádi. Dobrák od tuku a kosti. Má vlastní dům, koně, pole, velký traktor, ovce, králíky, dvě auta a měsíčně platí jenom tři tisíce výživné na dceru z dřívějšího vztahu.
Uznávám, jsme každá trochu z jiných světů a sociálních bublin. Známe se už poměrně dlouho z brigády v hotelu. Krásné dvě pokojské. Já potřebovala finance ke studiu na vysoké a ona si přivydělávala k práci. I když jsem ze začátku myslela, že půjde o situační kamarádství, kontakt jsme udržely.
Vynadat nebo podpořit?
O to víc jsem sama se sebou bojovala, jak se k celé situaci mám postavit. Zda jako správný pastevecký pes na ni štěkat všechna možná budoucí nebezpečí a dát jí najevo, že se chovala zbrkle a nerozvážně. Nebo s ní sdílet její radost a podpořit ji.
Nakonec jsem zvolila druhou možnost. Asi jako jediná z jejího okolí.
Upřímně jsem i kvůli ní doufala, že za tím vším bude následovat štěstí. I když mi bylo jasné, kolik věcí se může pokazit.
Ejhle! Nakonec se pokazila něco, co mě v tu chvíli vůbec nenapadlo.
Když Míšan tvrdil, že má dům, tak to nebyla úplně celá pravda.
Zapomněl se zmínit, že ho s ním sdílí jedno věcné břemeno.
Maminka.
Natolik úchvatná paní, že od něj kvůli ní všichni utíkají. Že to není jenom nepříjemná paní, ale ztělesnění patologické toxicity.
Povídej mi pohádku o hrůzostrašné krutovládkyni
Hned jak se s ní Lenka poprvé seznámila, měla jsem plný telefon děsuplných příběhů. Sociální horor pro empatické.
Nebojte, budu hodná a pokusím se to celé zjemnit a zestručnit.
Nikdy jsem ji osobně neviděla, ale byla mi popisována jako korpulentní skoro sedmdesátnice, která často křičí, sprostě nadává a má se vším problém. Neustále si jede to svoje a nevnímá žádné protiargumenty.
Jelikož měla Lenka byt v nájmu, rozhodla se za Míšanem přestěhovat. Doteď jsem nezjistila žádný přijatelný důvod, proč to udělala. Ale tipla bych, že jí hnalo něco ve stylu „děti mají být venku“ nebo „vesnice je pro dítě lepší než město“.
Matka měla bydlet v přízemí, oni nahoře v patře. Odděleně.
To ovšem bylo bruxou hned v počátku sabotováno. Dům je její. Potřebuje mít přehled, jak se mladá stará. Nechce tu mít nikde nepořádek. Navíc si i odmítla ze skříně odnést věci. Michal jí je několikrát odnesl k ní do přízemí, ale vždy vše vrátila v nestřežený okamžik zpátky.
Neustále Lenku kritizovala, že je ve všem nedostatečná. Neumí vařit ani uklízet. Moc utrácí. S ničím prý nepomůže a pořád se jenom fláká.
Na obranu musím zmínit, že Leňa je velmi efektivní hospodyňka a na těžkou práci je zvyklá. I ke konci těhotenství zvládala pracovat kolem zvířat a mít dokonale uklizenou domácnost. A dokonce napečeno! (Velká poklona všem, které to zvládají.)
Lenka to nakonec vzala do vlastních rukou. Michal se k ničemu dalšímu neměl.
Matčiny věci z vrchu skončily na hnoji a na dveřích do patra se objevil zámek.
Když mi to Lenka vyprávěla, úplně jsem ji viděla s tím velkým pupkem, vidlemi a s holinami na nohách, jak stojí bojovně u hnoje jako rozlícená bohyně Artemis.
Dítě má dítě
Jak už to tak bývá. Na velkou sílu nepřítel vyrukuje s protisílou. Přišly tedy na řadu zákeřnější pomluvy a urážky. Michal je prý nechutný, když spí s dítětem. Lence bylo tehdy kolem 25 let.
Svět neviděl, aby dítě mělo dítě. (Ona porodila Michala někdy ve dvaceti.)
A že to mimino určitě ani není jeho. Slyšela prý o mladé, že je ke každému přítulná.
(slušně řečeno, vynechány vulgarismy)
Když se Míšan Lenky zastal, spustila se nečekaně vždy hádka. Matka si zavolala i policii, že se necítí v bezpečí, ať ji odvezou. Asi za dvě hodiny měl Michal telefon, že pro ni má zajet a vzít ji domů. Poslušně splnil žádost. Hodný chlapec.
Miminko určitě všechno změní
A takhle to tam šlo pořád dál a dál. Matka nerespektovala žádné hranice, útočně se vymezovala vůči všemu. Nedalo se s ní domluvit. Jednou chtěla něco nějakým způsobem, ale druhý den obrátila. Lenka pochází z nekonfliktní rodiny. Tak velký životní obrat nečekala.
Bylo to všechno, ale rozhodně se to nedalo nazvat šťastně prožitým těhotenstvím. Tolikrát Lenka prosila, ať se odstěhují jinam,.. ale nemůžou, protože tu má prý koně. KONĚ! A tak Lence nezbývalo nic jiného, než doufat, že miminko všechno změní.
S příchodem Sofinky se nic nezměnilo. (Jak by taky mohlo?! Tatínek to nezvládl za nějakých svých skoro padesát let.)
Když si novopečená babička vydupala, že ji vezme v kočárku na procházku, vzniklo z toho ubrečené bitevní pole. Po pár minutách se naštvaně vrátila s tím, že je to rozmazlený parchant a že už ji nikdy nechce vidět. Později například schválně dělala hluk, aby malou probudila, ignoroval ji nebo všude pomlouvala. (Ano, opravdu, pár měsíční dítě.)
Lenka znovu prosila, aby se odstěhovali, ale koně dostali opět zelenou a měli přednost.
Míšan dělal velkou chybu, snažil se vyjít vstříc oběma. Jednou pekl s jednou, podruhé přitakal druhé. Dělal jednoduchá řešení, která nikdy nic pořád nevyřešila. Sliboval. Chlácholil. Pomalá, ale jistá cesta do pekel.
V jeden smutný moment Lenka kapitulovala a řekla mi, že byla hloupá. Že ji mrzí, že to Sofince udělala. Nemůže se s ním rozejít, protože by později malá v ukřičeném a zákeřném prostředí byla úplně sama. Bez mámy. A to nemůže dopustit.
Já to ale za ně, za holky, nevzdám a pořád věřím, že tam nějaké štěstí čeká.
Ono to určitě bude mít pokračování…
(V článku byla změněna jména.)
