Článek
A já se ptám: „Kdo může za to, že se ti rodiče chovají tak, jak se chovají?“ Že by ta vaše dokonalá výchova nebyla zase až tak dokonalá, jak nám tvrdíte?
Inu, nebyla. Stejně jako nebyla dokonalá výchova vašich rodičů, prarodičů, praprarodičů a dalších předků. A stejně tak, jako není dokonalá naše výchova, stejně nebude dokonalá výchova našich dětí, vnoučat, pravnoučat i prapravnoučat.
Každý normální rodič dítě vychovává tak, jak to nejlépe dovede. A jak je to dle něj nejlepší. A každá výchova je tak trochu poplatná době a prostředí, ve které dítě vyrůstá.
Za mého dětství bylo běžné učit děti předčasně sedět, dávat je předčasně na nočník, používat chodítka a víc kárat a kritizovat než chválit a oceňovat. Svět dětí byl od světa dospělých trochu víc oddělený, než je tomu nyní. Výchova byla více autoritativní a nějaké to plácnutí po zadku bylo považováno za naprosto normální součást výchovy, stejně jako strašení čerty nebo bubáky. Před tím, jak se dítě cítí, bylo velmi upřednostňováno, jak se dítě chová a co si myslí okolí.
Bylo to tak běžné a bylo to naprosto pochopitelné. Kdo by nedal dítě do chodítka, když je tam tak spokojené a zabaví se natolik, že maminka nejen v klidu uvaří oběd, ale ještě si i v klidu vypije kafíčko. A častá kritika, strašení nebo plácání? Tak normální rodič to přece nedělal proto, aby tomu dítěti nějak uškodil. Jen chtěl, aby bylo jeho dítě vychovávané dle jeho představ, potažmo dle tehdejších obecných představ, jak se mají děti chovat. A ta tehdejší představa holt byla, že dítě má být vždy poslušné, nenápadné, nemá se vztekat, nemá brečet, pokud se mu z pohledu dospělého nic neděje, má brzo chodit na nočník, má sníst vše, co dostane na talíř a to nejlépe rychle, má si dávat velký pozor, aby omylem něco nezničilo nebo nepolilo…
Dneska se ale dbá na to, aby se vývoj neurychloval, protože tím docházelo např. k přetěžování páteře nebo k tomu, že dítě nelezlo (což dle odborníků není dobré hned z vícero důvodů). A nebo také i na to, aby dítě nepřijímalo až moc bílkovin (doporučované množství je o dost nižší než bylo za našeho dětství) ale i sacharidů a tuků. A navíc, přiznejme si, že dnes se najdou spíš děti, které by potřebovaly redukční dietu než vykrmit. Také se začalo věnovat více prostoru tomu, jak se děti cítí. Čím to je, to zcela úplně netuším. Za sebe můžu říct, že já si prostě jen pamatuji, že mi některé věci vadily a chtěla jsem je dělat jinak, až budu velká. A tak se snažím je dělat jinak. Ale spoustu věcí zase dělám stejně nebo podobně. A hodně věcí dělám jinak, protože vychovávám děti v odlišných podmínkách. A taky proto, že jsem v některých věcech prostě a jednoduše jiná, a dělat to stejně jako moji rodiče, by mi nevyhovovalo.
Té starší generaci bych ráda vzkázala, ať přestane předstírat, že ta jejich výchova byla dokonalá. A hlavně, ať si tu nedokonalost odpustí. A neberou to, že mladí dělají něco jinak, jako osobní útok. Většina z vás to určitě dělala tak, jak nejlépe dovedla, tak se za to pochvalte, ale nebojte se přiznat okolí a především pak sami sobě, že jste dělali chyby. Dělat chyby je přece normální.
A pokud vám vadí chování nějakého dítěte v okolí, tak se zkuste místo nadávání na ty dnešní nevychovance ozvat, že vám to vadí. Ale prosím slušně, mile a empaticky. Tedy pokud má být smyslem ozvání se vyřešit problém, a ne jen získat další důvod ke kritice dnešních dětí a rodičů.
A dnešním rodičům malých dětí pak to, aby neměli strach dělat věci jinak, než dělali jejich rodiče a prarodiče. Ale ať jim také přestanou vyčítat, že dělali něco, co v té době bylo běžné a co dělali v dobré víře. Také se vám přece nelíbí, když oni kritizují vás. A určitě byste nechtěli, aby vás jednou děti kritizovaly za něco, o čemž jste nevěděli (a ani nemohli vědět), že je špatně.
