Článek
Pavel Nečas patřil k hercům, kteří nikdy nepotřebovali dominovat scéně, aby byli zapamatovatelní. Jeho přítomnost byla nenápadná, ale pevná. Když se objevil na obrazovce, působil přirozeně — jako někdo, kdo do toho světa patří, ne jako herec, který se snaží zaujmout.
Mnoho diváků si ho vybaví ze seriálu Okresní přebor. Právě tento projekt byl typický tím, že stál na civilním herectví, charakterech a drobných detailech. Nečas do tohoto světa zapadal dokonale. Jeho role nebyla postavená na okázalých gestech nebo humorných výstupech, ale na uvěřitelnosti. Byl jedním z těch herců, díky nimž celek fungoval a působil skutečně.
Podobně tomu bylo i ve filmu Bajkeři. I zde šlo o herectví, které se nesnaží přehlušit příběh, ale slouží mu. Nečas nepřinášel na plátno karikaturu ani stylizaci, ale klidnou lidskost. Přesně ten typ výkonu, který si člověk možná hned nepojmenuje, ale zpětně si uvědomí, že bez něj by film nebyl úplný.
To ostatně vystihuje celou jeho profesní dráhu. Nebyl hercem velkých titulních rolí, ale hercem, na kterého se dalo spolehnout. V televizi, filmu i dabingu odváděl práci s řemeslnou jistotou. Jeho hlas byl klidný, srozumitelný, nevtíravý — ideální pro role, které mají působit přirozeně a důvěryhodně.
V době, kdy se herecká profese často pojí se sebepropagací a viditelností, působil Pavel Nečas téměř staromódně. O své práci mluvil skrze výkon, ne skrze rozhovory nebo mediální obraz. Možná i proto byl oblíbený mezi kolegy a respektovaný v branži, i když se o něm nemluvilo tolik jako o jiných.
Jeho životní i profesní dráha nebyla výjimečná v bulvárním slova smyslu. A právě v tom byla jeho síla. Byl součástí příběhů, které známe, aniž by se stavěl do jejich středu. Takoví herci často tvoří páteř české kinematografie a televize — a přesto bývají doceňováni až s odstupem.
Pavel Nečas po sobě zanechal role, které nepůsobí okázale, ale pravdivě. A vzpomínku na herectví, které stojí na klidu, poctivosti a respektu k divákovi.
Čest jeho památce.
