Článek
Když dnes deváťáci sedají k přijímačkám, neřeší jen češtinu a matematiku. V řadě rodin se ve skutečnosti rozhoduje o něčem mnohem větším: jestli dítě bude další čtyři roky studovat rozumně blízko domova, na oboru, který dává smysl, nebo jestli skončí někde „hlavně že se dostalo“. První řádný termín jednotné přijímací zkoušky pro čtyřleté obory letos připadl na 10. dubna, druhý na 13. dubna. Výsledky mají školy i DiPSy zveřejnit 15. května 2026.
Na papíře to přitom nevypadá dramaticky. Letos podalo přihlášku 156 409 uchazečů a dohromady poslali 425 279 přihlášek. Do čtyřletých oborů zamířilo 130 377 uchazečů a jednotnou přijímací zkoušku pro čtyřleté obory skládá 96 482 z nich. Celková nabízená kapacita všech středních škol pro první kolo je podle letošních dat 163 285 míst. Člověk by si skoro řekl: tak kde je problém?
Problém je v tom, že česká debata se pořád točí kolem celkového čísla, které uklidňuje jen na první pohled. Rodičům ale není k ničemu informace, že v systému jako celku nějaká místa jsou, pokud nejsou v kraji, kde žijí, nebo v oboru, který jejich dítě skutečně chce studovat. A právě tady se realita láme.
Letošní data znovu ukazují, že největší tlak je na všeobecnější a maturitní obory. Na čtyřletá gymnázia se letos hlásí asi 25 tisíc uchazečů, ale kapacita je zhruba 17,5 tisíce míst. Ještě výraznější nepoměr je vidět u lyceí: zájem má asi 22 540 uchazečů, zatímco míst je 9 145. Jinými slovy: systém sice nabízí spoustu lavic, ale ne v těch třídách, o které je největší zájem.
A to je přesně moment, kdy se z „číselné debaty“ stává debata o důvěře rodičů ve stát. Pokud rodiny rok co rok slyší, že míst je dost, ale zároveň vědí, že na gymnázium, lyceum nebo kvalitní maturitní obor je přetlak, začnou systému přestávat věřit. Ne proto, že by nerozuměly číslům. Právě naopak. Rozumějí jim až moc dobře.
Nejviditelnější je to v Praze a jejím okolí. Do Prahy se letos na čtyřleté a kratší obory hlásí asi 25 350 uchazečů, přičemž pro 22 646 z nich je Praha první prioritou. Zároveň více než třetina středočeských uchazečů dala na první místo právě pražskou školu. Tohle už není jen běžná soutěž o místo. To je jasný signál, že se v některých regionech nerozhoduje jen mezi školami, ale mezi kraji.
Zajímavé je, že když se člověk podívá na celou republiku, systém nevypadá jako úplný kolaps. Ministerstvo připomíná, že loni se v prvním kole dostalo na střední školu 92,9 % uchazečů z devátých tříd a po prvním i druhém kole celkem 98,6 %. Jenže současně platí, že na obor první priority bylo přijato 68,8 % uchazečů. To je přesně ten rozdíl, který rodiče a děti cítí mnohem silněji než jakoukoli tiskovou zprávu: ano, většina se někam dostane, ale ne každý tam, kam skutečně chtěl.
A právě proto letošní přijímačky znovu připomínají jednu nepříjemnou pravdu. Český problém už dávno není jen v tom, kolik míst na středních školách existuje. Skutečný problém je v tom, jak špatně se dlouhodobě potkává nabídka s poptávkou. Kde rodiče chtějí pro děti všeobecnější vzdělání a lepší další možnosti, tam systém často nabízí méně, než by odpovídalo realitě. Kde naopak místa jsou, tam o ně nebývá takový zájem.
To ostatně potvrzují i letošní rozbory: podle EDUinu ve většině krajů stále chybí dostatečný počet míst v oborech se všeobecným základem a největší napětí je patrné mimo jiné v Praze, Středočeském, Libereckém, Pardubickém, Královéhradeckém a Karlovarském kraji. Školy sice ještě mohou do 7. května kapacity navyšovat, ale to je spíš dodatečná záplata než skutečné řešení.
Možná by stálo za to přestat si konečně nalhávat, že hlavní otázka zní: „Je míst dost?“ Mnohem poctivější otázka by byla jiná: „Jsou míst dost tam, kde děti žijí, a v oborech, které opravdu dávají budoucnost?“ Dokud si ji nezačneme klást naplno, budou se každý duben opakovat stejné nervy, stejné taktizování a stejný pocit, že o budoucnosti dítěte rozhoduje spíš mapa a statistika než jeho schopnosti.
A to je na celém systému možná nejhorší. Ne že by děti musely skládat náročné zkoušky. Ale že už před nimi spousta rodin tuší, že ani dobrý výsledek nemusí znamenat spravedlivou šanci.
Zdroje informací a inspirace:
Text vychází z aktuálních dat MŠMT a Cermatu k přijímacímu řízení 2026, zejména z přehledů o počtech uchazečů, přihlášek a kapacit škol, z oficiálních termínů letošních jednotných přijímacích zkoušek a z průběžných regionálních analýz k převisu poptávky po všeobecných oborech. Doplňkově jsem vycházel i z aktuálních článků a přehledů, které dobře ukazují tlak na gymnázia, lycea a zejména na Prahu.
MŠMT: termíny přijímaček, výsledky 15. května 2026, počty uchazečů a přihlášek.
Cermat: oficiální přehled jednotné přijímací zkoušky 2026 a zveřejněné kapacity škol pro 1. kolo.
Seznam Zprávy a Novinky: souhrnné přehledy letošních kapacit a přetlaku na jednotlivých typech škol.
EDUin: regionální pohled na nedostatek míst ve všeobecnějších oborech a nesoulad mezi poptávkou a nabídkou.
ČTK/regionální přehledy: silný přesah středočeských uchazečů směrem do Prahy.
