Článek
Jižní lávka pro pěší na Vyšehradském železničním mostě
Lávky jsou na most jen zavěšené a byly doplněny až po stavbě mostu. Mají také jiného vlastníka (Hlavní město Praha) než samotný most (Správa železnic).
Detail konstrukce severní lávky pro pěší na Vyšehradském železničním mostě
Různí vlastníci znamená také různou údržbu - konstrukce lávky jsou jasně viditelné (zelený nátěr). Poslední, nikoliv jediná, velká rekonstrukce lávek proběhla v letech 2018-2023.
Nástupní schodiště na jižní lávku pro pěší na Rašínově nábřeží
S lávkami se počítalo už při návrhu současného mostu - byla to podmínka stavby. Předchozí most z roku 1872 byl pouze pro vlaky a chybějící lávka byla jedna z velkých výhrad.
Vlaky tu jezdí hned vedle - prakticky nadosah (severní lávka)
Náhrada starého a stavba současného železničního mostu byla tehdy, stejně jako nyní, velkým společenským - nikoliv technickým - tématem a trvalo přes deset let havarijního stavu než došlo k obměně.
Výhled na panorama Hradčan ze severní lávky
Právě z důvodů velmi špatného stavu starého mostu se urychlila výstavba a nový most byl navržen a postaven za necelé dva roky (včetně stavby nových pilířů)! Železnice nefungovala jen dva dny!
Části most byl sestaveny vedle na vedle dočasné konstrukci a poté jen vysunuty na svou pozici a smontovány. Proto byly lávky navrženy jako doplněk konstrukce, aby v této složité operaci nepřekážely.
Výhled na Vyšehrad a druhou (jižní) lávku ze severní lávky
Jejich dostavba ale i tak trvala daších 14 měsíců, zvláště kvůli stavbě schodišť na Výtoni a politických tahanic o financování. Byl to společný projekt města Prahy a předměstí Smíchov (městem se stal Smíchov až 1903, a jako součást velké Prahy až v roce 1922).
Začátek severní lávky na smíchovské straně mostu
Každá lávka bývala jen pro jeden směr (do Prahy / z Prahy) a vybíralo se mostné. Ale součástí nebyla celnice - tudíž nebylo možné projít s jídlem, živými zvířaty či s jakýmkoliv zbožím.
Výběrčí mýta, severní lávka, Smíchovská strana mostu, asi 1902
