Článek
Rusko. Země, kde se budoucnost píše v minulém čase a kde je realita jen nudná překážka mezi dvěma propagandistickými pořady. Tam, kde se hrdě bojuje proti „západním hodnotám“ tak, že se u toho potají kupují pračky z Německa, iPhony z USA a víza do Itálie.
Putin – věčný car v posilovně dějin
Vladimir Vladimirovič, muž menšího vzrůstu, ale gigantických fantazií. Věčný sportovec, judista, geostrateg a občasný naháč na koni. Podle jeho příběhu vede Rusko „speciální vojenskou operaci“, což je ruský výraz pro „válku, která se nám nedaří, ale říkat to nesmíme“.
Putin chtěl Ukrajinu dobýt za tři dny. Po třech letech má pocit, že ještě tak dva týdny a bude hotovo. Nebo dva měsíce. Nebo dvě dekády. Co je v dějinách pár let, když má člověk atomové kufříky a věrného Medveděva?
Medveděv – z prezidenta na dvorního šaška
Kdo by si to pamatoval – kdysi prezident! Dnes? Twitterový stand-up komik na vodce a zároveň velký kritik Západu, který sice hlučně pranýřuje „imperialistické dekadentní hodnoty“, ale nechává si přitom dovážet italská vína až pod nos. Každý jeho příspěvek je malý literární experiment, kde se mísí hrozby jadernou apokalypsou, osobní frustrace a poetická snaha o to, aby si ho všiml aspoň jeho vlastní pes.
Lavrov – diplomat ve službách alternativní reality
Sergej Lavrov, mistr obličeje z kamene, který dokáže bez mrknutí oka vysvětlit, že Rusko nikoho nenapadlo, že Ukrajina vlastně neexistuje a že satelity lžou, protože jsou placeny CIA. V sále OSN by mu tleskali, kdyby zrovna neusínali.
Solovjov a další televangelisté Kremlu
A pak je tu Vladimir Solovjov, hlavní kazatel ruské státní televize. Jeho misí je vysvětlit, že všechno je vina Západu. Když exploduje ruský sklad munice, může za to Washington. Když zdraží chleba, udělala to Ursula von der Leyen osobně. Když mu shoří vlastní vila v Itálii, je to spiknutí pizzerií.
Ruská ekonomika – velmoc na papíře, holá zadnice v realitě
Oficiálně je Rusko „pátá největší ekonomika světa“. Neoficiálně je to pumpa na ropu a plyn, doplněná o montovnu Lada, která se chlubí, že má konečně i airbag. V televizi mluví o „technologické suverenitě“, ale v továrnách se šroubuje čínská elektronika a rakety se opravují páskou. Zvenčí velmoc, uvnitř prázdná peněženka, zato s jaderným hřibem nakresleným na víku.
Elity v přepychu, lid v mrazu
V Moskvě a Petrohradu si děti oligarchů jezdí po nákupních centrech na hoverboardech a řeší, jestli letošní dovolená bude na Maledivách nebo v Dubaji. Na dálném východě mezitím lidé chodí na latrínu, protože splachovací záchod je luxus a topí uhlím nebo dřevem, i když pod nohama mají zásoby plynu na celé galaxie. Rusko se pyšní největšími ložisky zemního plynu na světě, ale je tu drobný detail: jeho občané u něj mrznou.
Věrní přisluhovači a klauni na scéně
Nechybí ani věrní přisluhovači z Íránu, Severní Koreje a Běloruska, kteří nadšeně kývají hlavou a poslouchají každý pokyn Kremlu. Na druhé straně máme klauny z Maďarska – Orbána a Slovenska – Fica, kteří sponzorují válku nákupem ruských surovin a předstírají, že vše je „ekonomická spolupráce“. A kdesi v pozadí sedí „neutrální“ Čína, přihlížející s výrazem pokerového hráče, co ví, že ruští žoldáci mohou být jen levné figurky na šachovnici globální diplomacie.
Ruský svět aneb realita po ruském způsobu
Kreml říká, že Rusko bojuje proti nacistům. Realita říká, že bombardují školky, nemocnice a bytové domy. Ale proč se trápit fakty? Fakta jsou totiž imperialistické zbraně NATO.
Na frontě se ruským vojákům říká, že brání svou vlast před invazí. Jen zapomněli dodat, že ta invaze se koná asi tisíc kilometrů od Moskvy.
Závěr
Rusko se samo pasovalo na bojovníka proti dekadentnímu Západu. Ale když se podíváte blíž, zjistíte, že je to jen unavený starý režim, který se zoufale snaží předstírat, že má ještě nějakou budoucnost. A přitom mu ta budoucnost odjíždí vlakem… do Evropy.
