Článek
O učitelích se traduje spousta klišé. Že mají dva měsíce volna, že jejich pracovní den končí ve dvě, že jen čtou z učebnice a že za nic chtějí víc peněz. Jenže realita vypadá úplně jinak. A podobné články spíš než o školství vypovídají o tom, jak málo do něj vidíme.
Učitel končí ve dvě
Ano, vyučování zpravidla končí odpoledne. Jenže to je teprve polovina práce. Opravy testů, přípravy hodin, komunikace s rodiči, vyplňování dokumentace, suplování za nemocné kolegy, třídnická agenda nebo organizace exkurzí a soutěží. To vše se odehrává mimo vyučovací hodiny. Mnozí učitelé tak tráví prací 50–60 hodin týdně. To, že je nevidíme za katedrou, neznamená, že nepracují.
Dva měsíce prázdnin
Letní prázdniny rozhodně nejsou dvouměsíční placené válení. Učitelé mají zákonem danou řádnou dovolenou, zbytek jsou tzv. volné dny, kdy škola nevyučuje, ale učitelé řeší přípravy, inventury, školení nebo tábory a kurzy s dětmi. Navíc během roku čerpají daleko méně dovolené než většina jiných zaměstnanců. Žádné „beru si týden v říjnu“ u učitele neexistuje.
Čtení z učebnice místo výuky
Je pohodlné vykreslovat učitele jako znuděné předčítače. Ale kdo někdy nahlédl do moderních tříd, ví, že se pracuje s technologiemi, projektovým vyučováním, skupinovými pracemi, digitálními platformami. Jsou samozřejmě i horší příklady, ale zobecňovat je na celý systém je stejně nesmyslné, jako tvrdit, že všichni novináři jen přepisují tiskové zprávy.
Za co chtějí víc peněz?
Za to, že na jejich bedrech leží odpovědnost, kterou si mnozí ani neumějí představit. Učitel formuje budoucnost země. Generaci, která za pár let bude rozhodovat o tom, jak se bude žít nám všem. Pokud chceme kvalitní učitele, musíme jim dát odpovídající podmínky. Jinak ti schopní odejdou a ve školství zůstanou právě jen ti „znudění“, o kterých se tolik píše.
Volno je hlavní důvod, proč zůstávají
Kdo si někdy zkusil odučit pět hodin v kuse před třídou dvaceti až třiceti puberťáků, ví, že nejde o „pohodičku“. To je psychicky i fyzicky extrémně náročné. Prázdniny nejsou benefit, ale nutná regenerace. Stejně jako má hasič po zásahu nebo lékař po několika službách nárok na volno. Bez ní by spousta učitelů dlouhodobě psychicky nevydržela.
Kvalita, ne jistota
S tím lze souhlasit, ale řešením není snižování platů nebo zesměšňování profese. Naopak. Vyšší platy jsou jediný způsob, jak přilákat kvalitní lidi, kteří dnes raději volí lépe placené profese. Pokud bude práce učitele brána jako „levná jistota“, zlepší se kvalita stěží.
Děti jsou zrcadlem školy
Ano, děti odrážejí prostředí. Ale stejně tak odrážejí rodinu a společnost. Pokud rodiče doma podkopávají autoritu školy, těžko čekat, že dítě bude mít motivaci a respekt. Vinit jen učitele je krátkozraké. Škola a rodina musejí spolupracovat, jinak se z každého stane jen hledač obětního beránka.
Závěrem
Představa, že učitelé tráví dny u kávy ve sborovně a pak si jdou užívat dvouměsíční prázdniny, je mýtus. Realita je tvrdší. Dlouhé hodiny práce, velká psychická zátěž a často i boj s nepochopením veřejnosti. Pokud jim k tomu ještě budeme brát respekt, nedivme se, že kvalita padá. Protože dobré školství nestojí na levných klišé, ale na učitelích, kteří mají důvod zůstat.
