Článek
Učitelé. Jedna z mála profesí, kde se permanentně stávkuje za vyšší platy, a přitom málo kdo nahlédne za oponu jejich skutečné pracovní náplně. Ráno si dají kafe ve sborovně, pak pár hodin odvykládají látku – a ve dvě už často peláší domů. Žádné směny, žádný stres z výkonu, žádná odpovědnost za zisk, jen úřední jistota, že výplata dorazí. A přesto se stále tváří jako mučedníci systému.
Když učíte třídu znuděných puberťáků, kdo je vlastně víc znuděný?
Přiznejme si to – pro velkou část učitelů je jejich profese rutina, ze které už dávno vyprchala jakákoli vášeň. Vyučování se smrsklo na čtení z učebnice a rozdávání pracovních listů. Individuální přístup? Inovace? Zájem o děti? Výjimka, ne pravidlo. Zkuste si promluvit s průměrným teenagerem. Co vám řekne? „Učitelka furt něco mele a hned nás zkouší. Nic novýho.“ A má pravdu.
Prázdniny jako benefit? Ne, to je hlavní důvod, proč tam zůstávají
Zeptejte se kteréhokoli učitele, proč ve školství zůstal. Odpověď? „Kvůli volnu.“ Dva měsíce prázdnin v létě. Týden o Vánocích. Jarní prázdniny. Podzimní prázdniny. A všechny státní svátky. Kdo jiný má tolik volna a ještě si stěžuje, že je přepracovaný? Zatímco ostatní musí o dovolené žadonit, učitelé mají v kalendáři jasně nalinkováno: nepracuje se.
A ještě si řeknou o víc peněz?
Aby toho nebylo málo, pravidelně se ozývají s požadavky na vyšší platy. V zemi, kde se lékaři a zdravotní sestry dřou do úmoru, kde hasiči riskují životy a kde živnostníci nevědí, co bude zítra, si právě učitelé myslí, že si zaslouží víc. Za co? Za to, že opraví pár testů? Že občas napíší přípravu? Za to, že polovina z nich byla na distanční výuce zcela neschopná?
Kvalita, nebo jistota?
Skutečným problémem školství není nedostatek peněz, ale nedostatek kvality. Když byste vzali sto nejlepších učitelů a zaplatili jim dvojnásobek, nikdo by neprotestoval. Jenže systém funguje jinak – odměňuje se kolektivně, bez ohledu na schopnosti. Takže i učitel, kterému studenti nerozumí a který se za posledních dvacet let nenaučil ani zapnout projektor, dostane stejně jako ten, kdo své žáky skutečně inspiruje.
Děti jsou jen zrcadlem systému
Jestli máme nevychované děti, frustrované puberťáky a studenty bez motivace, není to jen vina rodičů. Školství je jejich druhý domov. A pokud tam narazí na znuděné pedagogy, kteří jen přežívají od zvonění ke zvonění, nemůžeme čekat zázraky.
Takže možná by bylo načase přestat učitele automaticky hájit a začít se ptát: Co za své platy opravdu odvádějí? Kolik z nich by přežilo v soukromém sektoru, kde se platí za výsledek, ne za počet odsloužených let?
Protože na rozdíl od běžných zaměstnanců, kteří musí každý měsíc obhajovat svou hodnotu, učitelům stačí jediné: nepřekročit meze. A to je, podle mého názoru, na systém, který formuje budoucnost země, zatraceně málo.
