Článek
Tuhle větu už jste určitě slyšeli: „My učitelé jsme nedocenění, podhodnocení a vyhořelí.“ A teď si představte, že tohle říká člověk, který má každé léto dva měsíce volna, další volno o Vánocích, jarních prázdninách, státních svátcích a v půlce června už většinou jen pouští filmy.
A za to všechno? Plný úvazek za víc než 50 tisíc hrubého.
Ano, je to víc, než má většina lidí v sociálních službách, zdravotnictví nebo obchodu. A přesto učitelky každý rok spustí novou vlnu nářků. Že je toho moc. Že jim nikdo nerozumí. Že děti zlobí.
Vážně? Tak to nedělejte. Nikdo vás nenutil.
Zase špatně. Zase málo. Zase křivda
Každý obor má svá specifika. Ale málokdo si tak systematicky stěžuje, jako lidé ve školství. Učitelky mají plné sály na konferencích, plné profily postesků, plné inboxy podpory. A přitom dělají práci, kterou si samy vybraly.
Nikdo jim nebránil jít jinam. Naopak, pořád se tváří, že by v soukromém sektoru „měly dvojnásobek“. Tak proč tam nejsou? Protože nikde jinde jim nedají tři měsíce volna a volné páteční odpoledne.
Realita mimo sborovnu
Prodavačka má směny bez pauzy, třikrát týdně odpolední. Zdravotní sestra přebaluje pacienty a odchází z práce s bolavými zády. Učitelka? Dost často odejde po poledni. Ve škole vypne světla, doma otevře sešit a za dvě hodiny má hotovo.
Ano, výuka není sranda. Ale ani svatá mise.
A rozhodně to není taková dřina, jak ji leckdo líčí.
Děti? Nejsou o nic horší než dřív
Další oblíbená výmluva: „Dřív byly děti jiné, teď jsou nevychované, drzé, zlé.“
Ano, protože žijeme v jiné době. Ale to přece učitelky vědí. A pokud ne, tak nejsou připravené na realitu. Dítě dnes potřebuje pevnost i empatii. A pokud to nezvládáte, opravdu nemáte co dělat před tabulí.
Nemůžeš brát plat jako právník, mít volno jako student a chovat se jako mučedník.
Učitel není božstvo
Respekt učitelům? Ano. Automatické uctívání? Ne.
Učitelé mají být součást systému, ne jeho privilegovanou vrstvou, která si zvykla říkat o víc a víc a přitom zapomíná, že existují i jiná povolání. Třeba taková, kde se neplánuje dovolená podle letních prázdnin.
Děláte to dobrovolně. Tak buďte upřímní
Už stačilo toho věčného fňukání. Buď vás to baví a pak si nestěžujte. Nebo vás to ničí a tak běžte jinam.
Protože stěžovat si na něco, co děláte dobrovolně, za nadstandardní podmínek a s volnem, o kterém si jiní můžou nechat zdát – to je prostě trapné.
